PolaroidLove!

Polaroid. Ve své době revoluční technologie, revoluční design a neuvěřitelně oblíbená věc. Nicméně nic netrvá věčně, a tak se i tento geniální vynález dočkal úpadku prodeje, až byl nakonec téměř "zabit" digitální fotografií. Roku 2008 byla výroba instatních fotoaparátů a filmů pozastavena. Jenže lidé nezapomínají. A tak se po dvou letech, více jak 60 let od svého vzniku, dočkal Polaroid nového začátku. Jakoby se probudil z kómatu.

Můžeme za to vděčit partě nadšenců, kterým Polaroid natolik učaroval, že se po jeho konci rozhodli udělat cokoli proto, aby ho zachránili. Je jasné, že něco takového je téměř nadlidský úkol. Firma Polaroid skončila s výrobou instatních fotoaparátů a filmů proto, že byla finančně neúnosná - zájem o tuto technologii velmi výrazně klesl. Nicméně vykládejte to zarytým fanouškům... Ti naštěstí neměli dost rozumu na to, aby si spočítali, že pravděpodobně prodělají veškeré peníze a skončí někde na nádraží, a tak se rozhodli uskutečnit nemožné. The Impossible Project.

Po letech tvrdé práce na neuskutečnitelném projektu se to přecejen podařilo. Ukázalo se, že Polaroid má stále tisíce příznivců po celém světe. Impossible Project dnes vyrábí nové instatní filmy, založené na původních technologiích, v původních továrnách a pro původní fotoaparáty. Zároveň vyvíjí stále filmy nové, pořádá výstavy, otevírá nové obchody. Má až neuvěřitelný úspěch. Filmy se prodávají skoro jak cheeseburgery. Mají takový úspěch, až se konečně dočkaly pozornosti od samotného Polaroidu. Díky této partě nadšenců má tato jedinečná technologie před sebou nový život, druhou šanci. A tentokrát ji zemřít nenecháme!

A to je přesně důvod, proč jsme vzniknul projekt POLAROID LOVE. I my totiž uděláme vše proto, abychom podpořili Impossible Project a Polaroid samotný. A především pomůžeme vám - s Polaroidy žít a pracovat. Budeme vám přinášet tipy a triky, návody, novinky. Budeme vám ukazovat ty nejpodařenější snímky, zásobovat vás nápady a inspirací. Uspořádáme výstavu. Poradíme, kde levně koupit filmy. Najdeme vám ty nejzajímavější fotoaparáty. Zkrátka na vás přeneseme naši lásku k Polaroidu!

Sledujte POLAROID LOVE a on vám vaši lásku vrátí ;-)

www.polaroidlove.blogspot.com

Nevíte, koho volit?

Zítra a pozítří nás čekají důležité parlamentní volby. Je tedy nejvyšší čas popřemýšlet o tom, komu a proč propůjčit svůj drahocený hlas ;) Je asi zbytečné připomínat, proč k volbám vůbec jít. To se dnes probírá prakticky pořád a všude. Důležitější je říci, proč nevolit "menší zlo", ale dát hlas tomu, o kom si skutečně myslíme, že by měl vyhrát a na vládě se podílet.

Často slyším "sice má ta strana skvělý program, ale má příliš malou šanci na slušný výsledek, budu tedy radši volit nějakou velkou stranu, která aspoň zastaví Paroubka". Nesmysl! Mohlo by se zdát, že Paroubek je na světě jenom jeden, a když tedy nevyhraje jeho ČSSD, bude vše v pořádku, všechny problémy zmizí a všichni budeme žít šťastně až do smrti. Skutečností ale je, že Paroubků je v dnešní politice plno. Jeho klony totiž obsadily všechny klíčové pozice ať už v politice nebo v byznysu. Bylo by naivní myslet si, že všichni ti Nečasové, Fischerové, Pecinové, Johnové, Kalouskové nebo Schwarzenbergové jsou jiní. Všichni námi, voliči, naprosto stejně pohrdají, všichni chtějí naprosto to samé a jsou ochotni pro to udělat cokoli (kromě toho, co slíbí nebo co je pro nás dobré).

Je tedy naivní myslet si, že když ODS+VV porazí ČSSD+KSČM, bude situace lepší. Možná nedojde k tomu, že vláda rozdělí celý statní rozpočet mezi důchodce, cikány a nepracující. Namísto toho ho rozkrade na státních zakázkách. Možná nedojde k tomu, že vláda obere úspěšné podnikatele o jejich peníze formou vyšších daní. Namísto toho je obere formou vydírání. Takhle bych mohl pokračovat velmi dlouho.

Východisko? Dejme svůj hlas stranám, kterým doopravdy věříme. Stranám, které nejsou složeny z politiků, jež nám už dokázali, že jsou svině, a teď to chtějí dokázat znovu, jenom pod jiným jménem. Stranám, které se nám nevysmívají svým stupidním populismem, nechutnou agresivní reklamou a všudypřítomným pohrdáním voliči. Podpořme strany, které si to zaslouží.

Jak zjistit, které to jsou? Nikoliv z jejich reklam, nikoliv ze sympatií nebo z toho, jak mají jejich zástupci krásně vyretušované xichty na billboardech, ale z jejich PROGRAMU. Zamysleme se nad důsledky, které pro naši budoucnost bude mít. Zamysleme se nad tím, co přinese nejen nám osobně, ale především České republice a nad tím, jestli je skutečně v jejím zájmu. Pokud existuje strana, která prosazuje takový program, jež toto splňuje, zaslouží si náš hlas, ať už má preference jakékoliv. Koneckonců, náš hlas může být právě tím, který jí pomůže překročit hranici 5% nutnou pro "vstup" do parlamentu, nebo alespoň hranici 1,5% nutnou pro státní příspěvek. Uvědomme si, že strany, které na tento příspěvek nedosáhnou, nemají finance na podobnou kampaň, jako mají strany velké. Bez vašeho hlasu nikdy nevyrostou!

Moje volba

Osobně budu volit Stranu svobodných občanů. Rozhodl jsem se tak na základě jejich velmi dobře promyšleného programu. Tato pravicová strana prosazuje občanskou svobodu, volný trh, omezení byrokracie, nízké daně atd. Doporučuji HydePark s jejím předsedou Petrem Machem, který v něm upoznorňuje na mnohé problémy současné politiky (věděli jste například, že zaměstnanec s hrubým platem 15.000Kč/měsíc přinese na všech daních, ať už jsou nazvány daň z příjmu, DPH nebo třeba sociální pojištění, do státní pokladny každý měsíc 12.000Kč? Dost neuvěřitelné!). Strana má velmi rozumný přístup k EU a Evropské integraci jako takové. Další zajímavou postavou Svobodných je František Matějka, známý například z blogu na iDnes.

Zajímavé odkazy

www.kohovolit.eu - test, ve kterém by vám měla vyjít strana s podobnými názory

http://www.svobodni.cz/9-program/64-politicky-program-pro-parlamentni-volby/ - politický program strany Svobodných

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/138464/Spoty-a-programy-vsech-stran-pohromade-Nenasli-Tak-tady-je-mate.html - přehled programů a spotů všech politických stran (od Františka Matějky)

Mimochodem, pokud přesto stále váháte, jestli k volbám jít nebo ne - myslím, že současná vláda se v posledních dnech opravdu velmi snaží nám dokázat, že je potřeba politiky vyhodit, nakopat a vrátit je do reality (nejlépe s přelámanýma rukama a pár monokly). Případ vyvlastnění pozemků kvůli zpackané stavbě dálnice, kdy za jasnou chybu politiků zaplatí rodina již od 16. století vlastnící pozemky na místě, kudy se neschopná vláda rozhodla vést dálnici aniž by pozemky předem koupila nebo zjistila zda jsou vůbec na prodej, je až neuvěřitelný. Tomu máme říkat svoboda? Demokracie? Tohle je ctění soukromého vlastnictví? Kdo může pro tohle zvednout ruku, měl by o ní okamžitě přijít. To bohužel nejde, tak mu seberme alespoň ten hlas :(

Fotoreport: Industriální zóna Kladno

Recyklujme Opencard!

Asi málokdo v poslední době neslyšel o aféře okolo Opencard. Jde o jeden z nejprovařenějších případů korupce na Magistrátu hl.m. Prahy. Problémů je v něm ale dokonce víc...

Začněme těmi financemi. Karta již stála 838 milionů Kč. Výsledkem je to, že pár "šťastlivců" může mít v peněžence místo kousku papíru kousek plastu. Funkčnost karty je minimálně problematická, cena absolutně neadekvátní a chování magistrátu a odpovědné firmy HAGUESS neskutečné.

O korupci již bylo napsáno mnoho, zkusme se podívat na další problém - plýtvání veřejnými financemi. Opencard již teď stála 2x více, než podobný projekt v Londýně. V Praze se poslední dobou objevily desítky nebo dokonce stovky billboardů Opencard propagujících. Proč? Jaký je důvod propagovat projekt Opencard, který je ze své podstaty neziskový? Nehledě na to, že bude její používání v MHD od listopadu povinné pro všechny cestující - o čem nás tedy billboardy (jistě za desítky milionů) informují, nebo co propagují?

Skutečnost může být taková, že význam mají - a to jako místo, kam schovat ony uniklé peníze těsně předtím, než se na ně přijde. Billboardy a reklama obecně jsou asi nejefektivnějším způsobem, jak schovat korupci - peníze a ceny v ní jsou prakticky nevysledovatelné. Billboardy se zkrátka dají do nákladů na projekt Opencard s cenou například 100 milionů, ve skutečnosti ale budou stát třeba polovinu. Ceny se ale mění tak rychle a jsou závislé na tolika faktorech, že to nikdo nebude schopen dokázat.

Dalším a neméně podstatným problémem této karty je bezpečnost občanů a jejich osobních údajů. Je z principu špatné a nepochopitelné, proč je při žádosti o Opencard potřeba větší množství osobních údajů než u klasické tramvajenky (kde stačí prakticky jenom jméno, fotografie a datum narození - u Opencard je potřeba například adresa a kontaktní údaje).

Klasická tramvajenka je skutečně pouze kus papíru, kdežto Opencard v sobě obsahuje čip. Ten s sebou nese jistě mnoho výhod, nicméně ani jedna z nich není technicky neřešitelná i pro onu papírovou tramvajenku. Naopak nevýhody jsou pro čipy naprosto typické - je totiž možné je přečíst, aniž by si toho vlastník všimnul. Na čipu Opencard jsou nahrány veškeré osobní údaje (i například nabitý kredit - revizor čte tuto informaci právě z čipu, spolu s vaším jménem atd.) a přístup k nim má teoreticky kdokoliv, kdo dokáže tento čip přečíst. Dopravní podnik chce mimo jiné používat Opencard k vytvoření statistik, kde se pohybuje jaké množství lidí. Tzn. projdete okolo čtečky čipu, která vás zaznamená a připočte. Kdo ale zaručí, že to udělá anonymně, jestliže čip vaše osobní údaje obsahuje?

Není vůbec nereálné, že bude za nějakou dobu možné podívat se na internetu pod číslem naší Opencard na to, kudy jsme se celý den pohybovali a v kolik hodin jsme kde byli. To zní možná hezky, jenže tyto údaje budou uloženy v databázi jakési soukromé firmy spolu s naším jménem a adresou...

Existují v zásadě dvě možnosti, jak z toho ven. Ta jednodušší je pořízení tzv. anonymní Opencard. Ta stojí 200Kč (narozdíl od klasické, která je zadarmo), kupony na ní jsou dražší a její možnosti omezenější. Proč? Není to jasný náznak toho, že je nežádoucí, abychom používali kartu anonymní..?

Druhou možností je poté Opencard zkrátka bojkotovat. Jestliže ji dostatečný počet lidí nebude používat i přesto, že bude povinná, třeba to bude dost přesvědčivé na to, aby se politika magistrátu a dopravního podniku zásadně změnila.

Pro ty z vás, kteří Opencard z výše uvedených a samozřejmě i mnoha dalších důvodů používat nechtějí, nicméně ji doma mají, jsem založil skupinu na Facebooku. Jejím cílem je hromadně znehodnotit a zrecyklovat co největší počet již vyrobených Opencard. Tím nejenom vyjádříme svůj postoj k ní, ale také pomůžeme smysluplně využít alespoň část peněz v tomto projektu utopených :)

Mimochodem, fanouškům Orwella a jeho románu 1984 velmi doporučuji přečíst si podmínky používání této skvělé karty. Podobnost je jistě čistě náhodná, Správce (skutečně s velkým S!) a Velký bratr určitě nemají nic společného...

http://www.facebook.com/group.php?gid=373126721758&ref=mf

Dopis pro iDnes.cz

Došly mi nervy a napsal jsem email do redakce serveru iDnes.cz. Jeho úroveň klesla natolik, že začal směle konkurovat Blesku a jemu podobným. Je tedy na čase s tím něco dělat!

Vážený pane šéfredaktore, vážená redakce,

rád bych tímto vyjádřil nespokojenost s Vaší prací. Věřím, že novinařina není pouze zaměstnání jako každé jiné, ale že je to spíše poslání, které je pro občany velmi důležité. Nemá být jenom zábavou a nemá pouze informovat o tom, komu se narodilo dítě a kdo se s kým rozešel. Mnohem důležitějším prvkem tohoto poslání by mělo být informování o PODSTATNÝCH skutečnostech, které ovlivňují životy nás všech.

Přijde mi až neuvěřitelné, že když si dnes otevřu stránku iDnes.cz, uvidím zprávy o tom, jak "Obama zabil mouchu", "Rom pohladil Obamu po hlavě", "Eliáš bušil na Plekance přes sklo", "Dán dostal pětku z němčiny" nebo "Šlégr oželel hokej a ve Vancouveru vzal dceru na krasobruslení". To jsou zprávy hodné České sody, nikoli solidního zpravodajství. Naopak nevidím nic o tom, že denně umírají desítky lidí hlady. O tom, že nás Pavel Bém připravil téměř o dvě miliardy korun. Neviděl jsem ani informaci o tom, co pro nás skutečně znamená Lisabonská smlouva. Neviděl jsem žádné přehledy programů politických stran.

Chtěl bych Vás tímto požádat, abyste brali své povolání vážně. Novinařina zkrátka není prací, ve které jde pouze o peníze. Měli by ji dělat lidé, kterým jde o víc. Lidé, kteří si uvědomují, jak mocný nástroj mají v rukou a nechtějí ho zneužít, ale naopak naplno využít jeho možnosti a dát lidem vše, co poskytuje. Média by měla působit především jako hlídač demokracie. To vyžaduje poctivou práci a novináře, kteří tvrdě jdou po pravdě a jsou takovými „detektivy". V poslední době naprosto vymizela investigativní novinařina, která právě toto splňovala. Média mají bohužel prsty i v tom, že pomalu přestává existovat občanská společnost, pro demokracii tolik důležitá.

To vše vede k tomu, že se dnes politici chovají tak, jak se chovají, nebo že mnoho lidí naprosto zbytečně umírá - a že s tím lidé prakticky nic nedělají. Nejsou o tom totiž dostatečně informovaní. Neuvědomují si důležitost, kterou média mají, a to pouze a jenom proto, že si ji neuvědomují média sama.

Žádám Vás tedy, abyste se začali věnovat tématům, která jsou pro nás podstatná. Věřím, že je to cesta k tomu, abychom se začali zajímat o skutečně podstatné dění ve světě a dokázali tak zlepšit životy nejen naše, ale i ostatních. Váš slogan "nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu" by tak konečně dostal význam, který by nepůsobil jako nechtěný vtip.

Děkuji za pochopení, přeji mnoho kvalitních informací a mnoho spokojených čtenářů,

Michal Čáp

Můj dům, můj hrad

Někdy mám pocit, že jsem sám, kdo si všiml zoufalého stavu českých památek, ať už jde o hrady a zámky, nebo možná z architektonického hlediska dokonce ještě zajímavější památky industriální. Proto mě příjemně překvapilo, když jsem objevil několik lidí, kteří se snaží tuhle situaci změnit...

Na České televizi běží pravidelně každý týden pořad Památky na prodej. Ondřej Havelka v něm představuje především hrady a zámky po celé republice, které jsou opuštěné a jsou (což by asi nikoho podle názvu pořadu nenapadlo) na prodej. Většina je v relativně dobrém stavu, je ale často vidět, jak strašným způsobem jsme byli schopni je "rekonstrukcemi" zdevastovat. Jak je možné, že se na gotický zámek přistavěla komunistická Jednota, to asi nikdy nepochopím... nicméně s pár korunama není problém tyto příšernosti odstranit a zjistit, jak jsou ve skutečnosti ty stavby úžasné. A co je nejlepší? Poslechněte si ty ceny - mnoho z nich jsou na prodej od 1Kč. Ne, že by se rekonstrukce nevyšplhala na miliony, ale přesto - panelákový byt v Praze stojí zrhuba 3 000 000Kč... Mimochodem Havelka v pořadu mluví i o historii konkrétních staveb a ukazuje také tipy, jak by je mohli budoucí majitelé využít. Všimněte si také toho, kolik zámků je v dnes naprosto zapadlých, prťavých a jinak nezajímavých vesnicích.

Viz: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/309294340280006-pamatky-na-prodej/?live=true

Dalším velmi zajímavým projektem je stránka www.fabriky.cz, která se snaží zmapovat, prozkoumat a zachránit mnoho průmyslových památek. Česká republika je na ně překvapivě bohatá, nachází se jich zde stovky. Bohužel většina z nich nemá žádné využití a chátrá. Proč si dělat starosti kvůli nějakým továrnám? Protože když se na ně podíváte, zjistíte, že jsou architektonicky tisíckrát zajímavější než všechny dnešní stavby, jsou postaveny s úžasnou pečlivostí (ne jako dneska, kdy v domě nenajdete jediný pravý úhel) a jsou často tak nádherné, že vedle nich váš dům vypadá jako kadibudka.

Většina těchto staveb pochází z konce devatenáctého a začátku dvacátého století, tedy doby, kdy zde průmysl obrovsky kvetl. Tým fabriky.cz již zmapoval prakticky celou republiku a zakreslil do map mnoho desítek fantastických míst, popsal jejich stav i historii a pořídil mnoho fotografií. Bylo by skvělé, kdyby si jejich práce všimlo více lidí, kteří by si uvědomili cenu těchto památek a pomohli je zachránit dřív, než bude pozdě. Prohlížení těchto stránek je pro milovníky architektury trochu depresivní, protože každá druhá novinka je o tom, co zase vypatlaní majitelé zbourali...

Třetí zajímavostí je stránka www.fortifikace.net. Její autoři shromažďují informace o opuštěných vojenských objektech po republice, které sice z kulturního hlediska zrovna význam nemají, ale přesto se v nich dá najít mnoho zajímavého. Věděli jste například o tom, že kousek od Prahy existuje obrovská radarová stanice, nebo bunkr, ze kterého údajně Hitler řídil válku v Africe?

Myslím, že je na čase přestat psát jenom o politice, protože by jinak moji čtenáři vymřeli v depresích. Proto jsem se rozhodl částečně podlehnout trendu béčkových médií a na chvíli trochu zbéčkovatět i na mém jinak nezpochybnitelně kvalitním blogu. Není to pro mne samozřejmě lehký úkol. Kvalitě se člověk naučí snadno, ale klesnout poté zpátky mezi lůzu není vůbec jednoduché. Proto je tento článek jen pro otrlé.

Dlouho jsem přemýšlel, až jsem došel k tomu, že neni horšího tématu, než popsání jednoho typického dne ve zkouškovém období. Můj den začíná, podobně jako ostatních studentů, přesně v 7.00.

7.00 - otočení z pravého boku na levý, případně obráceně. Následující tři hodiny spánku jsou přerušovány občasnými zvuky, které zde nemohu podrobněji popisovat.

10.00 - otevření jednoho oka.

11.00 - otevření druhého oka.

11.00.05 - spálení sítnic a následně rychlé zavření obou očí.

11.30 - 14.30 - následkem toho, že se hrnou ven všemožné tělní tekutiny, jsem skutečně donucen vstát.

11.31 - 14.31 - zapnutí PC, svalení se k PC.

14.31 - 03.00 - válení se u PC a surfování po stránkách, jejichž adresy zde nemohu zveřejnit, střídané s vařením vynikajícího obědu/večeře (vyndaného z mrazáku), Simpsonovýma, chvilkově předstíranou prací, vyčerpávajícími rozhovory s věrnými čtenářkami, občasnými párty nebo filmy.

3.01 - zakopnutí o knihu k bakalářskému překladu válející se v pokoji na zemi. Její odkopnutí o další kousek dál.

3.01 - 6.59 - tvrdý spánek doplněný sny o méně vytíženém životě.

Jak vidíte, mému zkouškovému nechybí opravdu nic. Doufám, že trpíte stejně ;)

Almužnu, prosím!

David Rath koupil pro Středočeský kraj jakousi historicky cennou malbu za více než 17 milionů korun. Z peněz daňových poplatníků - samozřejmě. Praha dala dopravnímu podniku dotaci ve výšce 8 milionů korun na odpadkové koše vyrobené z drahého, lesklého kovu. Zřejmě je třeba ukázat turistům a skeptičtějším pražanům lesk a prosperitu režimu. Projekt Opencard stál téměř 900 milionů korun. Výnosy? 0Kč + Bémovy Omegy. Praha se chystá zavést mýtné do centra. Vjezd bude stát 120Kč. Náklady za první rok se vyšplhají na miliardu. Návratnost? Nejistá, nepravděpodobná.

Mohl bych ještě pokračovat, ale myslím, že je to jasné - tohle všechno se děje v době, kdy náš státní dluh přerostl přes 1000 miliard, kdy každý občan díky vládě dluží přes 110 tisíc. V době uprostřed finanční krize a před příchodem krize hlubší. Jak naši politici reagují? Nebudeme šetřit - zvýšíme daně!

Začalo to zvýšením o jedno procento (9 > 10%, 19 > 20%), pokračuje to plánem na srovnání daní na procent 18% a na zavedení silniční daně, kterou by platili všichni majitelé aut bez rozdílu. Za každé auto 1-1,5 tisíc (v závislosti na objemu motoru). Tyto peníze mají přinést do rozpočtu 5 miliard, a to přímo Státnímu fondu dopravní infrastruktury. To je přesně ten úřad, díky kterému stojí naše silnice a dálnice několikanásobně více než v zahraničí, díky kterému jsou nesrovnatelně horší a jejich výstavba trvá několikrát déle. Tento úřad je dalším typickým korytem. Korupce je tu tak očividná, "vydělané" peníze musí být tak vysoké, že je až neuvěřitelné, jak si můžou dovolit chtít po lidech další.

Je hezké, že se politici rozhodli řešit rozpočtový deficit. Horší je, že opět nejhorším možným způsobem. Zvýšit v této situaci daně logicky nemůže vést k ničemu jinému než k dalšímu navýšení deficitu. Jenže pravděpodobně až po volbách. Škoda, že málokdo z voličů si to včas uvědomí.

Fotoreport: Zima na Olšanských hřbitovech

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Podle odhadů na nich bylo pohřbeno více než 2 miliony mrtvých. Mezi jejich nejzajímavější části patří bezesporu vojenské pohřebiště padlých v obou světových válkách. Za zmínku stojí ale i židovská část, kde je pohřben například Franz Kafka.

Nejdražší vtip není nejvtipnějším

Bylo by zajímavé zjistit, podle jakých kritérií si voliči vybírají své "vyvolené" strany. Logické by bylo říci, že podle jejich programu. Skutečnost ale bude zřejmě jiná - upřímně, kdo z vás vůbec ví, kde takový program hledat, natož co je jeho obsahem?

Ve skutečnosti je tu několik efektivnějších faktorů, od populismu, přes charismatičnost lídrů až po setrvačnost voličů. Když se podíváme na rozpočet politických stran, dostaneme ale nutně pocit, že hlavním faktorem musí být masivní reklamní kampaň. V dnešní době prakticky není možné odhadnout skutečné výdaje na reklamu, protože ceny se velmi rychle mění v závislosti na zájmu o reklamní plochu. Nicméně je téměř jisté, že strany spotřebují prakticky celý svůj zisk právě na reklamu. Náklady na ní se pohybují ve stovkách milionů ročně. Zisk stran (složený především ze státních příspěvků a sponzorských darů) se pohybuje okolo 100-300 milionů ročně. Není neobvyklé, aby se strana kvůli reklamní kampani zadlužila.

Přesto se odborníci shodují, že politická reklama má pouze velmi malou účinnost! Údajně pouze 5% z našeho vjemu politických stran je dáno reklamou. Ale podívejme se kolem sebe - politická reklama je naprosto všude a neukazuje se už jenom před volbami, můžeme ji vidět po celý rok. Nejen, že naduté a penězi oplácané obličeje našich politických vůdců kazí fasády našich nádherných historických domů - navíc v součtu spotřebují až miliardu korun ročně, výměnou za téměř nulovou pomoc při získávání (natož informování!) voličů. Nemluvě o tom, že strany spolupracují se zahraničními reklamními studii namísto podporování neméně kvalitních českých společností.

A co je možná ještě horší, totálně se vysmívají jejich inteligenci. Pokud strana hájící zájmy občanů zaplatí několik stovek milionů z jejich peněz na reklamní kampaň, kde je pouze nápis "Dobrý den je, když se sejde celá rodina", "Léto s Topolem" nebo fotka usměvavé babičky a myslí si, že je s nadšením zvolíme, aby mohli těch milionů utratit ještě více, opravdu nejde o nic jiného než o výsměch. Hodně drahý a škodolibý výsměch.