narogalo's world

PolaroidLove!

2010-11-12T21:51:00.002+01:00

Polaroid. Ve své době revoluční technologie, revoluční design a neuvěřitelně oblíbená věc. Nicméně nic netrvá věčně, a tak se i tento geniální vynález dočkal úpadku prodeje, až byl nakonec téměř "zabit" digitální fotografií. Roku 2008 byla výroba instatních fotoaparátů a filmů pozastavena. Jenže lidé nezapomínají. A tak se po dvou letech, více jak 60 let od svého vzniku, dočkal Polaroid nového začátku. Jakoby se probudil z kómatu.

Můžeme za to vděčit partě nadšenců, kterým Polaroid natolik učaroval, že se po jeho konci rozhodli udělat cokoli proto, aby ho zachránili. Je jasné, že něco takového je téměř nadlidský úkol. Firma Polaroid skončila s výrobou instatních fotoaparátů a filmů proto, že byla finančně neúnosná - zájem o tuto technologii velmi výrazně klesl. Nicméně vykládejte to zarytým fanouškům... Ti naštěstí neměli dost rozumu na to, aby si spočítali, že pravděpodobně prodělají veškeré peníze a skončí někde na nádraží, a tak se rozhodli uskutečnit nemožné. The Impossible Project.

Po letech tvrdé práce na neuskutečnitelném projektu se to přecejen podařilo. Ukázalo se, že Polaroid má stále tisíce příznivců po celém světe. Impossible Project dnes vyrábí nové instatní filmy, založené na původních technologiích, v původních továrnách a pro původní fotoaparáty. Zároveň vyvíjí stále filmy nové, pořádá výstavy, otevírá nové obchody. Má až neuvěřitelný úspěch. Filmy se prodávají skoro jak cheeseburgery. Mají takový úspěch, až se konečně dočkaly pozornosti od samotného Polaroidu. Díky této partě nadšenců má tato jedinečná technologie před sebou nový život, druhou šanci. A tentokrát ji zemřít nenecháme!

A to je přesně důvod, proč jsme vzniknul projekt POLAROID LOVE. I my totiž uděláme vše proto, abychom podpořili Impossible Project a Polaroid samotný. A především pomůžeme vám - s Polaroidy žít a pracovat. Budeme vám přinášet tipy a triky, návody, novinky. Budeme vám ukazovat ty nejpodařenější snímky, zásobovat vás nápady a inspirací. Uspořádáme výstavu. Poradíme, kde levně koupit filmy. Najdeme vám ty nejzajímavější fotoaparáty. Zkrátka na vás přeneseme naši lásku k Polaroidu!

Sledujte POLAROID LOVE a on vám vaši lásku vrátí ;-)

www.polaroidlove.blogspot.com

Nevíte, koho volit?

2010-05-27T21:22:00.003+02:00

Zítra a pozítří nás čekají důležité parlamentní volby. Je tedy nejvyšší čas popřemýšlet o tom, komu a proč propůjčit svůj drahocený hlas ;) Je asi zbytečné připomínat, proč k volbám vůbec jít. To se dnes probírá prakticky pořád a všude. Důležitější je říci, proč nevolit "menší zlo", ale dát hlas tomu, o kom si skutečně myslíme, že by měl vyhrát a na vládě se podílet.

Často slyším "sice má ta strana skvělý program, ale má příliš malou šanci na slušný výsledek, budu tedy radši volit nějakou velkou stranu, která aspoň zastaví Paroubka". Nesmysl! Mohlo by se zdát, že Paroubek je na světě jenom jeden, a když tedy nevyhraje jeho ČSSD, bude vše v pořádku, všechny problémy zmizí a všichni budeme žít šťastně až do smrti. Skutečností ale je, že Paroubků je v dnešní politice plno. Jeho klony totiž obsadily všechny klíčové pozice ať už v politice nebo v byznysu. Bylo by naivní myslet si, že všichni ti Nečasové, Fischerové, Pecinové, Johnové, Kalouskové nebo Schwarzenbergové jsou jiní. Všichni námi, voliči, naprosto stejně pohrdají, všichni chtějí naprosto to samé a jsou ochotni pro to udělat cokoli (kromě toho, co slíbí nebo co je pro nás dobré).

Je tedy naivní myslet si, že když ODS+VV porazí ČSSD+KSČM, bude situace lepší. Možná nedojde k tomu, že vláda rozdělí celý statní rozpočet mezi důchodce, cikány a nepracující. Namísto toho ho rozkrade na státních zakázkách. Možná nedojde k tomu, že vláda obere úspěšné podnikatele o jejich peníze formou vyšších daní. Namísto toho je obere formou vydírání. Takhle bych mohl pokračovat velmi dlouho.

Východisko? Dejme svůj hlas stranám, kterým doopravdy věříme. Stranám, které nejsou složeny z politiků, jež nám už dokázali, že jsou svině, a teď to chtějí dokázat znovu, jenom pod jiným jménem. Stranám, které se nám nevysmívají svým stupidním populismem, nechutnou agresivní reklamou a všudypřítomným pohrdáním voliči. Podpořme strany, které si to zaslouží.

Jak zjistit, které to jsou? Nikoliv z jejich reklam, nikoliv ze sympatií nebo z toho, jak mají jejich zástupci krásně vyretušované xichty na billboardech, ale z jejich PROGRAMU. Zamysleme se nad důsledky, které pro naši budoucnost bude mít. Zamysleme se nad tím, co přinese nejen nám osobně, ale především České republice a nad tím, jestli je skutečně v jejím zájmu. Pokud existuje strana, která prosazuje takový program, jež toto splňuje, zaslouží si náš hlas, ať už má preference jakékoliv. Koneckonců, náš hlas může být právě tím, který jí pomůže překročit hranici 5% nutnou pro "vstup" do parlamentu, nebo alespoň hranici 1,5% nutnou pro státní příspěvek. Uvědomme si, že strany, které na tento příspěvek nedosáhnou, nemají finance na podobnou kampaň, jako mají strany velké. Bez vašeho hlasu nikdy nevyrostou!

Moje volba

Osobně budu volit Stranu svobodných občanů. Rozhodl jsem se tak na základě jejich velmi dobře promyšleného programu. Tato pravicová strana prosazuje občanskou svobodu, volný trh, omezení byrokracie, nízké daně atd. Doporučuji HydePark s jejím předsedou Petrem Machem, který v něm upoznorňuje na mnohé problémy současné politiky (věděli jste například, že zaměstnanec s hrubým platem 15.000Kč/měsíc přinese na všech daních, ať už jsou nazvány daň z příjmu, DPH nebo třeba sociální pojištění, do státní pokladny každý měsíc 12.000Kč? Dost neuvěřitelné!). Strana má velmi rozumný přístup k EU a Evropské integraci jako takové. Další zajímavou postavou Svobodných je František Matějka, známý například z blogu na iDnes.

Zajímavé odkazy

www.kohovolit.eu - test, ve kterém by vám měla vyjít strana s podobnými názory

http://www.svobodni.cz/9-program/64-politicky-program-pro-parlamentni-volby/ - politický program strany Svobodných

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/138464/Spoty-a-programy-vsech-stran-pohromade-Nenasli-Tak-tady-je-mate.html - přehled programů a spotů všech politických stran (od Františka Matějky)

Mimochodem, pokud přesto stále váháte, jestli k volbám jít nebo ne - myslím, že současná vláda se v posledních dnech opravdu velmi snaží nám dokázat, že je potřeba politiky vyhodit, nakopat a vrátit je do reality (nejlépe s přelámanýma rukama a pár monokly). Případ vyvlastnění pozemků kvůli zpackané stavbě dálnice, kdy za jasnou chybu politiků zaplatí rodina již od 16. století vlastnící pozemky na místě, kudy se neschopná vláda rozhodla vést dálnici aniž by pozemky předem koupila nebo zjistila zda jsou vůbec na prodej, je až neuvěřitelný. Tomu máme říkat svoboda? Demokracie? Tohle je ctění soukromého vlastnictví? Kdo může pro tohle zvednout ruku, měl by o ní okamžitě přijít. To bohužel nejde, tak mu seberme alespoň ten hlas :(

Fotoreport: Industriální zóna Kladno

2010-04-19T00:24:00.004+02:00

Recyklujme Opencard!

2010-03-17T14:31:00.003+01:00

Asi málokdo v poslední době neslyšel o aféře okolo Opencard. Jde o jeden z nejprovařenějších případů korupce na Magistrátu hl.m. Prahy. Problémů je v něm ale dokonce víc...

Začněme těmi financemi. Karta již stála 838 milionů Kč. Výsledkem je to, že pár "šťastlivců" může mít v peněžence místo kousku papíru kousek plastu. Funkčnost karty je minimálně problematická, cena absolutně neadekvátní a chování magistrátu a odpovědné firmy HAGUESS neskutečné.

O korupci již bylo napsáno mnoho, zkusme se podívat na další problém - plýtvání veřejnými financemi. Opencard již teď stála 2x více, než podobný projekt v Londýně. V Praze se poslední dobou objevily desítky nebo dokonce stovky billboardů Opencard propagujících. Proč? Jaký je důvod propagovat projekt Opencard, který je ze své podstaty neziskový? Nehledě na to, že bude její používání v MHD od listopadu povinné pro všechny cestující - o čem nás tedy billboardy (jistě za desítky milionů) informují, nebo co propagují?

Skutečnost může být taková, že význam mají - a to jako místo, kam schovat ony uniklé peníze těsně předtím, než se na ně přijde. Billboardy a reklama obecně jsou asi nejefektivnějším způsobem, jak schovat korupci - peníze a ceny v ní jsou prakticky nevysledovatelné. Billboardy se zkrátka dají do nákladů na projekt Opencard s cenou například 100 milionů, ve skutečnosti ale budou stát třeba polovinu. Ceny se ale mění tak rychle a jsou závislé na tolika faktorech, že to nikdo nebude schopen dokázat.

Dalším a neméně podstatným problémem této karty je bezpečnost občanů a jejich osobních údajů. Je z principu špatné a nepochopitelné, proč je při žádosti o Opencard potřeba větší množství osobních údajů než u klasické tramvajenky (kde stačí prakticky jenom jméno, fotografie a datum narození - u Opencard je potřeba například adresa a kontaktní údaje).

Klasická tramvajenka je skutečně pouze kus papíru, kdežto Opencard v sobě obsahuje čip. Ten s sebou nese jistě mnoho výhod, nicméně ani jedna z nich není technicky neřešitelná i pro onu papírovou tramvajenku. Naopak nevýhody jsou pro čipy naprosto typické - je totiž možné je přečíst, aniž by si toho vlastník všimnul. Na čipu Opencard jsou nahrány veškeré osobní údaje (i například nabitý kredit - revizor čte tuto informaci právě z čipu, spolu s vaším jménem atd.) a přístup k nim má teoreticky kdokoliv, kdo dokáže tento čip přečíst. Dopravní podnik chce mimo jiné používat Opencard k vytvoření statistik, kde se pohybuje jaké množství lidí. Tzn. projdete okolo čtečky čipu, která vás zaznamená a připočte. Kdo ale zaručí, že to udělá anonymně, jestliže čip vaše osobní údaje obsahuje?

Není vůbec nereálné, že bude za nějakou dobu možné podívat se na internetu pod číslem naší Opencard na to, kudy jsme se celý den pohybovali a v kolik hodin jsme kde byli. To zní možná hezky, jenže tyto údaje budou uloženy v databázi jakési soukromé firmy spolu s naším jménem a adresou...

Existují v zásadě dvě možnosti, jak z toho ven. Ta jednodušší je pořízení tzv. anonymní Opencard. Ta stojí 200Kč (narozdíl od klasické, která je zadarmo), kupony na ní jsou dražší a její možnosti omezenější. Proč? Není to jasný náznak toho, že je nežádoucí, abychom používali kartu anonymní..?

Druhou možností je poté Opencard zkrátka bojkotovat. Jestliže ji dostatečný počet lidí nebude používat i přesto, že bude povinná, třeba to bude dost přesvědčivé na to, aby se politika magistrátu a dopravního podniku zásadně změnila.

Pro ty z vás, kteří Opencard z výše uvedených a samozřejmě i mnoha dalších důvodů používat nechtějí, nicméně ji doma mají, jsem založil skupinu na Facebooku. Jejím cílem je hromadně znehodnotit a zrecyklovat co největší počet již vyrobených Opencard. Tím nejenom vyjádříme svůj postoj k ní, ale také pomůžeme smysluplně využít alespoň část peněz v tomto projektu utopených :)

Mimochodem, fanouškům Orwella a jeho románu 1984 velmi doporučuji přečíst si podmínky používání této skvělé karty. Podobnost je jistě čistě náhodná, Správce (skutečně s velkým S!) a Velký bratr určitě nemají nic společného...

http://www.facebook.com/group.php?gid=373126721758&ref=mf

Dopis pro iDnes.cz

2010-02-24T15:48:00.005+01:00

Došly mi nervy a napsal jsem email do redakce serveru iDnes.cz. Jeho úroveň klesla natolik, že začal směle konkurovat Blesku a jemu podobným. Je tedy na čase s tím něco dělat!

Vážený pane šéfredaktore, vážená redakce,

rád bych tímto vyjádřil nespokojenost s Vaší prací. Věřím, že novinařina není pouze zaměstnání jako každé jiné, ale že je to spíše poslání, které je pro občany velmi důležité. Nemá být jenom zábavou a nemá pouze informovat o tom, komu se narodilo dítě a kdo se s kým rozešel. Mnohem důležitějším prvkem tohoto poslání by mělo být informování o PODSTATNÝCH skutečnostech, které ovlivňují životy nás všech.

Přijde mi až neuvěřitelné, že když si dnes otevřu stránku iDnes.cz, uvidím zprávy o tom, jak "Obama zabil mouchu", "Rom pohladil Obamu po hlavě", "Eliáš bušil na Plekance přes sklo", "Dán dostal pětku z němčiny" nebo "Šlégr oželel hokej a ve Vancouveru vzal dceru na krasobruslení". To jsou zprávy hodné České sody, nikoli solidního zpravodajství. Naopak nevidím nic o tom, že denně umírají desítky lidí hlady. O tom, že nás Pavel Bém připravil téměř o dvě miliardy korun. Neviděl jsem ani informaci o tom, co pro nás skutečně znamená Lisabonská smlouva. Neviděl jsem žádné přehledy programů politických stran.

Chtěl bych Vás tímto požádat, abyste brali své povolání vážně. Novinařina zkrátka není prací, ve které jde pouze o peníze. Měli by ji dělat lidé, kterým jde o víc. Lidé, kteří si uvědomují, jak mocný nástroj mají v rukou a nechtějí ho zneužít, ale naopak naplno využít jeho možnosti a dát lidem vše, co poskytuje. Média by měla působit především jako hlídač demokracie. To vyžaduje poctivou práci a novináře, kteří tvrdě jdou po pravdě a jsou takovými „detektivy". V poslední době naprosto vymizela investigativní novinařina, která právě toto splňovala. Média mají bohužel prsty i v tom, že pomalu přestává existovat občanská společnost, pro demokracii tolik důležitá.

To vše vede k tomu, že se dnes politici chovají tak, jak se chovají, nebo že mnoho lidí naprosto zbytečně umírá - a že s tím lidé prakticky nic nedělají. Nejsou o tom totiž dostatečně informovaní. Neuvědomují si důležitost, kterou média mají, a to pouze a jenom proto, že si ji neuvědomují média sama.

Žádám Vás tedy, abyste se začali věnovat tématům, která jsou pro nás podstatná. Věřím, že je to cesta k tomu, abychom se začali zajímat o skutečně podstatné dění ve světě a dokázali tak zlepšit životy nejen naše, ale i ostatních. Váš slogan "nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu" by tak konečně dostal význam, který by nepůsobil jako nechtěný vtip.

Děkuji za pochopení, přeji mnoho kvalitních informací a mnoho spokojených čtenářů,

Michal Čáp

Můj dům, můj hrad

2010-02-12T21:18:00.006+01:00

Někdy mám pocit, že jsem sám, kdo si všiml zoufalého stavu českých památek, ať už jde o hrady a zámky, nebo možná z architektonického hlediska dokonce ještě zajímavější památky industriální. Proto mě příjemně překvapilo, když jsem objevil několik lidí, kteří se snaží tuhle situaci změnit...

Na České televizi běží pravidelně každý týden pořad Památky na prodej. Ondřej Havelka v něm představuje především hrady a zámky po celé republice, které jsou opuštěné a jsou (což by asi nikoho podle názvu pořadu nenapadlo) na prodej. Většina je v relativně dobrém stavu, je ale často vidět, jak strašným způsobem jsme byli schopni je "rekonstrukcemi" zdevastovat. Jak je možné, že se na gotický zámek přistavěla komunistická Jednota, to asi nikdy nepochopím... nicméně s pár korunama není problém tyto příšernosti odstranit a zjistit, jak jsou ve skutečnosti ty stavby úžasné. A co je nejlepší? Poslechněte si ty ceny - mnoho z nich jsou na prodej od 1Kč. Ne, že by se rekonstrukce nevyšplhala na miliony, ale přesto - panelákový byt v Praze stojí zrhuba 3 000 000Kč... Mimochodem Havelka v pořadu mluví i o historii konkrétních staveb a ukazuje také tipy, jak by je mohli budoucí majitelé využít. Všimněte si také toho, kolik zámků je v dnes naprosto zapadlých, prťavých a jinak nezajímavých vesnicích.

Viz: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/309294340280006-pamatky-na-prodej/?live=true

Dalším velmi zajímavým projektem je stránka www.fabriky.cz, která se snaží zmapovat, prozkoumat a zachránit mnoho průmyslových památek. Česká republika je na ně překvapivě bohatá, nachází se jich zde stovky. Bohužel většina z nich nemá žádné využití a chátrá. Proč si dělat starosti kvůli nějakým továrnám? Protože když se na ně podíváte, zjistíte, že jsou architektonicky tisíckrát zajímavější než všechny dnešní stavby, jsou postaveny s úžasnou pečlivostí (ne jako dneska, kdy v domě nenajdete jediný pravý úhel) a jsou často tak nádherné, že vedle nich váš dům vypadá jako kadibudka.

Většina těchto staveb pochází z konce devatenáctého a začátku dvacátého století, tedy doby, kdy zde průmysl obrovsky kvetl. Tým fabriky.cz již zmapoval prakticky celou republiku a zakreslil do map mnoho desítek fantastických míst, popsal jejich stav i historii a pořídil mnoho fotografií. Bylo by skvělé, kdyby si jejich práce všimlo více lidí, kteří by si uvědomili cenu těchto památek a pomohli je zachránit dřív, než bude pozdě. Prohlížení těchto stránek je pro milovníky architektury trochu depresivní, protože každá druhá novinka je o tom, co zase vypatlaní majitelé zbourali...

Třetí zajímavostí je stránka www.fortifikace.net. Její autoři shromažďují informace o opuštěných vojenských objektech po republice, které sice z kulturního hlediska zrovna význam nemají, ale přesto se v nich dá najít mnoho zajímavého. Věděli jste například o tom, že kousek od Prahy existuje obrovská radarová stanice, nebo bunkr, ze kterého údajně Hitler řídil válku v Africe?

2010-01-19T21:40:00.004+01:00

Myslím, že je na čase přestat psát jenom o politice, protože by jinak moji čtenáři vymřeli v depresích. Proto jsem se rozhodl částečně podlehnout trendu béčkových médií a na chvíli trochu zbéčkovatět i na mém jinak nezpochybnitelně kvalitním blogu. Není to pro mne samozřejmě lehký úkol. Kvalitě se člověk naučí snadno, ale klesnout poté zpátky mezi lůzu není vůbec jednoduché. Proto je tento článek jen pro otrlé.

Dlouho jsem přemýšlel, až jsem došel k tomu, že neni horšího tématu, než popsání jednoho typického dne ve zkouškovém období. Můj den začíná, podobně jako ostatních studentů, přesně v 7.00.

7.00 - otočení z pravého boku na levý, případně obráceně. Následující tři hodiny spánku jsou přerušovány občasnými zvuky, které zde nemohu podrobněji popisovat.

10.00 - otevření jednoho oka.

11.00 - otevření druhého oka.

11.00.05 - spálení sítnic a následně rychlé zavření obou očí.

11.30 - 14.30 - následkem toho, že se hrnou ven všemožné tělní tekutiny, jsem skutečně donucen vstát.

11.31 - 14.31 - zapnutí PC, svalení se k PC.

14.31 - 03.00 - válení se u PC a surfování po stránkách, jejichž adresy zde nemohu zveřejnit, střídané s vařením vynikajícího obědu/večeře (vyndaného z mrazáku), Simpsonovýma, chvilkově předstíranou prací, vyčerpávajícími rozhovory s věrnými čtenářkami, občasnými párty nebo filmy.

3.01 - zakopnutí o knihu k bakalářskému překladu válející se v pokoji na zemi. Její odkopnutí o další kousek dál.

3.01 - 6.59 - tvrdý spánek doplněný sny o méně vytíženém životě.

Jak vidíte, mému zkouškovému nechybí opravdu nic. Doufám, že trpíte stejně ;)

Almužnu, prosím!

2010-01-19T21:36:00.003+01:00

David Rath koupil pro Středočeský kraj jakousi historicky cennou malbu za více než 17 milionů korun. Z peněz daňových poplatníků - samozřejmě. Praha dala dopravnímu podniku dotaci ve výšce 8 milionů korun na odpadkové koše vyrobené z drahého, lesklého kovu. Zřejmě je třeba ukázat turistům a skeptičtějším pražanům lesk a prosperitu režimu. Projekt Opencard stál téměř 900 milionů korun. Výnosy? 0Kč + Bémovy Omegy. Praha se chystá zavést mýtné do centra. Vjezd bude stát 120Kč. Náklady za první rok se vyšplhají na miliardu. Návratnost? Nejistá, nepravděpodobná.

Mohl bych ještě pokračovat, ale myslím, že je to jasné - tohle všechno se děje v době, kdy náš státní dluh přerostl přes 1000 miliard, kdy každý občan díky vládě dluží přes 110 tisíc. V době uprostřed finanční krize a před příchodem krize hlubší. Jak naši politici reagují? Nebudeme šetřit - zvýšíme daně!

Začalo to zvýšením o jedno procento (9 > 10%, 19 > 20%), pokračuje to plánem na srovnání daní na procent 18% a na zavedení silniční daně, kterou by platili všichni majitelé aut bez rozdílu. Za každé auto 1-1,5 tisíc (v závislosti na objemu motoru). Tyto peníze mají přinést do rozpočtu 5 miliard, a to přímo Státnímu fondu dopravní infrastruktury. To je přesně ten úřad, díky kterému stojí naše silnice a dálnice několikanásobně více než v zahraničí, díky kterému jsou nesrovnatelně horší a jejich výstavba trvá několikrát déle. Tento úřad je dalším typickým korytem. Korupce je tu tak očividná, "vydělané" peníze musí být tak vysoké, že je až neuvěřitelné, jak si můžou dovolit chtít po lidech další.

Je hezké, že se politici rozhodli řešit rozpočtový deficit. Horší je, že opět nejhorším možným způsobem. Zvýšit v této situaci daně logicky nemůže vést k ničemu jinému než k dalšímu navýšení deficitu. Jenže pravděpodobně až po volbách. Škoda, že málokdo z voličů si to včas uvědomí.

Fotoreport: Zima na Olšanských hřbitovech

2010-01-15T01:41:00.005+01:00

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Podle odhadů na nich bylo pohřbeno více než 2 miliony mrtvých. Mezi jejich nejzajímavější části patří bezesporu vojenské pohřebiště padlých v obou světových válkách. Za zmínku stojí ale i židovská část, kde je pohřben například Franz Kafka.

Nejdražší vtip není nejvtipnějším

2010-01-05T15:29:00.004+01:00

Bylo by zajímavé zjistit, podle jakých kritérií si voliči vybírají své "vyvolené" strany. Logické by bylo říci, že podle jejich programu. Skutečnost ale bude zřejmě jiná - upřímně, kdo z vás vůbec ví, kde takový program hledat, natož co je jeho obsahem?

Ve skutečnosti je tu několik efektivnějších faktorů, od populismu, přes charismatičnost lídrů až po setrvačnost voličů. Když se podíváme na rozpočet politických stran, dostaneme ale nutně pocit, že hlavním faktorem musí být masivní reklamní kampaň. V dnešní době prakticky není možné odhadnout skutečné výdaje na reklamu, protože ceny se velmi rychle mění v závislosti na zájmu o reklamní plochu. Nicméně je téměř jisté, že strany spotřebují prakticky celý svůj zisk právě na reklamu. Náklady na ní se pohybují ve stovkách milionů ročně. Zisk stran (složený především ze státních příspěvků a sponzorských darů) se pohybuje okolo 100-300 milionů ročně. Není neobvyklé, aby se strana kvůli reklamní kampani zadlužila.

Přesto se odborníci shodují, že politická reklama má pouze velmi malou účinnost! Údajně pouze 5% z našeho vjemu politických stran je dáno reklamou. Ale podívejme se kolem sebe - politická reklama je naprosto všude a neukazuje se už jenom před volbami, můžeme ji vidět po celý rok. Nejen, že naduté a penězi oplácané obličeje našich politických vůdců kazí fasády našich nádherných historických domů - navíc v součtu spotřebují až miliardu korun ročně, výměnou za téměř nulovou pomoc při získávání (natož informování!) voličů. Nemluvě o tom, že strany spolupracují se zahraničními reklamními studii namísto podporování neméně kvalitních českých společností.

A co je možná ještě horší, totálně se vysmívají jejich inteligenci. Pokud strana hájící zájmy občanů zaplatí několik stovek milionů z jejich peněz na reklamní kampaň, kde je pouze nápis "Dobrý den je, když se sejde celá rodina", "Léto s Topolem" nebo fotka usměvavé babičky a myslí si, že je s nadšením zvolíme, aby mohli těch milionů utratit ještě více, opravdu nejde o nic jiného než o výsměch. Hodně drahý a škodolibý výsměch.

Fotoreport: Voděradské bučiny

2010-01-03T18:28:00.004+01:00

Více info: http://cs.wikipedia.org/wiki/Voděradské_bučiny

Co dělat s miliony, aneb škola utrácení primátora Béma

2009-12-31T17:01:00.003+01:00

Město Praha chystá nové webové stránky. To je určitě skvělá zpráva, novinky jako interaktivní průvodce po pražských památkách rozhodně mají smysl (a měly přijít už dávno). Ale nebyla by to Česká republika, kdyby tak lidumilný plán neměl i jiný, méně příjemný rozměr.

Magistrát totiž schválil rozpočet na webové stránky ve výši 160 milionů korun a určil podmínky tak, že je pro webová studia prakticky nemožné účastnit se výběrového řízení. Firma musí například zaměstnávat svého vlastního historika, mít roční obrat 250 miliónů nebo složit kauci 2 miliony. Nechci se někoho dotknout, ale které webové studio to má? Klasické profesionální webové studio se skládá ze dvou lidí, dvou počítačů, dvou bytů, jednoho živnostenského listu, Skype a kartonu Red Bullů. Takhle vznikají i stránky světových firem. Jedná se tedy evidentně o zakázku šitou na míru předem dané firmě a přitom se to magistrát ani nesnaží skrývat. Jakýsi "odborník" pro MF Dnes odhadnul cenu webu na 45 miliónů. Myslíte si, že je to lepší? Klasické webové studio by se zastavilo hluboko pod cenou jednoho milionu.

A víte co? Já jim ten web tímto nabízím zadarmo. Nabízím, že udělám web Prahy v libovolném rozsahu, dokonce i zaplatím nutné výdaje na textaře nebo fotografa - mojí jedinou podmínkou je, aby odstoupili všichni radní spojovaní s korupcí (Jančík, Richter a další - a především Bém). Bylo by jistě v zájmu pražanů, aby na tuto nabídku magistrát přistoupil. A není právě úkolem magistrátu starat se o zájmy občanů?

Ale co, o nic vlastně nejde - my Češi si uvědomujeme, že koníčky "na úrovni" nejsou zrovna levnou záležitostí, a přitom jsou pro naši politickou elitu samozřejmě společenskou nutností. Co bychom to byli za lidi, kdybychom je tyto činnosti, které tak úzce souvisí s jejich důležitým posláním, nechali platit z jejich nepatrných platů, nebo dokonce příspěvků na ně přímo určených! Dobře přece víme, že primátor Bém bez nových Rolexek primátorovat zkrátka nemůže.

Šťastný nový rok ;)

Vyměním cikána za loft! zn.: stále aktuální - disponuji nevyčerpatelným zdrojem

2009-10-03T21:32:00.002+02:00

Takhle nějak by mohl úřad městské části Prahy Karlína prezentovat proměnu této kdysi průmyslové čtvrti. Během posledních let se změnila opravdu k nepoznání. Staré tovární haly se rekonstruují a přestavují na galerie moderního umění, designové obchody, kavárny nebo luxusní lofty. Nádherné staré domy se přeměňují ze zaplivaných ubytoven pro dělníky na exkluzivní bydlení.

Karlín má vlastně ideální polohu - nachází se nedaleko historického centra, přímo na nábřeží Vltavy, a přitom je relativně klidnou čtvrtí s nepříliš hustým provozem. Jeho největší slabinou tedy zůstávají jeho nynější obyvatelé, kteří svým chováním poněkud narušují stavebními společnostmi vysněný obraz designového ráje.

Pomalu jsou ale "hezky po kapitalisticku" přesouváni neznámo kam a Karlín má tedy konečně otevřeny dveře pro splnění jednoho miliardového snu. Stane se luxusní výkladní skříní Prahy, reprezentativním místem proměny Prahy v moderní město. Je to tak správně nebo ne?

V každém případě děkujme za záchranu industriálních památek, přestože to určitě nebyl primární cíl oněch stavebních společností. A doufejme, že tam zbydou nějaké lofty i pro nás!

Leonard Cohen aneb jak proměnit O2 Arénu v příjemný a útulný obývák

2009-08-31T00:28:00.006+02:00

Včera Praze zahrál kanadský písničkář Leonard Cohen. Pořadatelé, stejně jako návštěvníci jeho loňského koncertu, slibovali úžasnou podívanou. Naplnila se tedy očekávání?

Pětasedmdesátiletý Cohen připravil prakticky stejnou show jako před rokem v Tesla Aréně, přesto dokázal nalákat bezmála 15 tisíc diváků. Naplněnou O2 Arenu bavil téměř tři hodiny! Koncert se tradičně obešel bez přehnaných efektů a nebýt moderního a neútulného interiéru sportovní haly, působil téměř komorně. Celá 10ti člená skupina si vystačila s Lynchovským závěsem měnícím barvu a obyčejným směrovým reflektorem.

Leonard Cohen hrál po celý koncert pouze hity. Za svoji 40ti letou kariéru jich měl víc než dost, nebyl tedy zřejmě problém vybírat, přesto upravil set list od posledních koncertů pouze minimálně. Začal energickou Dance Me to the End of Love, pokračoval přes Bird on Wire, Suzzane až po Hallelujah. Mnoho překvapení se neudálo, ale to rozhodně nebylo na škodu - přiznejme si, že jsme si všichni přišli poslechnout právě tyto skladby.

Za zmínku stojí ještě především Who by Fire, která byla pro mne osobně naprostou jedničkou pražského koncertu. Cohenův barcelonský kytarista ji protáhl bezmála na dvojnásobnou délku naprosto fantastickým sólem. Nezapomenutelný zážitek. Klasiku If it Be Your Will nechal Cohen zazpívat pouze vokalistky, sám si ji, jako správný gentleman po sundání klobouku, poslechl se zasněným výrazem ve stínu v rohu pódia. Kapela vůbec dostala opravdu mnoho zaslouženého prostoru. Cohen si ji evidentně, jak sám říká, velmi váží. Celkem dvakrát ji divákům představil (samozřejmě hezky po básnicku), v posledním přídavku nechal každého člena "zafrajeřit" a všem mnohokrát poděkoval.

Bylo vidět, že je zkrátka v maximální formě. Každou skladbu odzpíval (případně odehrál na kytaru) s maximálním soustředěním, naprosto bezchybně a totálně procítěně. Veškeré koncertní úpravy skladeb byly velmi dobře promyšlené a perfektně zvládnuté. Bylo radost pozorovat každý Cohenův pohyb, poslouchat každé slovo.

Očekával jsem opravdu, opravdu hodně. Dostal jsem ale ještě mnohokrát víc a, soudě podle několikanásobného potlesku vestoje, jsem v tom nebyl sám. Publikum bylo maximálně nadšené a jsem si jist, že máme za sebou jednoznačně nejlepší český koncert roku, ne-li nejlepší vůbec. Jestli je ho ještě někdo schopen překonat, sázím opět jedině na Cohena - třeba zase za rok, kdo ví. Pokud bych měl přecijen něco vytknout, pak místo konání, protože divadlo by tomuto gentlemanovi sedlo určitě podstatně lépe. A nám divákům by tam snad alespoň nesvítily do očí zářivky na schodech mezi sedadly :)

Hodnocení: 10/10

U2 360: fotoreport!

2009-08-29T13:11:00.007+02:00

Podívejte se na pár fotek z naší cesty na U2 do Chorzówa, viz článek níže. Fotky poskytla bez svého vědomí Helča. Díky všem zúčastněným za super zážitek!

U2 360: Poland on a Horizon

2009-08-29T12:26:00.003+02:00

Evropská část turné 360 kapely U2 je u konce a je tedy ideální čas ohlédnout se za jejich velmi povedeným koncertem v Polském Chorzowě. Povedlo se Bonovi a spol navodit atmosféru známou z jejich koncertních DVD?

Čeští fanoušci měli v zásadě dvě možnosti, kam na U2 vyrazit za jakštakš rozumný peníz - Berlín nebo Chorzów. Vzhledem k nadšeným ohlasům na minulý koncert (v rámci Vertigo Tour) z Polska zamířila asi většina z nich právě sem. Strašně hnusné dvojměstí Chorzów-Katowice se nachází zhruba 600km od Prahy.

Koncert U2 se vždy rovná desítky tisíc natěšených fanoušků, a to se samozřejmě rovná několika hodinovému cpaní se na stadion a poté křečovité držení se těžce dobitého místa, což s sebou nutně nese až 10ti hodinové zadržování tělních tekutin. To je pro některé lidi vlastně celý den. Diváků bylo celkem téměř na 80tisíc a to včetně obrovského počtu Čechů všech druhů.

I přes tento handicap jsou diváci jednou z "věcí", které musím na tomto koncertě pochválit - ale k tomu se dostaneme.

Předkapela Snow Patrol dokázala hodinu před příchodem hlavních hvězd publikum docela slušně rozehřát, jejich jednoduché a vysloveně stadionové skladby jen málokoho znudily. S příchodem U2 na gigantické futuristické pódium ale všichni zapomněli, že nějací Snow Patrol vůbec existují.

Bono a spol. začali opravdu ve velkém stylu. Prvních 5 skladeb jeli prakticky bez zastavení, přehráli ty nejenergičtější kousky ze svého repertoáru vysloveně jedním dechem a bez jediného zaváhání. Teprve po těchto vypalovačkách, typu No Line on the Horizon nebo Vertigo, přišel čas na otřepané "thank you", ale netrvalo dlouho a koncert, sice již v pomalejším a "jůtůčkovějším" tempu, pokračoval dál. Došlo na všechny očekáváné hity, 7 z nich bylo z nového alba. Prostor samozřejmě dostaly i klasiky jako Sunday Bloody Sunday, potěšily nepříliš často hrané Unforgettable Fire nebo Ultra Violet, mimochodem podle mého jeden z vrcholů večera.

Před Walk On se konečně dostavil Bonův dlouho očekávaný proslov na téma lidských práv - a ani tentokrát nezklamal. Bono krátce upozornil na zfalšované volby a domácí vězení neprávem udělené barmské disidentce Su Ťij a v následující písničce, spolu s dobrovolníky, vyzval originálním způsobem svět k odpovědi.

Za zmínku stojí ještě především skladba New Years Day, u které jsem okamžitě pochopil, proč si U2 tak pochvalují polské publikum. OBROVSKÝ počet Poláků se domluvil a utvořil během této písně (inspirované polským hnutím Solidarita) gigantickou polskou vlajku z bílých a červených hadrů. Neuvěřitelný zážitek, který lze asi jen stěží popsat - podívejte se sami: http://www.youtube.com/watch?v=xHpbRgp528k

Mléčná dráha u písně One již nikoho nepřekvapí, přesto to ale stát konečně uprostřed ní bylo strhující. Skupina předvedla naprosto skvělý výkon a koncert se ve všech ohledech dokonale povedl. Nenapadá mě jediná věc, kterou bych mohl vytknout, od organizace přes fantastickou světelnou show a gigantické pódium, skvělé publikum až po poslední zahranou notu. Jediné zklamání snad přinesl "diskoremix" sklaby I'll Go Crazy if I don't Go Crazy Tonight - myslím, že tohle U2 opravdu nemají za potřebí, a že podobné experimentování už se jim jednou nevyplatilo.

Nicméně z Polska jsem se vrátil naprosto nadšený a s jistotou můžu říct, že na příští turné jedu opět a to rozhodně opět na stejné místo. A možná dokonce na míst víc. Letošní tour mimochodem ještě neskončila, americká část začíná v těchto dnech a evropské pokračování příští rok je v jednání. Kdo prohloupil letos, bude mít možná šanci svoje ubohé rozhodnutí napravit ;)

Hodnocení: 11/10

DOX: antidepresiva s sebou!

2009-07-19T22:30:00.004+02:00

Holešovická galerie DOX vznikla sice teprve nedávno, ale už se stihla stát legendou. Platí, že každá návštěva DOXu vám přinese více než přečtení 10ti knih nebo zkouknutí 20ti filmů (srovnatelné je pouze prohlédnutí pár čísel Playboye). Pokud tedy trávíte léto v Praze, neváhejte!

Momentálně na vás čekají tři výstavy. Nejznámnějším, ale přitom zdaleka nejslabším prvkem v DOXu momentálně vystaveným, je Entropa od Davida Černého. Originál tohoto díla sem byl převezen přímo z Bruselu, kde po několik měsíců prudil státníky, kteří již po několik let prudí nás. Spravedlivá odplata. Nyní se můžete nechat trochu poprudit od Entropy i vy. Je obrovská, větší než vypadá v televizi, ale stejně jsem se neubránil pocitu zklamání, už mi nepřijde tak originální jako v první moment, některé země jsou vlastně ztvárněny opravdu nudně.. zkrátka Entropa už se asi okoukala.

Daleko zajímavější je výstava Douglase Gordona. Tento skotský podivín v Praze vystavuje zřejmě tím stylem, že zástupci DOXu pošle pár videokazet a šek, protože videokazety jsou vlastně vše, co na této výstavě uvidíte. Většinu z filmů dokonce Gordon ani nedělal, ale pouze upravil. Nicméně výsledek je fascinující! Chvílema jsem měl pocit, že se nacházím uprostřed filmu od Davida Lynche. Depresivní, morbidní, pomalé a nicneříkající záběry vytváří tak hustou atmosféru, že budete mít problém trefit z DOXu ven (což není jednoduché ani normálně). Neustálé ptačí krákání spolu s neustále vstávajícím mužem a chodícím slonem vás zaručeně dostane, přestože vůbec nebudete tušit proč.

Třetí výstavou je poté 14S. Tato část obsahuje díla od 14ti umělců různých věků, kteří zpracovali témata ovlivňující lidské vztahy a životy. Všechny tyto témata začínají na S, tím ale podobnost děl víceméně končí. Najdete zde klasické obrazy, nafukovací lebku, černou skříňku, videoprojekci a mnoho dalšího. Některá díla jsou fantastická, některá nestojí za nic. Rozhodně výstava jako celek působí opět krásně depresivně, a proto navrhuji poté navštívit oblíbenou DOX kavárnu a její nádhernou terasu, kde mimochodem výstava pokračuje.

Doporučuji poté neminout designový obchod a především úžasnou nabídku knih od fotografie, přes architekturu, hudbu nebo malířství až po street art. Mimochodem, výstava 14S je zajímavá i tím, že se nachází v dosud nedodělané části architektonicky parádní galerie DOX.

Fotoreport: Drážďany

2009-07-19T21:58:00.005+02:00

Německé Drážďany bezesporu patří mezi nejhezčí Evropská města. Jejich největším lákadlem je ale vzdálenost od Prahy - pouhých 150km! Jenodenní výlet za kulturou se tedy stává vlastně povinností.

Cesta do Drážďan je rychlejší než do Brna, na dálnici směr Ústí totiž nemusíte jet offroadem. Centrum města je poměrně malé a významné památky se nachází prakticky hned vedle sebe. Za prohlídku ale stojí i pár věcí v okolí. Drážďany jsou totiž známé svým nádherným nábřežím podél řeky Labe. V porovnání se špinavou Temží a bahnem povalujícím se všude okolo Tower Bridge vypadají Drážďany až neuvěřitelně. No - jsme přeci v Německu, pořádnost je jejich druhou nejtypičtější vlastností (hned po krvelačnosti... třetí je nesympatičnost, nevkus a pak následuje talent pro výrobu kvalitních aut, i když to platí pouze pro Mnichov ;) ). Nábřeží tedy vypadá jako jeden velký park, nad kterým se tyčí krásné zámky a paláce.

Drážďany jsou ale proslavené především z druhé světové války, a to "díky" spojencům. Ti je totiž za velmi nejasných okolností celé vybombardovali. O této události se dosud vedou spory, nikdo vlastně neví proč k ní došlo (město bylo plné uprchlíků, nebyla v něm prakticky žádná vojenská technika, továrna ani jiné strategické místo), proč měli spojenečtí piloti za úkol střílet na všechno živé, ani proč se německá armáda vůbec nebránila.

Každopádně ale byly Drážďany po válce v troskách a rekonstrukce skončily teprve nedávno. Město tím dostalo zvláštní ráz, protože například jeho nejvýznamnější kostel byl postaven celý znova teprve před čtyřmi lety. S trochou nadsázky bychom mohli Drážďany považovat za velký skanzen, umělou napodobeninu historického města dovedenou k dokonalosti.

A bohužel, jak my češi dobře známe, naprosto zkaženou socialismem. Východoněmci zde napáchali prasárny srovnatelné snad jen s obchodním domem na Jihlavském náměstí. Jejich dnešní potomci ale dokáží s těmito hnusy udělat divy a většina sídlišť vypadá až překvapivě dobře. Stále ale zbývá mnoho polorozpadlých a nevyužitých budov přímo v městském centru, takže "zlaté německé ručičky" budou mít ještě hodně práce.

V každém případě jsou Drážďany městem, které stojí za vidění. To si naštěstí neuvědomuje nijak moc lidí, proto je v nich poměrně prázdno - to se v Praze už bohužel nevidí. Velmi příjemné. Zpáteční cestou doporučuji prohlédnout si krásnou přírodu v okolí Ústí nad Labem, naopak nedoporučuji samotné město Ústí, to by byl po nádherných Drážďanech poměrně tvrdý šok, který by mohl mít u slabších povah ještě tvrdší následky.

Místa, která stojí za vidění: galerie Zwinger, Nová synagoga, nábřeží Labe, náměstí s Frauenkirche, VW továrna a další.

Kompletní fotogalerie: http://www.facebook.com/album.php?aid=87753&id=743766161

Jaký byl Festival Fantazie 2009?

2009-07-19T21:00:00.002+02:00

Chotěbořský Festival Fantazie je již tradičním vyvrcholením letních prázdnin (..i přesto, že se odehrává hned v jejich prvním týdnu). Zraje jako víno a je rok od roku lepší. Podívejme se tedy, co přinesl ročník 2009!

I když se letos nedá mluvit zrovna o přebytku sluníčka, ročník 2009 rozhodně nebyl nijak zahořklý, naopak by se dal lehko srovnat s tou nejlepší zahraniční "úrodou". FF tým totiž své dílo opatruje opravdu pečlivě. Díky tomu zraje do krásy i přes nevhodnou Chotěbořskou půdu a až nepřátelské prostředí...

Ale teď vážně, ono je to všechno pravda. Program byl letos nabitější než kdy dřív, dokonce i prostory se rozrostly. Jako každý rok potěšily přednášky z linií FutureCon, Maelstrom, Jatkon a dalších. Jmenujme například velmi zajímavou přednášku o sci-fi architektuře, o tajných zbraních SS nebo iridologii (velmi zajímavá metoda jak diagnostikovat stav pacienta podle skvrn na sítnici). Potěšily i některé dokumenty, ať už o zaniklých civilizacích nebo konspiračních teoriích. Za zmínku stojí samozřejmě i filmové a seriálové přednášky. Tradičně nepotěšil výběr filmů v kině, kde běžely povětšinou ty největší béčka z posledních let (Krvavý Valentýn, Terminator Salvation, Andělé a Démoni..), nepotěšilo ani málo prostoru Star Treku a příliš prostoru trapné Star Gate. Naštěstí byl program vždy tak nabitý filmama, seriálama a přednáškama v ostatních místnostech, že ani nebyl čas nadávat.

Změny na letošním festivalu byly, kromě rozšíření programu, poměrně nepatrné. Jedna věc ale znamenala totální festivalovou revoluci - postaral se o ni bar Velký Voči, který představil svůj lahodný Cheesburger. Konečně totiž bylo co jíst a odpadl tradiční festivalový problém sehnat něco poživatelného po 22. hodině (tousty opravdu nepočítám..). Dalším velmi příjemným překvapením bylo hráčské doupě, kde se nacházely PS3 vybavené volantem a skvělým Gran Turismo 5. Ještě více zábavy poté poskytla hra Motorstorm a tenis na Nintendu Wii.

Festival se zkrátka povedl, a to i přes stálou nepřízeň Chotěbořského prostředí. Místní totiž zřejmě neradi vidí Stormtroopery procházet se po náměstí, a v čele se svým šerifem dělají vše proto, aby nám FF znepříjemnili jak jenom to půjde. A to i přesto, že se na tento týden v roce počet obyvatel Chotěboře prakticky zdvojnásobí, veškeré hotely i restaurace zaplní k prasknutí a zisky všech místních obchodníků stoupnou na hodnoty, které jim vyrazí dech. To zřejmě nepovažují za zdraví prospěšné, a proto jsou schopni mít půlku tohoto týdne zavřeno. Nebýt fantastického Cheesburgeru (a nechutných toustů), polovina návštěvníků pošla hlady.

FF utekl opravdu rychle, nicméně nemusíme zoufat, protože 5ti denní FF Speciál se téměř stejnou rychlostí blíží a má všechny předpoklady proto, aby byl ještě lepší. Uvidíme se tedy koncem října v Chotěbořském zaplivaném KD Junior! :)

Více info: www.festivalfantazie.cz

Koncertní sezóna 2009

2009-06-05T23:56:00.007+02:00

Letošní koncertní a festivalová nabídka je nebývale pestrá. Navštíví nás hvězdy první velikosti, ale i "kousky pro fajnšmekry". Pojďme se tedy podívat na to nejzajímavější, co nás čeká a nemine!

U2 - 360

6.8.2009, Chorzow, Polsko

Netřeba vysvětlovat, co je na tomto koncertě vyjímečného. Turné irských U2 je už tradičně velkou událostí a koncerty v Polsku patří vždy k tomu nejlepšímu. Do ČR bohužel opět nezavítají, za těch pár set kilometrů to ale rozhodně stojí...

Radiohead

23.8.2009, Praha, Výstaviště

První český koncert jedné z nejslavnějších kapel současnosti, pohybujících se na hranici rocku, popu, kytarovek i alternativy. Rozhodně jeden z adeptů na koncert roku, Thom Yorke nás zaručeně neušetří svého naříkání a jeho kapela skvělého výkonu. Akce proběhne pod širým nebem, doufejme tedy, že počasí má Radiohead taky rádo.

Leonard Cohen

29.8.2009, Praha, O2 Arena

Jeden z nejslavnějších písničkářů, již více jak sedmdesátiletý kanaďan Leonard Cohen, vystupuje v ČR necelý rok po mimořádně povedeném loňském koncertě. Ten měl tak nadšené ohlasy, že by byl hřích ten letošní minout. Cohenovy pomalé, smutné a zasněné balady zaručeně naplní fantastickou atmosférou i tak velký prostor, jakým je největší česká koncertní hala.

Placebo

6.7.2009, HK, Rock for People

Na Hradeckém festivalu Rock for People již tradičně vystupuje hned několik skvělých jmen. Tím nejzajímavějším ale bezesporu jsou Placebo. Tato slavná trojka, v jejímž čele stojí holčičí oblíbenec Brian Molko, v HK předvede svoje nové album. Jeho příprava je provázena velkým očekáváním i napětím, uvolněný singl dáva tušit, že se máme na co těšit...

David Byrne a další

9-12.7.2009, Ostrava, Colours of Ostrava

Letošní Colours nabízejí dokonce více zajímavých jmen, největší hvězdou ale zůstává David Byrne. Zakladatel kultovních Talking Heads je kvalitou svých show pověstný a je tedy pravděpodobné, že ani přes svůj pokročilý věk nezklame. Za zmínku ale stojí i kapely Asian Dub Foundation, Morcheeba nebo jedna z mála šancí slyšet naživo Tatabojs + Ahn Trio.

Patti Smith

15.7, Praha, Divadlo Archa

Legendární rockerka Patti Smith se vrací do Prahy po dlouhých čtyřech letech. Její minulý koncert byl velkou událostí, není proto důvodu pochybovat, že i ten letošní bude stát zato. Na Patti Smith jakoby věk nebyl vůbec znát, její poslední alba se energií i kvalitou bezproblémů vyrovnají starým klasikám typu Horses. Koncertů ale nedělá mnoho, byla by tedy určitě chyba tento vynechat.

Massive Attack

3.11.2009, Praha, Lucerna

Opakování loňského koncertu nabízí možnost napravit zaváhání a nezůčastnění se opěvovaného zážitku z jejich vystoupení na RfP. Massive Attack kombinují zdánlivě nekombinovatelné žánry a přivádějí tím k životu jedny z nejzajímavějších projektů posledních let. Po dlouhé mezeře se teď spekuluje o představení nového alba...

Další zajímavé koncerty:

Suzanne Vega (26.7. Uherské Hradiště), Yeah Yeah Yeahs (1.7. Roxy, Praha), BB King (15.7 Tesla Arena, Praha), Jethro Tull (30.8 Ostrava) atd!

Cloud 9: koktejlová smršť v oblacích

2009-06-05T23:35:00.005+02:00

Dlouho jsem se neozval s doporučením na kavárnu nebo bar. Je tedy nejvyšší čas tuto chybu napravit, a to pokudmožno ve velkém stylu. Těžko byste našli podnik pro tuto příležitost lepší než skybar Cloud 9!

Tento stylový bar se nachází v nejvyšším patře (resp. na střeše) pražského hotelu Hilton. To může samo o sobě působit trochu snobsky, není se ale čeho obávat. Moderní interiér nevypadá zle, je vyřešený s citem i praktičností. Vybrat si můžete mezi posezením u baru, v pohodlných pohovkách u stolků a nebo na terase - největším lákadle, které Cloud 9 nabízí.

Terasy jsou zde hned dvě a obě nabízí výhled vskutku fantastický - jedna směrem k Hradu, druhá k Vítkovu. Hezky je vidět i zevnitř, pohovky jsou totiž nalepeny na prosklenou stěnu, ale sezení na terase s ledovým koktejlem v ruce za teplé letní noci se nic nevyrovná.

Když už mluvíme o těch koktejlech, dostali jsme se k druhému lákadlu. Ceny nejsou zdaleka tak vysoké, jak bych od Hiltonu čekal. Pestrá nabídka alkoholických koktejlů začíná lehce nad 100Kč, nealkoholické potěší příjemnou cenou okolo 80Kč, za kterou dostanete ty největší, nejlahodnější a nejlépe vypadající ovocné mixy, jaké jste kdy viděli. Jsem přesvědčen, že byste se za ně nemuseli stydět ani ve společnosti kamarádů vyrůstajících v Miami. Ceny jídel jsou už bohužel trochu jinde.

Cloud 9 se může zdát jako naprosto ideální podnik, ale bohužel jím přesto není. I přes výkonnou klimatizaci nepotěší fakt, že je celý prostor kuřácký, nepotěší ani hlasitá reprodukovaná hudba, u které si člověk těžko popovídá (a že by jí tam někdo chodil poslouchat nevěřím, od toho má Cloud 9 pravidelné DJ's akce) a pro návštěvníky, kteří neabsolvovali nějaký kurz průzkumníka, nechodili do skauta nebo alespoň nemají extrémně vyvinutý orientační smysl, by mohlo být zádrhelem i chybějící označení vchodu. Raději upozorňuji, že je třeba jet tím prvním výtahem schovaným vpravo - tedy pokud nestojíte o exkurzi útulných chodeb mezi luxusními pokoji hotelu Hilton, kterou jsem musel absolvovat já.

Nevíte koho volit?

2009-06-05T23:30:00.002+02:00

Pokud stále nevíte koho volit v právě probíhajících volbách do Evropského parlamentu, máte nejvyšší čas se rozhodnout. Zítra je poslední šance, ale bát se nemusíte - mám pro vás zajímavý tip!

Na adrese http://kohovolit.eu/cs můžete vyzkoušet "volební kalkulačku", která by vám mohla pomoci vybrat si stranu a kandidáta, který by hlasoval podobně jako vy. Kalkulačka obsahuje otázky v EP již probírané, ale i otázky, na které se autoři přímo zeptali.

Určitě jde o zajímavou možnost jak si ověřit, jestli vámi vybraná strana je opravdu ta pravá. Vzhledem k tomu, co vyšlo mě, bych ale nedoporučoval volit pouze podle toho ;)

Víte co se děje?

2009-05-29T00:08:00.008+02:00

Už mě nebaví číst si jen o vejcích, vajčkách a vaječnících. Kde je objektivní, nezaujaté zpravodajství sledující DŮLEŽITÉ události? Když už vajčka, proč nikdo neřeší důvody tohoto incidentu, ale stále dokola kraviny okolo?

Kolik lidí mezitím, co na Paroubka létala vejce, zemřelo v důsledku Amerického působení v Iráku? Kolik dětí mezitím v Africe zemřelo hlady? A kolik lidí zemřelo v ČR na důsledky věcí zanedbaných vládou, jejíž jediná starost je udržet se u moci a naházet na sebe navzájem co nejvíce špíny? A pak se divit...

Neschvaluji létající vejce (alespoň ne jiným směrem než od slepice k zemi), ale jsem tak trochu škodolibě rád, že dopadly kam měly. Konečně mám alespoň pocit, že se lidé trochu začali zajímat o dění v naší zemi, a že se konečně odhodlali vyjádřit nesouhlas. Mohli to udělat civilizovaněji, ale upřímně řečeno, jak má člověk civilizovaně reagovat na někoho, jehož agresivní kampaň z nás dělá tupce a sama útočí na veškeré zásady slušného politického boje. Ale mohli to alespoň udělat i na meetingu ostatních stran.

Už ale bylo dost - dost Paroubka, dost vajec, dost Topolánka, dost Klause kritizujícího z povzdálí a především už bylo dost ubohých bulvárních zpráv o kravinách na úkor solidních informací. Soustřeďme se na to podstatné!

Za několik dní se rozhodne, jestli necháme Brusel potopit naší demokracii ještě hlouběji, než se to povedlo zmiňovaným živým terčům. Ještě jsem v médiích neviděl jediný přehled programu kandidujících stran. Neviděl jsem jediný článek o tom, co konkrétně chtejí kteří politici prosazovat, jaké budou vůbec mít pravomoci. Možná kdybychom místo házení vajec poslouchali Paroubkův plán, slyšeli bychom přesně to co chceme - důvod, proč jít volit někoho jiného.

Slyšet bychom měli také mnohem podstatnější informace, jakože třeba Barrack Obama odmítá zveřejnit fotografie mučení iráckých vězňů, aby nepoškodil své vojáky ( ...kteří to mají na svědomí), nebo že ona uměle vyvolaná a médii hojně podporovaná finanční krize stála za vystupňováním ozbrojených konfliktů v Africe a je zneužívána jako politická zbraň.

Bojím se, že mezitím, co posloucháme Falbrovy pitomé kidy o fašismu, můžou nám náznaky skutečného fašismu nepozorovaně prolézt mezi prsty až tam, kde je už nebudeme moci zastavit...

A proč, že jsou média plná blbostí? Protože je chceme slyšet. Nezmění se to, dokud to nebudeme chtít. Takže... je to na nás, probuďme se, nežijme v nevědomosti! Nebo jsem snad sám, kdo si myslí, že by se mělo prvnímu obrázku věnovat více pozornosti než druhému...?

BTW: Jestli Berlusconi, Barroso nebo Sarkozy řekne ještě jedno jediné slovo proti ČR, jsem ochoten svůj postoj proti vaječníkům okamžitě změnit a koupit plato + letenku do Bruselu. Mám těch ignorantů po krk.

Playing for Change - jde to i jinak!

2009-05-23T01:00:00.006+02:00

Jestliže mainstreemová hudební scéna v poslední době spíše jasně upadá, alternativní naopak přináší stále zajímavější kousky. Pokud už vám Evropa 2 a podobné braky lezou krkem namísto ušima a zároveň vám není lhostejné, co se děje ve světě (i z jiného hlediska než toho hudebního), máte kupodivu i vy šanci narazit na něco zajímavého.

Projekt Playing for Change je založen na naprosto jednoduché, ale o to geniálnější myšlence. Vychází z toho, že hudba je médiem, které dokáže spojit lidi všech vyznání, ras, národností, názorů, povolání a kdo ví čeho všeho, a sjednotit je jako jednu rasu, stát se prostředníkem mezi nimi. Pomůže jim zapomenout na neshody, rozdíly, problémy a dát jim jeden jediný podstatný cíl - mír a klidné soužití.

Tvůrcem projektu je zkušený hudebník Mark Johnson. Sestavil tým profesionálních kameramanů a zvukařů a několik let cestoval po světě, kde vyhledával zajímavé hudebníky, kteří mají k jeho nápadu co říci a jak ho rozvinout. Výsledkem je album, na kterém se podílelo několik desítek více i méně známých umělců z celého světa od Afriky, přes Izrael, Jamajku až po New York. To ještě nezní tak zvláštně, ostatně takových alb vzniklo spousty, tohle je ale jiné v několika ohledech. Jen zde se totiž na jedné písničce podílí opravdu celý svět. Jen zde si New Yorský potulný zpěvák zazpívá písničku Johna Lennona s africkým bubeníkem za doprovodu ruského houslisty a italského kytaristy! A navíc - jen zde je opravdu upřímná a reálná snaha dokázat něco jiného než naplnění bezedné peněženky.

Asi nejsilnějším zážitkem jsou úvodní skladba Stand by Me (zmiňovaná od Lennona) a poté War/No More Trouble od Boba Marleyho. Obě mají takovou atmosféru, že neváháte ani minutu a okamžitě uvěříte, že hudba může doopravdy změnit svět a zbavit nás všech problémů, násilí, chudoby, útlaku, nemocí i veškerého utrpení. A i kdyby ne, za pokus to stojí. Playing for Change již pořádá charitativní koncerty, sbírky a mnoho dalšího.

Celý projekt vyšel na DVD s videozáznamy všech skladeb i krátkým filmem o natáčení, stejně jako na klasickém audio CD. Rozhodně doporučuji! Hudebně jde totiž v dnešní záplavě nepoživatelného popu o něco naprosto vyjímečného, a co se myšlenky týče, ta je aktuální stále. Nicméně ve světle dnešních událostí, jako je americký protiteroristický zákon, válka proti Islámu, nebo třeba nedávné rasistické projevy v ČR, se stává ještě podstatnější.

Hodnocení: 9/10, http://www.playingforchange.com/

Doporučuji: http://www.youtube.com/watch?v=fgWFxFg7-GU

Volební lístek 2009: Stokilový Paroubek na špeku s blonďatým dezertem v ceně 30Kč zdarma

2009-05-15T12:43:00.005+02:00

Co vyvádí ČSSD na naší politické scéně je až neuvěřitelné. Fašista Rath tak dlouho obcházel zákony, až parlament jeho cíl radši schválil, místo aby ho potrestal. Přišli jsme tím zrovna o jednu z věcí, která se minulé vládě povedla.

Poplatky jsou nutností. České zdravotnictví je v tak špatném stavu, že potřebuje každou reformu a především každou korunu. Nebo snad považujete za důležitější počet hlasů pro ČSSD ve volbách, než kvalitu služeb ve zdravotnictví?

Je vůbec fascinující, čím si ČSSD dokáže své voliče koupit. Prohlašují, že zrušení poplatků ušetří domácnostem až 30% měsíčních nákladů! Tenhle "fakt" mě vážně rozesmál, zkuste si spočítat, kolikrát měsíčně jdete k doktorovi a kolik je to procent z vašeho měsíčního rodinného příjmu. Kdybyste byli čtyřčlená rodina a navštěvovali doktora všichni každý týden a vždy ještě zaplatili za léky (naprosto nereálná situace), bude vás to měsíčně stát 960Kč. Váš rodinný měsíční příjem by musel tedy být zhruba 3000Kč. V reálnějším případě bude jeden důchodce v průměru chodit k doktorovi jednou za 14dní, tj 120Kč za měsíc. Důchody se pohybují řekněme kolem 9ti tisíc Kč, poplatky tedy nejsou ani 2%. Taková investice do zdraví je naprosto neúnosná, viďte?

ČSSD hodlá bojovat proti finanční krizi zničením české ekonomiky, totiž zvýšením daní pro podnikatele a firmy, aby mohla zvýšit důchody a přídavky na děti. Zároveň tvrdí, že jejími voliči nejsou nejnižší vrstvy jak se říká, ale velké množství vysokoškoláků... čí hlasy tím tedy chtějí získat?

ČSSD propaguje šrotovné. Teto nesmyslný vynález sice krátkodobě opravdu zvýší odbyt automobilů, ale za cenu prohloubení zadluženosti lidí. A především, jakmile šrotovné stopnou, propad prodejů bude mnohem drastičtější než ten současný. Mimochodem, před zavedením šrotovného v Německu měla Škodovka největší zisky v historii a přitom byla vyhlášena finanční krize a velké propouštění. Prodej aut se totiž vracel do normálu, kde se pohyboval roky minulé - ne, že by klesal pod tuto hranici. Po jeho zavedení se zisky opět zvýšily vysoko nad průměr, ještě výše než byly předtím. Pád bude samozřejmě o to horší. Evropské automobilky teď mají takové zisky, že nestíhají vyrábět - na nové Škodovky se čeká až 3 měsíce! Proč tedy potřebujeme zavádět šrotovné i my, když už takto vyděláváme na tom Německém, a proč potřebujeme zisky hnát ještě výše, zapříčinit si ještě větší pád, přijmout stovky nových zaměstnanců, které za pár měsíců zase vyhodíme a budeme muset celou situaci řešit znova s tím rozdílem, že bude náš státní deficit o několik miliard nastrkaných do šrotovného horší?

Podívejme se ještě na kandidáty za ČSSD (Kateřina Brožová a Jiří Šlégr, to myslejí vážně?!), na jejich agresivní reklamní kampaň, jejíž jediným cílem je naprosto potupit konkurenci (kdyby tohle dělala firma firmě, je to okamžitě na žalobu), na mafiánského bosse Paroubka v pruhovaném obleku, nebo na tupého a nafoukaného Richarda Falbra, který kandiduje do evropského parlamentu ("80% lidí proti Lisabonu? co je mi do toho!"). Politický odpad, který současná ČSSD představuje, se rychle blíží k moci... a já sháním opuštěný ostrov, kde bych mohl žít!

BTW: Když Paroubek svrhnul vládu, naštvalo mě to. Ale mnohem víc mě naštvaly reakce médií, EU, ODS i lidí. Jsme demokratický stát, ve kterém je možné vládu svrhnout kdykoli dělá něco, co se většině nelíbí. To je pravidlo, které dělá demokracii demokracií. NIKDO z EU nemá právo mluvit nám do toho, nemá právo kritizovat nás za to nebo nám kvůli tomu nedůvěřovat. EU předsedá Česká republika, nikoli Mirek Topolánek. Na tom, že se nám v průběhu předsednictví vyměnila vláda, není vůbec nic ostudného; naopak je to důkazem, že nám z té demokracie, narozdíl od EU, ještě něco zbylo.

Lisabonská smlouva aneb zpátky k totalitě

2009-05-15T00:35:00.003+02:00

O Lisabonské smlouvě toho již bylo řečeno mnoho. Rozdělila lid do dvou skupin, které se navzájem téměr nenávidí - zaryté příznivce i zaryté odpůrce. Jsou ale obě tyto skupiny schopny přinést pádné argumenty pro svůj postoj, nebo pouze papouškují jakási oficiální vyjádření? Má vůbec smysl bavit se o ratifikaci smlouvy, když neprošla Irským referendem? LS vyvolává mnoho otázek. Ale kde jsou na ně odpovědi?

Především je nutné říci, že jsme si demokraticky (v referendu) zvolili naše členství v EU, a to na základě tehdejší smlouvy, která platí dodnes. Členství přineslo ČR jistě mnoho výhod, přesto jsme se ale museli smířit s jistým úbytkem pravomocí, mnoha nařízeními z Bruselu i určitou ztrátou suverenity. Nechci teď polemizovat nad tím, jestli byl tento krok správný - ani to není podstatné. Podstatný je spíše fakt, že jsme demokraticky vstoupili do spolku s určitými pravidly.

Jedním z nich bylo pravidlo, že příští smlouvu musí schválit všechny členské státy, a to v souladu s vlastními zákony. Po francouzském odmítnutí Evropské ústavy tedy přišla její kosmeticky upravená verze - Lisabonská smlouva. V Irském referendu byla odmítnuta. Očekávali bychom tedy, že bude opět přepracována a tentokrát pořádně (změny oproti euroústavě byly především v přejmenování problematických pasáží, jinak je to prakticky to samé). Omyl! Místo toho tlačí Brusel Iry do zopakování referenda a další státy do schválení smlouvy, která již, podle smlouvy momentálně platné, NEMŮŽE BÝT SCHVÁLENA!

Tento moment jasně dokazuje naprosté oddálení od demokracie, které v EU probíhá. Je nepřípustné, aby se ve svobodné zemi opakovalo referendum z jakéhokoli důvodu, který si Brusel vymyslí. Podle nynějších smluv nemá jediné právo do Irského rozhodnutí zasahovat nebo na něj tlačit. Je naprosto nedemokratické referendum opakovat aniž by se obsah smlouvy změnil. Je naprosto nesmyslné hlasovat o Lisabonské smlouvě v ostatních státech EU, když byla v Irsku odmítnuta. Tlak na prezidenta Klause je neopodstatněný a zbytečný, podpis jeho ani nikoho jiného již nemůže Lisabonskou smlouvu uvést v platnost, resp. tak by to mělo v demokratické EU být.

Jaká je ale skutečnost? Obrovský nátlak Evropských mocností nejen na Iry, ale i na Václava Klause a další prezidenty, kteří smlouvu ještě neratifikovali. Zastrašování, vyhrožování, kecy o "ostudě ve světě" a podobně. Tento přístup má podstatně blíže ke komunismu a totalitě, než k demokracké a otevřené Evropě, do které jsme odhlasováním v referendu vstoupili!

PRO a PROTI

Jaké jsou argumenty pro přijetí Lisabonské smlouvy nevíme. Vláda Mirka Topolánka, která si podle mého názoru jinak vedla poměrně dobře, ratifikaci propagovala, nebyla ale schopna veřejnost informovat o důvodech tohoto jednání. Bohužel naše zákony, narozdíl od těch Irských, umožňují schválit takto zásadní rozhodnutí v parlamentu namísto referenda. Je ale zarážející, že ČSSD, která se domáhá referenda ve věci radaru, zde mlčí a tiše pomáhá Lisabon procpat. Kde je Paroubkovo nadšení pro veřejné mínění?! Samozřejmě jím mává jenom tehdy, když se mu to hodí.

Jedinými argumenty PRO tedy zůstává ona "ostuda ve světě" a "nutnost spojit Evropu v mocnost typu USA". První bod je naprosto zcestný a opět ukazuje na nedemokratičnost nynější EU. Brusel by měl ctít všechny rozdílné názory, měl by umožnit jejich prezentování a vážně se jimi zabývat, a to bez okázalého nezájmu a posměchu. Přenosy z jednání Evropského parlamentu jsou totální fraškou. Banda tupců, které chceme svěřit rozhodování o našem životě, není schopna poslouchat ani sebe navzájem. Není schopna přijmout jiný názor, než ten vlastní, přičemž těm cizím se vysmívá, pomlouvá je a označuje jejich nositele za nepřátele Evropy. Skutečnost je ale opačná! Nepřáteli DEMOKRATICKÉ EVROPY jsou tyto Barrosové, Sarkozyové a podobní mocichtiví ignoranti, kterým se chystáme předat moc.

Druhý bod poté nese ještě větší riziko. Evropa nikdy nebyla jednotnou kulturou, vždy byla složena z mnoha malých NEZÁVISLÝCH států a národů, z nichž každý měl svoji bohatou historii. Samozřejmě je žádoucí, aby tyto státy politicky a ekonomicky spolupracovaly. Je žádoucí, aby mezi nimi nebyly bariéry bránící obchodu nebo pohybu osob, aby existovala možnost vydání vězňů a podobně. Příznivci LS tvrdí, že EU bez ní nikdy nedosáhne ekonomické výkonnosti a životní úrovně USA. To je nepopiratelný fakt, otázkou ale zůstává - jsme ochotni pro lepší ekonomickou situaci obětovat naši svobodu, stejně jako ji potichu obětuje USA? Jsme připraveni na protiteroristické zákony, omezení svobody slova, manipulaci, plánované hospodářství a podobné prasárny, to vše kvůli penězům navíc? Jsme připraveni na TOTALITU pod záminkou zisku a zvýšení životní úrovně? Žijeme snad v takové nouzi, kdy je pro nás důležitější jakási nesmyslná dotace než osobní svoboda nebo nezávislost?

Lisabonská smlouva nepopiratelně přesouvá mnoho pravomocí z jednotlivých parlamentů na ten Evropský. To jinak řečeno znamená, že se demokracie posouvá dále od lidí, pryč od námi zvolených zástupců z Prahy do Bruselu. Tam sice máme své zástupce také, ALE po schválení LS o ně přijdeme - smlouva totiž naprosto mění hlasovací systém. Počet hlasů se bude odvíjet od počtu obyvatel. To je velmi výhodné například pro Německo nebo Francii, naprosto tragické ale pro ČR. Vzhledem ke snížení počtu europoslanců totiž nebudeme mít ANI JEDNOHO stálého zástupce a budeme se střídat s jinou zemí.

LS nám také odebírá právo veta a to ve zhruba 70ti případech. Nebudeme mít žádnou šanci zasahovat do některých velmi podstatných zákonů, týkajících se například energetiky, dopravy, životního prostředí nebo migrace. Budeme se muset řídit směrnicemi EU aniž bychom měli reálnou šanci ovlivnit jejich obsah. Budeme vydáni na pospas nejsilnějším státům Evropy.

A co je uplně nejhorší - po schválení Lisabonské smlouvy bude možné přidávat do ní nové a nové články aniž by je musely členské státy schválit. To v praxi znamená, že příští přesun pravomocí už nebude moci zastavit ani parlament, ani ústavní soud, ani pan prezident. Jakou máme jistotu, co v těchto přídavcích bude? Kdo nám zaručí, že v nich nebude něco pro ČR naprosto nepřijatelného? Kdo nám zaručí, že nepřijdeme o granty, nebude zrušena naše vlastní vláda, nestaneme se provincií, nezvýší se nám daně, nezačne se těžit v národních parcích uhlí, nepostaví se dálnice skrze Karlštejn nebo něco podobného?

Evropská Unie se stává totalitní federací, která nectí rozdílné názory, nectí demokracii. Zavádí plánované hospodářství, omezuje osobní svobody, maže historické a zeměpisné rozdíly. Stala se Německým a Francouzským prostředkem pro získání moci nad celou Evropou. My, Češi, máme s těmito státy již své zkušenosti a nemáme jedinou jistotu, že nás nezradí, a že na takto těsném spojenectví s nimi vyděláme. Naopak ale máme mnoho důvodů obávat se nejhoršího. Jednotlivé státy unie se pomalu ale jistě transformují pouze na kraje a státem se stává samotná EU. Kde berou naši politici jistotu a drzost hlasovat za nás v něčem takto podstatném, když veřejné průzkumy hovoří právě naopak? (80% PROTI LS!!!)

Děkuji panu prezidentu Klausovi za to, že si i přes pomluvy stojí za svým názorem a věřím, že se rozhodne LS neratifikovat a dá tím přednost demokracii před jasnou totalitou a novodobou napodobeninou SSSR. Věřím, že podle ústavy ČR má právo tento dokument nepodepsat.

Doporučuji: http://www.nelisabonu.cz/

Fotoreport: Londýn III.

2009-05-09T21:40:00.006+02:00

V posledním díle fotoreportu z Londýna se podíváme ještě na pár zajímavostí z této metropole. Doufám, že už vás fotky dostatečně navnadily. Pokud opravdu ano, mám pro vás důležitý tip!

Jak se nejvýhodněji do Londýna dostat? Rozhodně bez váhání volte letadlo. Autobus se Student Agency sice přijde zhruba na tisícovku, což je velmi přijatelné, cesta ale musí být až zabijácky dlouhá. Letadlem trvá pouze něco přes hodinu a navíc, pro méně zcestovatelé cestovatele jako jsem já, potom cesta znamená jeden z největších zážitků z celého výletu. Přelet nad Prahou, výhled na celou ČR, průlet skrze mraky nebo třeba nad kanálem La Manche zkrátka stojí zato. Nemluvě o tom, že letenky mohou vyjít i levněji než zmiňovaný autobus. Doporučuji sledovat stránky www.skyeurope.cz nebo www.ryanair.com a zabookovat si letenky včas. Když máte štěstí, cesta vás pa může vyjít třeba i na 50Kč včetně všech poplatků! Za běžných okolností se dá sehnat zpáteční letenka okolo 800Kč. Za zmínku stojí i stránka www.myairdeals.com, kde můžete sledovat všechny akce low-costových společností a nechat si jejich nabídky posílat přímo do mailu. Pro ubytování poté doporučuji stránku www.octopustravel.com.

Hotel Raglan ve čtvrti Muswell Hill mě příjemně překvapil. Malebný trojdomek se nachází v klidné ulici Queens Ave (mimochodem máloco v Londýně se nejmenuje podle královny.. divím se, že mají London Eye a ne Queen's Eye), ale zároveň nedaleko centra této vilové čtvrti. Tam to až překvapivě žije. Spojení do starého Londýna je bohužel komplikovanější, zastávky metra jsou poměrně daleko od sebe a hotel je přímo mezi nimi. Na druhou stranu ale procházka takto hezkou čtvrtí určitě neuškodí :)

Typických taxíků jezdí opravdu neuvěřitelné množství. Potkáte je na každém kroku a není nijak vyjímečné, když v ulici nevidíte vůbec žádné jiné auto. Většina taxíků od firmy LTC má černou barvu, občas se dá ale potkat i nějaká raritka v modré nebo dokonce růžové. Převládají novější verze, které si ale poměrně hezky zachovaly design těch klasických (foto), snad až na malý detail - zadní dveře se jim otevírají jako u obyčejného auta, kdežto u starých dozadu (jako např. u RR), což umožňuje výrazně pohodlnější nastupování.

Londýnské veverky jsou tak zvyklé na turisty a tak ochočené, že vám budou klidně "zobat z ruky". V porovnání s těma našima je jejich drzost až neuvěřitelná, kdybyste vytáhli kousek jídla, jsou schopny vás okrást násilněji než parta cikánů. Za odměnu vás ale, narozdíl od cikánů, pobaví svým dováděním. Potkáte je prakticky v každém Londýnském parku.

Kompletní fotogalerie: https://www.photoshop.com/user/narogalo/?galleryid=18fd04547935478aab362529611d663b&wf=share&trackingid=BTAGC

Fotoreport: Londýn II.

2009-05-03T23:05:00.003+02:00

Druhé pokračování fotoreportu z Londýna je tu! Doufám, že se mi podaří vás trochu nalákat, a že se pak pohrnou vaše nabídky na společný výlet přes kanál La Manche :)

Pohled, který zná asi každý. Neexistuje asi Evropan, který by nevěděl co si vybavit pod pojmem Tower Bridge. Jde také (překvapivě) o místo s největší koncentrací turistů v celém Londýně. Na jinak hnusně špinavém nábřeží se fotí tisíce japonců, na mostu stojí zácpy taxíků a turisté se cpou po malých schůdkách na horní ochoz. Tower Bridge je nádherná a fascinující stavba, bohužel dojem z ní ale kazí velký provoz a dost ošklivé nábřeží, stejně jako podivně záchodová barva vody v Temži.

Pěší most Millenium Bridge už jsem ukazoval, tady jsem měl ale docela štěstí, když se během naší krátké návštěvy po tomto zajímavém mostu prohnalo asi 50 běžců. Londýňané mimochodem běhají evidentně hodně a rádi, a to v jakémkoli počasí (což asi ani jinak nejde, žít v UK a myslet si, že si udržíte fyzičku běháním pouze za slunečna, by bylo dost naivní).

Jeden z kanálů na Dog Isle, pravděpodobně ten největší. Místo, kde to dříve žilo průmyslem, se teď stalo vyhledávaným a drahým bydlením. Krásně upravená a klidná čtvrť spojená s centrem nadzemní dráhou DLR mě nadchla. Mít balkón přímo vedle tohoto mostu, sedět na něm v křesle a koukat na podobný pohled musí být neuvěřitelná nádhera.

Muswell Hill je jedno z nejvyšších míst v jinak celkem rovinatém Londýně. Tento kopec i jeho okolí je plný podobných (respektive většinou uplně stejných) domků, nasázených jeden vedle druhého.. zkrátka Anglie jak má být. Minicooperů jezdí stále velmi mnoho, i když nová verze od BMW je již k vidění častěji.

Typicky Anglické počasí, typický Doubledecker (i když nová verze) a další z moderních budov v centru Londýna - docela častý obrázek. Pokud máte rádi moderní architekturu, Londýn je místem pro vás. Zatímco v ČR máme jedinou zajímavou stavbu za posledních 20 let, tady vás nějaká zaujme snad na každém kroku.

Pokračování příště!

Fotoreport: Londýn I.

2009-05-03T00:48:00.006+02:00

Při mém nedávném výletu jsem si ověřil, že Londýn skutečně patří mezi nejhezčí města na světě. Je naprosto jiný než ostatní evropské metropole, dokáže překvapit na každém kroku a má zkrátka neodolatelné kouzlo. Podívejte se na fotky a přesvědčte se, že Londýn není jenom o Big Benu a Tower Bridge, ale především o atmosféře!

Millenium Bridge, slavný pěší most postavený na oslavu příchodu nového tisíciletí, stejně jako bylo postaveno tolik diskutované obří kolo London Eye. Most je ale určitě hezčí. Podobně jako "oko "nabízí úžasný pohled na město. Vede přímo od katedrály St. Paul k budově galerie Tate Modern (mimochodem architektonicky hodně zajímavé, jde totiž původně o elektrárnu).

Originální budova proslulé pojišťovny Lloyds, která má veškerá potrubí, výtahy atd zvenku. Stojí v nejstarší části Londýna, takže si asi dovedete představit, co musela její stavba vyvolat. Nicméně ono City of London, nejstarší londýnské centrum, se již dávno neskládá pouze z historických památek, ale zároveň tvoří jakousi Anglickou Wall Street plnou mrakodrapů nalepených na malé kostelíky a pobíhajících bussinesmanů.

Pohled z moderní čtvrti Canary Wharf, ležící na poloostrově Dog Isle. Koncertní hala v pozadí se jmenuje Millenium Dome, zajímavější je ale určitě samotná Canary Wharf (známá spíše jako Docklands). Jestli je někdě možnost vidět město budoucnosti, je to zde - žádná auta, jenom taxíky, spoustu stromů a zeleně, obrosvské podzemní nákupní centrum a na něm vystavěné mrakodrapy. Zároveň zde ale, jak je pro Londýn typické, najdete i spoustu velmi starých domů, nenápadně schovaných mezi novostavbami... asi nejpůsobivější část města.

Obchody Marks & Spencer asi znáte spíše jako prodejny oblečení, v Londýně ale překvapivě najdete více jejich "Simply Food" poboček. Jedná se vlastně o klasické samoobsluhy s jídlem, rozdíl je ale v tom, že nabízejí prakticky jenom BIO a fair trade produkty. Jídlo si můžete samozřejmě koupit i v českých pobočkách, ale zde mají opravdu vše - od zeleniny, přes šunky až po balené bagety.

Zvyknout si na to, že Angličané jezdí vlevo, je nemožné. Důkazem jsou tyto nápisy na každém přechodu, stejně jako značky ukazující odkud jezdí auta. Zřejmě i samotní Angličané s tím mají problém, protože chodci na chodníku chodí spíše všude než vlevo.

Piccadilly Circus je jeden z nejznámějších londýnských domů a to jen proto, že je celý pokryt reklamami. Zajímavé obzvlášť pro nás Čechy, kteří jsou zvyklí, že podobně vypadají prakticky všechny domy, ale žádný se tím přitom ještě neproslavil... ani ta D1 není slavná kvůli reklamám, a že je jich tam přitom dokonce víc!

Pokračování příště!

S Tatabojs za svobodou tisku

2009-04-23T21:43:00.002+02:00

V úterý 28.dubna se na Václavském náměstí koná akce, na které budeme mít možnost vyjádřit svůj nesouhlas se stavem českých médií (viz článek ze 14.4). Tato akce je velmi důležitá, je to první možnost masově připomenout, že média neplní svůj úkol a jsou ovlivňována a kontrolována vládou.

Akci nazvanou "Nejsme budoucnost tohoto národa" pořádá sdružení Pro Wave. Je namířená nejenom proti Náhubkovému zákonu, ale proti kontrole médií obecně. Mnohem větším skandálem totiž bylo nepochopitelné ukončení provozu rádia Wave radou ČRO a z něj také pochází název akce (vyjádření programového ředitele ČRO o posluchačích rádia Wave).

Ačkoli by bylo naivní předpokládat, že hudební vystoupení na Václavském náměstí cokoli změní, jde alespoň o vyjádření názoru a ukázání, že ne všem je lhostejné, co se v zemi děje. Přestože cílem akce je spíše změna systému volení členů rady pro vysílání, využijme ji k tomu, abychom dali najevo nesouhlas s ještě závažnějším Náhubkovým zákonem!

Akce začíná ve 21. hodin. Naplánovány jsou koncerty skupin Tatabojs, The Prostitutes, DJ Wich a dalších, následovat bude doufejme nějaký rozčílený proslov, házení dlažebních kostek atd. Hezkou zábavu při budování demokracie ;)

Hard Rock Café v Praze, aneb Bacardi a Elvisovy kalhoty

2009-04-20T23:26:00.012+02:00

Léto se blíží, horká čokoláda už je horká příliš, a tak přišel čas ji alespoň prozatím opustit a vyměnit opět za nějaký ten koktejl. Byla by škoda si tuhle idylku ihned zkazit koktejlem průměrným nebo dokonce horším, v zakouřené hospodě nebo dokonce na lavičce před Tescem. Kde jinde tedy zahájit "sezónu", než v nově otevřeném Hard Rock Café?

Tento slavný řetězec hudebních klubů, barů, hotelů a casin vznikl vlastně docela náhodou, když v roce 1971 dva rockoví fanoušci ve svém malém baru potkali Erica Claptona. Ten si jejich podnik velmi oblíbil a na důkaz jim věnoval kytaru... a tím položil základ největší sbírce na světě. Další kytary na sebe nenechaly dlouho čekat, stejně jako další pobočky v dalších městech, dalších státech a dalších kontinentech. Úspěch byl zkrátka obrovský a HRC se stalo naprostou legendou, na kterou narazíte v každém druhém Hollywoodském filmu. Legendou, jejíž logo potkáte na něčím tričku snad každý den. Legendou, která se stala dalším symbolem Ameriky.

Dnes má HRC přes 130 poboček po celém světě, ale přesto je otevření další vždy velkou událostí. Možná proto, že hostí koncerty hvězd jako je Bruce Springsteen nebo Neil Young, možná jen proto, že jde o snobárnu. V každém případě jsem musel pražský HRC bar okamžitě zkusit.

Nachází se na Malém Náměstí v historickém domě U Rotta. Když někde uslyšíte, že v těchto prostorách bývalo železářství, asi budete marně přemýšlet, jak se tam teď může vejít třípatrový bar s hudebním klubem. No, vejde, a to s veškerou parádou! Interiér je fantastický. Dům sám o sobě patří k architektonickým skvostům. Jak ho ale dokázali architekti HRC využít je až neuvěřitelné. V přízemním patře se nachází velký bílý půl-oválný bar, okolo nějž jsou tmavé masivně působící stoly a podél zdí pohodlné pohovky. Nejvíce ale zaujme křišťálový lustr ve tvaru kytary, jeden z typických HRC prvků. Ten Pražský patří údajně mezi nejhezčí. Visí přímo z prosklené střechy, skrze celá tři patra a dokonale upoutá pozornost každého návštěvníka, ale přesto nepůsobí nijak nepatřičně. Interiér je vůbec zařízený velmi vkusně, kombinace bílé barvy s tmavým dřevem vypadá luxusně a stylově, osvětlení je velmi příjemné, stejně jako hlasitost reprodukované hudby. Další patra se poté nesou ve stejném stylu. Ve druhém se nachází další (a opět designově velmi pěkný) bar.

Co ale zajímá návštěvníky asi více než prosklený strop, jsou ony předměty ze slavné a tolik opěvované sbírky. Každá pobočka HRC, ať už se jedná o bar, klub, hotel nebo casino, nabízí pohled na desítky artefaktů, o kterých se rockovým fanouškům každou noc zdá. Jejich cena se pohybuje v miliónech, hodnota pro fanoušky snad ještě výše. Ať už patříte mezi ty, kteří umírají nadšením, když vidí zdálky letící paličku svého oblíbeného bubeníka, nebo naopak mezi ty, kteří ani neví jak se jmenuje zpěvák jejich nejoblíbenější kapely, atmosféra tohoto místa vás zaručeně pohltí. Asi nikoho nenechá chladným, když si může se svým skromným koktejlem sednout pod kytaru Uriah Heep, košili Johnnyho Cashe nebo kloubouk Johna Lennona. Předměty zde vystavené představují obrovský kus rockové historie a kultury vůbec. Pocit, že v těhle kalhotech zpíval Elvis svůj hit Hound Dog, a vy teď stojíte jen 15cm od nich, určitě uvede do bezvědomí nemalý počet dnes již postarších fanynek.

Bylo by nefér říct, že si za tento zážitek pořádně zaplatíte, protože vstup do HRC samotného je zdarma a vzhledem k velikosti prostoru (Pražské HRC je největší v celé Evropě!!) si ho můžete nerušeně prohlédnout a zase jít, aniž by si vás obsluha stihla najít, posadit a vyždímat. To ale udělá málokdo a navíc by to rozhodně byla velká chyba. Kuchyň tohoto podniku je totiž vyhlášená a provází ji pověst skoro stejná, jako zmíněnou sbírku. HRC nabízí především typické Americké burgery všech velikostí, druhů a snad i pohlaví. Ceny jsou přemrštěné, ale to se, vzhledem ke značce a umístění, dá samozřejmě čekat. Přesto částky okolo tří stovek za hamburger překvapí, a to především nás Evropany, pro které burger=McDonalds=Cheesburger=20Kč. Nicméně v HRC budete muset tento systém přehodnotit a slovu hamburger přiřadit poněkud jiný (větší a chutnější) význam. To samé by se dalo říct i o koktejlech. Ceny se pohybují výše než je v pražských klubech a barech zvykem, ale kvalita a výběr také. Oba mnou ochutnané byly naprosto vynikajícím zážitkem, kterému holt Cuba Libre za 70Kč v RC nesahá ani po dno skleničky.

Skvělý pocit z HRC nezkazí ani snaživá a sympatická obsluha, ani samotní návštěvníci, které představují především cizinci. Potěší i skutečnost, že se v prostorách nekouří. Návštěva tohoto podniku je zkrátka povinnost a myslím, že nikdo se nebude vracet domů zklamaný. Za zmínku stojí i HRC Shop hned u vchodu, kde si můžete zakoupit slavná trička a jiné doplňky. Jedinou slabinou zatím může být koncertní program klubu, který je touto dobou zcela prázdný, až na jedinou akci - ale ať už je to cokoli, návštěvu podzemního patra, které jsem ještě neviděl, si nemohu nechat ujít - doufám tedy, že se 22.4. večer sejdeme v domě U Rotta!

Probuďme se!

2009-04-14T10:09:00.003+02:00

Už jsem se tu jednou zmínil o poněkud nešťastném tzv "náhubkovém zákoně", který čeští politici nedávno prosadili, a který nechutným způsobem omezuje svobodu slova. Jak ale čas od jeho schválení plyne, mám dojem, že českým občanům zas tak nevadí...

Náhubkový zákon zakazuje zveřejňovat jakékoli informace získané z policejních odposlechů, a to pod trestem až 5 let odnětí svobody. Dále zakazuje bez souhlasu zveřejňovat jména oběti a pachatele jakýchkoli trestných činů.

V demokratickém státě mají média plnit hned několik úloh. Tou, která zajímá většinu populace asi na prvním místě, je zábava a poté podávání aktuálních informací. Ale tou, která je, aniž bychom si to uvědomovali, pro náš život možná nejdůležitější, je úloha třetí - hlídání. Demokracie, dodržování lidských práv, držení se ústavy, vyhýbání se korupci... to je jen část toho, co by nám svobodný tisk měl pomoci udržet. Je tu proto, aby informoval o každém politickém kroku, který je protiústavní, nedemokratický nebo zkorumpovaný. Je tu proto, aby rozmáznul každé zaváhání našich politiků, aby nás zbavil politické špíny, která naší demokracii škodí, a aby nám pomohl dosáhnout svobody a udržet si ji. Ostatně pro demokracii je tato informovanost klíčová - potřebujeme o našich politicích informace, jestli nejsou zkorumpovaní, ctí svobodu a demokracii, abychom věděli, že je můžeme volit. Pokud nám tyto informace chybí, volíme podle jejich předvolebních slibů - jinými slovy volíme, abychom ušetřili 30kč u lékaře. Volíme tak, jak oni po nás chtějí.

Česká média ovšem v této zásadní věci selhávají na celé čáře. Podívejme se například do sousedního Německa, kde stačí, aby ministr dopravy překročil povolenou rychlost, a okamžitě odstupuje. Je to opravdu proto, že cítí zklamání voličů, nebo spíše proto, že se bojí médií, která by ho "roznesla na kopytech"? Správná odpověď je zřejmě od obojího trochu. Když se ale podíváme na stejný příklad u nás, zjistíme, že spíše obojí chybí . Ne, že by o ministrovu přestupku nikdo neinformoval; pouze to nedělá dostatečně agresivně a cílevědomě. Vysvětlení je jednoduché - peníze. Zachovali jsme si mnoho z našeho východního vzoru, Ruska, a jedním z příkladů je vztah politiků a médií. Správně by měly mít média vliv na politku, nikoli politici na média! Jak by ale šel tento vztah otočit, když česká média prakticky žijí z reklamy firem spadajících pod naše politické strany? (viz spor Paroubek vs Právo). Je jasné, že mají poté čeští politici dost sebevědomí na to, aby po svém přestupku neodstoupili a naopak zaútočili oni na média.

Problém je ale i jinde. Jak jsem psal výše, lidé chtějí zábavu. Po revoluci žijí v představě, že demokracii a svobodu máme, a že není třeba se o ni tedy starat. Stává se pro ně podstatnější, co měla v Praze Michelle Obamová na sobě, než o čem její muž mluvil. Tleskají mu, protože je to idol, a neuvědomují si, že ve svém proslovu defakto oznámil další válku. Proč by těmto lidem tedy mělo vadit, že jejich zkorumpovaní politici pomalu zavádějí totalitu a ještě si skrze média kryjou záda, když oni, drazí občané, díky tomu ušetří, dostanou další TV kanál plný seriálů a budou moci utratit peníze za nové kolekce oblečení?

Ve výsledku to znamená, že zákon drasticky omezující svobodný tisk i svobodu slova bez prolémů prošel sněmovnou, podepsal ho prezident a od 1. dubna vstoupil v platnost. Ozvaly se sice hlasy proti, ale opravdu byly dostatečně hlasité? Nepoučili jsme se již, že nestačí hezky poprosit nebo podepsat petici, ale že je třeba se tvrdě bránit? Kde jsou demonstrace, kde jsou noviny plné naštvaných článků na toto téma? Jistě, pomalu se objevují hlasy proti, dokonce se chystá stížnost k ústavnímu soudu, ale nemělo to být už dávno? Proč si stěžuje jen pár senátorů a pár zástupců médií a vše prakticky uniká poznornosti veřejnosti?

Opravdu jsme tak zblblí, tak ovladatelní, tak zahledění do svých stupidních problémů, že nás nezajímá možná nejzásadnější omezení svobody od pádu komunismu? Nebráníme se teď, nebráníme se proti Lisabonské smlouvě, která je v rozporu s ústavou... kde je hranice, kterou musí naše politika překročit, aby se lidé probudili?

Bránili bychom se třeba, kdyby se Paroubek prohlásil králem?

Vyjádřete svůj nesouhlas aspoň zde:

www.vezenipronovinare.cz

Facebook - skupina PROTI vězení pro novináře

Kávu nebo myš?

2009-03-26T00:20:00.004+01:00

Jestliže zastáváte názor, že časté návštěvy kaváren jsou snobství, vyvedu vás tímto krátkým článkem z omylu. Moje poslední návštěvy byly totiž docela kuriozní.

Před několika dny jsem navštívil kavárnu Coffee & Co. v obchodním centru Chodov. Podnik, který může působit jako sen všech kavárenských povalečů, kteří si rádi vychutnají pocit, že žijí ve městě plném tisíců a tisíců lidí, ale uplně nejraději si ho vychutnají pěkně z dálky za sklem - výhled na Prahu je zde totiž naprosto úžasný. Tím bohužel veškeré nadšení končí, a dokonce skončilo ještě před vstupem - první, co jsem z kavárny totiž viděl, byla myš. Běžela si od zmiňovaného výhledu až k baru, nejspíše vyzvednout objednanou sýrovou pannini. Mě tím ale bohužel přešla chuť nejen na bagety, ale i na horkou čokoládu, její hodnocení tedy vzdávám :)

O Café Louvre jsem zde již psal a byl jsem tehdy velmi spokojený. Moje poslední návštěva si ale zaslouží zmínit tuto kavárnu znova, a tentokrát už to bude se spokojeností podstatně slabší. Týden starý croissant ohřátý v mikrovlnce mi totiž na snídani v poměrně drahé kavárně v pražském centru vážně nesedí! Budu si muset spravit chuť u Paula.

Politicky rozhořčený článek

2009-03-25T23:25:00.007+01:00

Vláda spadla

Návrat komunismu je každým dnem a s každou novou zprávou o něco blíže. ČSSD se opět podařilo svrhnout vládu (údajně už počtvrté během šesti let), čímž si předseda Paroubek utvrdil pověst mocichtivého bastarda, který udělá vše proto, aby zdiskreditoval všechny, kteří ho z nepochopitelných důvodů neuctívají jako "Boha pracujícího lidu". Nezáleží na tom, díky komu vláda padla, nezáleží ani na tom, jak to oslabí naše postavení v čele EU (přiznejme si, že jsme pouze loutkou pro ukázku shovívavosti EU ke svým "východním bratrům"). Problém je především v tom, že opět ve jménu našeho dobra oddalujeme tolik nutné reformy, které se ODS pomalu začínalo dařit prosadit, a že to opět vypadá, jakoby nás hodný tatík Paroubek zachránil před penězochtivými loupežníky Topolánkovci, kteří nás chtějí obrat o všechno, co nám tatík hezky přerozdělil z našich vlastních daní. Je ovšem nutné si uvědomit, že ODS doteď pouze napravovala, co Paroubek napáchal (obrovské státní dluhy, nesmyslné sociální příspěvky atd) - a i když často totálně nešikovně a zkorumpovaně, přecijen jsme se pomalu blížili k cíli. Teď jen doufejme, že někdo tam nahoře na Hradčanech zařídí, aby rudá koalice k moci nedostala...

Demokracie je přežitek
Jestliže kritizuji svrhnutí vlády jako krok zpět, musím ale ocenit jednu věc - totiž fakt, že je v ČR ještě samotné "vyhnání od moci" vůbec možné. Nemusí to trvat dlouho a o tuto výsadu přijdeme, stejně jako o svobodný tisk (viz zákaz publikování odposlechů - jak jsem poslední dobou musel souhlasit s Klausem, tady absolutně nechápu, co mu probíhalo hlavou při podpisu - určitě to nebyly jeho oblíbené výroky o svobodě a demokracii...), nebo například o svobodu slova, resp. internet bez cenzury (dnešní zpráva, že ministerstvo kultury uvažuje o cenzurování škodlivého obsahu internetu, mě zděsilo - jakoby nestačila manipulace médií!). V Číně se čeští politici evidentně neinspirují pouze ve věci pořádání Olympiády... a ještě jim ty cesty platíme.

Krize teprve přijde!
Otázka řešení finanční krize se omílá stále dokola, ale přesto zatím byly všechny vlády schopny přijít pouze s lehce obměněným, ale v zásadě stále tím samým nesmyslem - naplňte potápějící se loď ještě větším počtem otroků za pádly, třeba ji udrží nad hladinou o pár minut déle... Přitom krize by si málokdo všiml, nebýt obrovské oblíbenosti tohoto tématu v médiích, která jinak nemají čím strašit lidi. Mám rád automobilky, nechci přijít o GM a už vůbec ne o Škodovku, ale ještě radši mám neregulovaný trh a nevidím důvod pomáhat potápějícím se firmám, které zkrátka nedokáží ustát tlak konkurence a navíc vyrábějí přebytek zboží, které nikdo nechce. To je pouze jejich chyba - evidentně zkrouhly rozpočet na špatném místě a snížily platy ekonomům, namísto aby snížily počet nabízeného zboží tak, aby se rovnalo poptávanému... Jsme možná už poslední zemí EU, která ještě nezavedla naprosto nesmyslné šrotovné, v návrhu ČSSD se s ním ale již počítá. Jinými slovy, když lidi nechtějí vaše zboží kupovat přestože je cena nejnižší v historii, nesnižujte výrobu, naopak vyrábějte ještě více a zlevněte ještě o dalších několik procent! A až si za pár měsíců budete prohlížet sousedovo nové auto, vzpomeňte si, kolikrát jste byli u doktora, kolik třicetikorun jste ušetřili a kolik stokorun jste mu na nové auto přispěli!

U2 jsou zpět a jen tak nás neopustí!

2009-03-03T00:14:00.011+01:00

Dnes konečně vyšlo dlouho očekávané album NO LINE ON THE HORIZON irských U2. Namluvilo se o něm už hodně, ale dnes se konečně ukázalo, jestli to pětileté čekání vůbec stálo zato. Výsledek?

Po zjištění, že CD vyjde v limitované edici, bylo okamžitě jasno. Samozřejmě jsem nemohl jinak než rozbít prasátko, vynechat snídani i školní docházku a hned první den z rána vyrazit do Bontonlandu. Očekával jsem masivní kampaň na propagaci, nálety fanoušků a rvačky o těch několik málo kusů určených pro ČR. Nic z toho se ale nekonalo. Krásný balík jsem si odnesl v tichosti až do auta a jeho rozbalení proběhlo na nejodlehlejším a nejklidnějším místě, které bylo po ruce. Zdokumentoval jsem pro vás tento vzácný moment na několika fotkách.

Tato nejdražší edice obsahuje mimo CD ještě oboustraný plakát, 60ti stránkovou knihu a DVD s filmem od Antona Corbijna. Design balení vzdáleně připomíná produkty Apple, krabička je tedy čistě bílá, jednoduchá a nádherná. Doplňuje ji již známý cover s hladinou moře a fotografie právě od Corbijna, skvělého dvorního fotografa U2, Depeche Mode, The Killers a mnoha dalších.

Nejrychleji jak to šlo jsem rozbalil CD a dřív než jsem ho stačil vrazit do přehrávače mě mile překvapil hezky provedený vnitřek obalu naplněný fotkama a textama ke všem skladbám. Za zmínku stojí také kniha plná Corbijnových fotek + rozhovorů se členy kapely, nebo zmiňovaný film nazvaný Linear, který je spíše než filmem takovou vizuální složkou nových písniček.

Hned první tóny úvodní skladby No Line on the Horizon ukazují U2 v naprosto novém světle. Dokonalý rozjezd tohoto hitu nepřípomíná nic, co jsme od nich slyšeli, stejně jako Bonův hlas pohybující se tam, kam se dosud nikdo nevydal. Okamžitě jsem pochopil, že pokud jsem vůbec měl nějaké obavy jestli se album povede, byly naprosto zbytečné. Otevírací skladba zkrátka dokonale plní svůj účel a vtáhne vás do alba tak, že máte pocit, jakobyste další písničky už ani nepotřebovali, jakoby jen ona stála za to čekání. Jenže následující Magnificent je ještě lepší - vrchol alba přichází hned s druhým songem, o němž rozhodně ještě mnoho uslyšíme a je jasným adeptem na největší koncertový hit. Nádherně kombinuje syrově nové U2 s klasicky Edgeovskou kytarou a Bonovým zpěvem.

Nazval jsem Magnificent vrcholem alba, ale co si poté počít s Moment of Surrender? Stand Up Comedy? Get on Your Boots a zkrátka všema ostatníma skladbama? Jakoby každá další byla ještě lepší, než ta minulá (kterou jsem bez váhání nazval naprosto dokonalou). Samozřejmě není jednoduché ani rozumné vynášet takové soudy po prvním dnu (přestože mi od rána album hraje prakticky nonstop), ale vypadá to, že No Line on the Horizon je album bez jediného slabého místa.

I přes vyjádření některých nemožných recenzentů je jasné, že se U2 opět dokázali posunout o pořádný kus dál, přičemž si elegentně ponechali to nejlepší ze svého stylu. Bono a spol. nechali daleko za sebou poslední dvě melodičtěji laděná alba All that you cant leave behind i How to dismantle an atomic bomb a dali se opět do experimentů nejen s moderními trendy. Naštěstí ne v takové míře, jako u alb Zooropa nebo Pop - dokázali natočit album, které se bude líbit každému fanouškovi bez rozdílu pohlaví, rasy, vkusu i počtu mozkových buněk, a přesto je naprosto jiné než cokoli z jejich dosavadní tvorby. Nechápu výroky recenzentů o "vykrádání se", podobnosti s 9 let starým ATYCLB, nebo "vypocenosti" melodií. No Line on the Horizon se bezpochyby zařadí mezi nejlepší alba, jaké tato irská čtveřice kdy natočila - po bok velikánů jako The Joshua Tree, Achtung Baby, nebo Unforgetable Fire. Nepřekonává je, ale nezůstává ani za nimi. Právě poslední jmenované mi přijde jako jediné, ke kterému by se dala novinka přirovnat - po melodicky laděných předchůdcích přichází alternativnější, syrovější a propracovanější kousek. U2 jako by následovali kolegy REM a připravili album rockověji a syrověji než kdy dřív. Zkrátka - jestliže na minulém albu U2 atomovou bombu rozmontovali, na tomto naopak vytvořili bombu neslýchané síly!

Hodnocení: 9/10

Doporučuji: http://www.youtube.com/watch?v=iz9HVbxf2WI&feature=related

Bormio - světový pohár už od středověku

2009-03-01T23:25:00.009+01:00

Právě jsem se vrátil z lyžařské dovolené v italském městečku Bormio proslaveném pořádáním světového poháru ve sjezdu a nezbývá mi, než se podělit o pár zážitků. Vzhledem k tomu, že Itálie je známá nejenom mafií, hlasitým a věčně opilým obyvatelstvem, všudypřítomným zmatkem a nepořádkem, ale i jednou z nejlepších světových kuchyní a zkrátka svým "fajnšmekrovstím", nebudu psát pouze o lyžích.. ale nepředbíhejme.

Už cesta do Bormia je plná zajímavých míst. Za zastávku stojí Mnichovský BMW Welt a poté na hranicích Itálie/Švýcarsko čeká zastávka nedobrovolná - 3,5km dlouhý jednosměrný tunel, vedoucí pod více jak kilometrem skály (a v našem případě ještě pár metry sněhu). Jeho průjezd je docela příjemným zpestřením 12ti hodinové cesty - bohužel ji ale může znatelně protáhnout.

Co je ale mnohem praktičtějším zpestřením poznáte již pár kilometrů za tunelem, totiž po vjezdu do městečka Livigno. Asi každý řidič si okamžitě všimne, že tady něco nehraje - litr benzínu u Shellu za 0,75E? Někoho možná napadne, že během čekání před tunelem posílilo Euro na dvojnásobek, ekonomicky zdatnější řidiči ale budou hledat důvod jinde. Livigno se totiž nachází v bezcelní zóně (vlastně prakticky na hranicích), ceny jsou zde tedy nižší právě o CLO. A to je znát poměrně výrazně! Do místních obchodů se sjíždějí nejen Italové z okolních měst, ale především této skutečnosti využívají turisti. On totiž pochopitelně málokdo odolá - jen pro představu - litr sedmiletého rumu Havana Club Reserve 280Kč, 200g balení Toblerone 25Kč, bonboniéra Lindt 50Kč, osmileté Bacardi cca 300Kč a tak bychom mohli dlouho pokračovat. A to nemluvě o oblečení značek Gap, North Face a mnoha dalších, které zde mají svůj obchůdek, stejně jako o elektronice, vínech, sýrech a italských specialit. Já jsem zde zaplnil všechny zbývající škvíry mezi lyžema, helmama a botama vynikajícím pitím Bacardi Breezer. Tento "rum refresher" mnoha příchutí se v ČR bohužel koupit nedá, v Itálii ho najdete prakticky všude. Jenom v Livignu ale za cenu plechovky Coca Coly!

Po příjezdu do Bormia (tedy za předpokladu, že vás cestou nezabije nějaký zmateně jedoucí Ital, nebo že se nezabijete sami při pouhém pohledu na to, co vyváděj na křižovatce před vámi) rychle pochopíte, proč jsou v Itálii tak populární malá auta. Procpat se totiž historickým centrem (jinudy silnice nevede) se širokým kombikem stavěným pro cesty po Route 66 a podobných je téměř nadlidský výkon. O to větší je poté překvapení, když proti vám najednou z metr x metr široké uličky vyjede autobus.

Právě to ale patří ke kouzlu historických italských měst a Bormio není vyjímkou. Jeho klikaté uzoučké uličky si zamilujete na první pohled. Typicky zanedbané, přeplněné, s výhledem na třítisícové hory a s vůní pizzy na každém rohu. S životem na malém náměstí, který neutichá po šesté večer jako v českých městech, ale který se nezastaví ani na minutu, a naopak s klidem a pohodou v jen o pár metrů vzdálenějších uličkách, kde na sněhu poléhávají kočky a rozpadají se staré Fiaty, s nimiž potomci italských dědů již nemohou vyjet, protože dnešní generace již dávno zapomněly řidičské umění k tomu nutné. Bormio je možná jedno z mála "lyžařských měst", které mají delší historii než výrobci lanovek, rozhodně tedy stojí za prohlédnutí. Stejně tak doporučuji ubytovat se právě v historickém centru a vychutnat si klasicky italsky nepraktickou, ale nádhernou architekturu starých bytů s malými balkónky a střešními okny.

Když se poté odhodláte přecijen opustit vinárnu nebo pizzerii a sednete na lanovku, Bormio vás opět uchvátí. Prakticky z každé sjezdovky, z každého koutu lyžařského střediska, máte pohled na celé město tísnící se v údolí pod vámi. S každým výškovým metrem se vám otevře ještě hezčí podívaná a je velmi pravděpodobné, že budete tento pohled zkoumat natolik, že zapomenete lyžovat a poté ho uvidíte ještě lépe ze záchranářského vrtulníku. Pravděpodobnost výletu v něm je vůbec vzhledem k poměrně malé náročnosti střediska překvapivě velká, protože se těch několika sjezdovkách se pohybuje takové množství lidí, o kterém by se mohlo Václaváku jenom zdát. A že je přirovnání k němu výstižné jasně dokazuje fakt, že většina z návštěvníků Bormia jsou češi. To vám postupně začne lézt na nervy zaručeně ještě více než věčně řvoucí italové a další den tedy pravděpodobně oželíte fakt, že jste na sjezdovce za pět minut, a poodjete skibusem do jednoho z blízkých středisek Isolacia nebo Santa Caterina, kde budete naopak lyžovat prakticky sami. Nebudete se sice kochat pohledem na historické město, ale pohledem na Alpské vrcholky - a tím asi také nikdo nepohrdne.

Mimochodem, abych nezklamal čtenáře netrpělivě čekající další článek o horké čokoládě - právě na ní se jasně ukázalo ono "fajnšmekrovství" Italů, protože ten nejobyčejnější a nejlevnější šálek čokolády v boudě u sjezdovky se bezproblémů vyrovné Café Louvre! Nebo se vám snad někdy stalo, že byste u stánku v Krkonoších dostali horkou čokoládu s pravou šlehačkou?

Dále ještě doporučuji navštívit termální lázně Bormio nebo lyžování na ledovci Passo Stelvio - to jsem ale neměl možnost zkusit. Mrzí mě, že jsem toho nezvádnul nafotit víc, ale jak jsem se tak procházel po malém náměstíčku, řekl jsem si, že v létě mě povinně čeká nový výlet do italských Alp. Tentokrát střešní box nebude plný lyží, ale foťáku, objektivů a samozřejmě další dávky Breezerů...

Filmová nadílka aneb jsou snad druhé Vánoce?

2009-02-01T01:07:00.005+01:00

V českých kinech můžete v těchto dnech vidět několik celkem zajímavých filmů. Na ty nejzajímavější si ale budete muset odpustit krabici popcornu, kanistr lepkavé Pepsi "rádoby Coly" i pohodlné sedačky multikin, a vydat se do nějakého klubovějšího kina. Filmy, o kterých bude řeč, totiž nepatří zrovna do mainstreamu, o to víc ale stojí za vidění.

Prvním snímkem je izraelský Valčík s Bašírem. Nenechte se odradit názvem, který vám asi nic neřekne, ani popiskem "dokument" a už vůbec ne přívlastkem "animovaný". Tato kombinace totiž neuvěřitelně skvěle funguje! Valčík s Bašírem velmi originálně, poutavě, nevtíravě a přesto silně vypráví o masakru v uprchlickém táboře během občanské války v Libanonu - masakru, kdy bylo povražděno podle některých odhadů až tisíc nevinných palestinských starců, žen a dětí, a to jako pomsta za vraždu libanonského prezidenta Bašíra Gemajela. Izraelská armáda nezasáhla, přestože byla na dosah a o incidentu věděla prakticky ihned. Masakr vyvolal obrovskou vlnu odporu a demonstrací, dodnes ale nikdo nebyl obviněn (incident se stal roku 1982). Autor filmu, uznávaný Izraelský režisér Ali Forman, byl jako člen armády v Libanonu přítomen a v tomto filmu postupně odkrývá svoje vzpomínky, které se snažil zapomenout. Vy tento filmový zážitek ale určitě jen tak nezapomenete. Silný příběh společně s úžasnou animací a hudbou vám prožene mrazu po zádech více než přenocování na Sněžce. A ještě horší pocit se dostaví až si uvědomíte, že nepokoje v této oblasti trvají dodnes (už od konce 60. let!) a možná nikdy neskončí. Možná jen škoda konce, kde vás autor najednou nečekaně vykopne z animovaného světa a bezohledně dokáže, že je to všechno realita. Myslím, že by nám to ale došlo i bez záběrů z televizních zpráv...

Druhým filmem je argentinská pocta němým klasikám - Anténa. Originální drama, ve kterém uslyšíte méně jak 10 slov a uvídíte pouze dvě barvy, zaujme ale možná ještě více. Nádherně kombinuje styl padesátých let se sci-fi prvky, hraje si s detaily a narážkami a je zkrátka dotažené do posledního detailu. Atmosféra vás již během prvních minut naprosto vtáhne do města, jemuž byl sebrán hlas a vládne mu Pan Televize. Přestože variací na společnost ala 1984 už bylo nespočet, neubráníte se pocitu, že Anténa je zkrátka jiná. I v tomto filmu na vás čeká krásná a atmosférická hudba a vypiplané záběry. Navíc ale čekejte hezky vymyšlenou hru s titulkami a mnoho dalšího. Chvílema jste v minulosti, chvílema v budoucnosti a chvílema v pohádce - ani chvíli se ale nenudíte a těšíte se na každý další záběr. Pár až Lynchovsky morbidních nápadů jako bezoký chlapec nebo originální způsob leteckého cestování vás zaručeně nadchnou. Tenhle film má zkrátka vyjímečný styl! Doporučuji ale shlédnout jen poctivě odpočatým, přecijen absence rozhovorů může chvílema dost uspávat.

Neváhejte a vstaňte konečně od počítače (nebo stále ještě učení?), protože tahle dvojka zato rozhodně stojí. A pokud máte alespoň trochu pochopení pro filmy bez romantických happyendů, Hugha Granta nebo naopak Sylvestra Stalloneho, drsných policajtek, autových honiček, vtipných a kulhavých doktorů nebo vodníků a blonďatých víl, rozhodně nebudete litovat! http://www.kinosvetozor.cz/

Neučte se celé dny!

2009-01-26T23:11:00.004+01:00

Pokud se v těchto dnech nudíte u učení na zkoušky (tak jako já), nejspíš přivítáte jakoukoli záminku pro jakoukoli jinou činnost (tak jako já). A když to bude něco kulturního, vzdělávacího a zároveň zajímavého (ano, i taková kombinace existuje!), budete z tohoto flákání se mít ještě k tomu dobrý pocit, že pro sebe něco děláte. Kam tedy vyrazit?

Nikdo z fanoušků televize, barev, fotek, filmu, Ameriky, Ziggyho Stardusta, Coca Coly nebo třeba umění, by si rozhodně neměl nechat ujít výstavu nazvanou Andy Warhol Motion Pictures. Ta začíná 29.1 a ukazuje mistrovo dílo v oblasti filmu. To není zrovna typicky Warholův obor, ale o to bude jistě výstava zajímavější - plechovky Campbell už jsme přecijen všichni viděli.

Takže 29.1 v Rudolfinu!

Pokud vám návštěva nedalekého Rudolfina nestačí a rádi byste zabili ještě více času a ještě více šancí na kredity, tak v těchto dnech určitě neprohloupíte návštěvou Brna. Kdykoli jindy by to byla asi ztráta času, peněz a dost možná i zdraví, ale teď to skoro stojí zato - k vidění je zde totiž výstava Tutanchamon s podtitulem "jeho hrob a poklady". Překvapivě není na brněnském hřbitově, jak si určitě místní přáli, ale v Titanic Hall (bohužel na souši - holt bez smyslu pro humor).

http://www.tut-vystava.cz/

Výstava může někomu připadat až příliš vzdělání prospěšná - kdo by se tedy nechtěl zkazit, doporučuji návštěvu kina, ve kterých teď běží Projekt 100. Stovka v názvu bohužel neznačí počet filmů v ceně jedné vstupenky, nicméně i jeden film může zvednout náladu. Teda pokud si zrovna nevyberete Upíra Nosferatu - film, který byl několik desítek let zakázán kvůli přílišné strašidelnosti, nebo třeba Requiem za sen, který vám svým úžasným zpracováním zkazí minimálně celý další týden.

http://www.projekt100.cz/

Dále tu mám jeden tip pro milovníky Holešovic! ..no, řekl bych, že nikdo takový neexistuje, ale třeba to zaujme i nadšence pro staré továrny, moderní design, architekturu, současné umění a mnoho dalšího - řeč je o galerii DOX. V této nedávno rekonstruované tovární budově můžete vidět nejen výstavu na téma kapitalismus (obrazy, video a různé specialitky), ale také design shop, kavárnu a zajímavě řešený interiér. Při troše štěstí nebo připravenosti (nesměšovat!) zde možná narazíte i na zajímavou přednášku z oblasti architektury nebo umění obecně.

http://www.doxprague.org/

A večer? To už jde kultura bohužel trochu stranou, ledaže by se vám chtělo 6.2 do Nového Jičína na Jamese Harriese, jinak se nic zajímavého nechystá. Nezbývá než tedy doporučit Bukowski's Bar, kavárnu Slavia nebo pár dílů seriálu Californication.

Tak učení zdar!

Get on Your Boots!

2009-01-22T21:27:00.006+01:00

V tomto roce čeká lidstvo jedna z nejvýznamnějších událostí novodobé historie! ... dobře, možná trochu přeháním, ale z hudebního hlediska se rozhodně máme na co těšit - vyjde totiž dlouho očekávané album od U2 (No Line on the Horizon). Před pár dny jsme z něj už mohli ochutnat malý "předkrm" v podobě singlu s názvem Get on Your Boots. Jaký je?

Bono i Edge se už před časem vyjádřili ve smyslu, že nové album bude dalším koncem U2 jak je dosud známe. Čeká nás prý skok podobný těm u alb Achtung Baby nebo Pop. Na tyto slova si po prvním poslechu vzpomene asi uplně každý, kdo už někdy nějaké U2 slyšel. Tohle, že je Edgeova kytara? To že zpívá Bono? A kde je Adamova tolik typická basa? První poslech je zkrátka šok, u kterého asi většina posluchačů nervózně kouká do ID3 tagu a přemýšlí, jestli je kolonka artist správně vyplněna. A když si uvědomíte, že to tak asi opravdu bude, pustíte si písničku znova a pozorně se zaposloucháte, najednou vám to přijde jasné - jsou to oni.

Kytarový úvod dává tušit tvrdšímu rázu, Bonův zpěv poté hned překvapí svižnou melodií, na kterou naváže na první poslech nesedící refrén, který se vám po chvíli nesmazatelně vreje do paměti. Zkušený posluchač objeví pár společných prvků s Vertigem, ale celkově zní skladba naprosto nezvykle. Nejprve jednodušše a úderně, po dalším poslechu promyšleně a chytře. Po dalším poslechu neodolatelně a po dalším už prostě jako U2.

Nový singl tedy zní i nezní jako U2, navíc ale zní i trochu jako White Stripes a určitě zní mnohem alternativněji, než od U2 asi očekáváme. To ale rozhodně není na škodu! Oproti posledním dvěma albům se posunuli dopředu trochu jiným směrem. Najednu stranu se dá čekat menší komerční úspěch, na stranu druhou větší úspěch u skalních fanoušků a u "classicrockové" společnosti. Ale i přes alternativnější zaměření má singl zatím velký úspěch a pronásledují ho velmi kladné ohlasy.

Mimochodem, album vyjde v pěti verzích obsahujících různé bonusy, jako např. DVD film od Antona Corbijna. Takže, "let me in the sound!", nebo spíše "let me in the BontonLand!" :)

Nemůžu se dočkat!

Poslechněte si nový singl zde:

http://www.last.fm/music/U2/_/Get+On+Your+Boots

Zemřel Jan Kaplický, narodí se Chobotnice?

2009-01-16T10:30:00.007+01:00

Celý svět zasáhla smutná zpráva - zemřel jeden z nejslavnějších architektů, Jan Kaplický. Zemřel neočekávaně přímo na chodníku v Pražských Dejvicích jenom pár hodin po tom, co se mu (přesněji řečeno - jeho ženě) narodila dcera. Přestože v ČR měl spíše více odpůrců než příznivců a jeho práce se zde nesetkala s nadšením jako jinde ve světě, tato zpráva naprosto zahltila české informační servery.

Předpokládám, že již všechny podrobnosti o jeho smrti víte, pojďme se tedy podívat spíše na jeho život - připomenout si jeho nejslavnější stavby a přesvědčit se o tom, že "chobotnice" doopravdy není výstřelkem emigranta, který se chtěl na stará kolena proslavit v rodné zemi, ale naopak jenom dalším dílem velmi schopného, inspirujícího a uznávaného architekta. Architekta, který dokázal dát novou tvář už několika městům. Přesvědčte se, že není důvod, aby Praha nebyla dalším městem v této řadě a knihovna se jednou nestala další z pražských kulturních památek, na kterou se jezdí podívat lidé z celého světa. Pojďme z Jana Kaplického smýt špínu, kterou na něj napatlali čeští politikové a alespoň tak zmírnit smutek jeho rodiny a odvděčit se za jeho přínos architektuře a designu obecně, stejně jako za utváření dobrého jména České republiky!

Kdyby vám ještě před vznikem projektu "chobotnice" někdo řekl jméno Kaplický, těm zasvěcenějším z vás by se zřejmě vybavila jeho nejznámější (a zároveň jeho studiem Future Systems první realizovaná) stavba - Lord's Media Centre v Londýně. Tato novinářská část tribuny kriketového stadionu vyvolala mnoho nadšených ohlasů - a není se čemu divit. Její design je naprosto vyjímečný, originální a neotřelý. A přesto naprosto dokonale dotváří vzhled hřiště a jeho okolí. Je dominantou, která neruší. Její konstrukce je revoluční, je totiž postavena z hliníku. Obsahuje tribuny pro novináře, restauraci a bar.

Další velmi známou stavbou je nákupní středisko v Birminghamu. To už vyvolalo poněkud rozporuplnější reakce, což se pro Kaplického stavby stalo téměř tradicí. Jde o výraznou dominantu Birminghamu, dodala totiž městu uplně nový moderní ráz. Byla dokončena roku 2003 a stala se jednou z nejnavštěvovanjších, ale i nejzatracovanějších staveb ve městě. Zajímavý je nejen exteriér tvořený 15ti tisícema kulatých hliníkových bloků, ale i futuristicky řešený interiér, ve kterém se ztratíte snáze než v mlhavé noci uprostřed amazonského pralesa.

Méně známou (ale mojí oblíbenou) stavbou je "vila" ve Wallesu, kterou Kaplický a jeho Future Systems navrhl roku 1994. Realizována byla poté v roce 1996. Vyjímečností této stavby je její naprosté spojení s okolní přírodou. O podobné "symbiozní" stavby se snaží mnoho architektů, ale tuhle se podařilo dohnat až k dokonalosti. Budovu je poznat pouze z přední prosklené strany, z ostatních je pokryta trávou. Nevedou k ní žádné viditelné cesty, neruší ji absolutně nic. Střecha je samonosná, vevnitř tedy naleznete velmi rozlehlý prostor bez sloupů a s úžasným výhledem. Lahůdka!

Mohl bych pokračovat ještě dlouho, téměř každý Kaplického projekt je totiž velmi zajímavý a inspirativní, i když ne každý se dá označit vysloveně za hezký. Z těch známých a povedených jmenujme ještě muzeum Enza Ferrariho v Modeně, zastávku metra v Neapoli, nebo například plovoucí most v Londýně.

Jak vidíte, Kaplického stavby jsou vždy velmi odvážné, ale přesto dokonale promyšlené a dotažené. I přes provokující vzhled dokáží maximálně využít svého okolí a zároveň ho nezničit. Vzpomeňme si, jak vypadá Letná teď - velká prázdná bahnitá plocha, na kterou jednou za čas přijede cirkus. Opravdu vám připadá, že to kazí dojem z Prahy méně než moderní stavba od významného architekta, která je známá ve světe již dnes? Stavba, která vyvolává tolik debat, jako ještě žádná jiná v české historii? Zamysleme se, co je pro Prahu lepší. Argument, že se na Letnou nehodí, je nesmysl. Je to zkrátka výmluva.

Problém je spíše někde jinde - je jím neochota a až nenávist českých politiků. Mezi Kaplickým a Klausem panovala asi vždy. Vyvrcholila ale Klausovými nepřípustnými komentáři k návrhu knihovny. Na jeho stranu se přidal ještě primátor Bém, který zřejmě vytušil možnost posbírat kladné hlasy veřejnosti a šplhnout si u prezidenta, což se mu zřejmě podařilo. Na to se chytilo mnoho dalších. Výsledek? Potlačení regulérního výsledku soutěže. Kam se poděla demokracie a kapitalismus? Ztratily se v hromadě vlastních zájmů politiků, korupce, omezování a vidiny volebních hlasů.

V Českých Budějovicích má roku 2010 vyrůst Kaplického koncertní hala známá jako "rejnok". Budějovice jsou nesrovnatelně menší město, kterému logicky jedna moderní stavba změní ráz více než Praze, městu velkému. Proč tam tedy žádný problém nenastal? Je "rejnok" opravdu hezčí, než "chobotnice"? Jediným argumentem, který je slyšet, je opět nevhodnost návrhu na Letnou. Nicméně tato možnost už padla - s Letnou má Praha jiné plány (pozemky nikdy nebyly pro knihovnu určeny, viz jeden z prvních článků na tomto blogu). Možnost postavit knihovnu jinde a po Kaplického nešťastné smrti projekt konečně obnovit se tedy nabízí sama a bylo by nanejvýš vhodné ji uskutečnit! Nedělejme ale z Kaplického mučedníka - nestavme knihovnu na jeho památku. Za její uskutečnění se pral a možná by ho nakonec i dosáhl. Prosaďme postavení knihovny jako moderního centra vzdělání a jako další významné stavby na území jednoho z nejzajímavějších měst světa, které je mimochodem známé právě tím, že kombinuje prvky mnoha architektonických směrů. Nechť přibyde jeden další!

Zapojte se do akcí pro knihovnu:

http://www.proknihovnu.cz/

http://www.facebook.com/group.php?gid=45563793678&ref=mf

Divákův přítel č. 1

2009-01-08T23:31:00.004+01:00

Slyšeli jste někdy jméno Jacques Mesrine? Pokud zrovna nepocházíte z Francie, nejspíše odpovíte ne. Vsadím se ale, že po dvou výletech do kina už toto jméno nikdy nezapomenete!

Jacques Mesrine je hrdinou francouzského dvojfilmu Veřejný nepřítel č. 1. Není ale hrdinou v pravém slova smyslu - ve filmu udělá jen velmi málo věcí, které byste asi označili za hrdinské. Jacques je totiž nejhledanějším francouzským zločincem, vrahem, zlodějem a především bankovním lupičem. Narozdíl například od postavy Dextera ze stejnojmenného seriálu nemáte příliš mnoho důvodů najít si k Mesrinovi nějaké sympatie - neomlouvá svoje činy ničím pro společnost dobrým, ani se neřídí žádným kodexem. Zkrátka si sám vybral dráhu zločinu a přestože se ke konci své "kariéry" snaží stát i revolucionářem, nejspíše na něj vždy bude vzpomínáno pouze jako na zloděje.

Přesto mu ale fandit budete. Jeho postava má totiž drzost podobnou Hanku Moodymu ze seriálu Californication, která vás nutí k úsměvu při každém Mesrinově vtípku nebo hlasitému smíchu se slovy "klidně mě zavřete, stejně zase uteču". Jacques Mesrine totiž doopravdy dokázal něco nevídaného - unikl i z nejpřísněji střežených věznic a dokonce i přímo ze soudního jednání. Vyloupil banku a mezitím co do ní naběhla policie vyloupil ještě druhou přímo naproti přes ulici. To mu samozřejmě dodalo slušnou dávku sebevědomí, které bylo ještě podpořeno pověstí veřejného nepřítele č. 1 a oblíbeností u běžných lidí. Ti pobaveně sledovali jeho akce a dokonce mu fandili.

Film je rozdělen na dva dvouhodinové bloky (do českých kin přišly odděleně, nicméně v těchto dnech můžete vidět oba). Dohromady tedy více jak 4 hodiny poctivé gangsterky natočené velmi neamerickým a přesto zábavným stylem, díky kterému se do 70. let vžijete snad dokonce lépe, než kdybyste v nich doopravdy žili. Toto originální a velmi dobré zpracování je, společně s velmi dobrými herci v čele s Vincentem Casselem, ale pouze druhořadým lákadlem tohoto filmu. Tím prvním a nejpodstatnějším je děj. Snad ani minutu se nebudete nudit. Příběh není nijak lehko předvídatelný, hloupý, pomalý, přehnaně akční... scénář je prostě dokonale vyvážený. Tvůrci občas sáhnou po flashbacích, občas po detailech. Hned na začátku se dozvíte, jak film skončí. Přesto ale film sledujete s velkým napětím a když na onu scénku přijde znova, tentokrát v závěru, téměř ani nedýcháte (i když to u někoho může být způsobeno tím, že se ona scéna odehrává v naleštěném a nádherném BMW řady 5... ).

Celý tento dokonalý filmový zážitek skvěle doplňuje velmi povedená hudba, která pocit napětí dokáže vystupňovat víc než sledování Arnolda likvidujícího 50 nepřátel svými několikatunovými svaly. Příběh Veřejného nepřítele je založen na skutečných událostech, respektive je natočen podle knihy (biografie), kterou Jacques Mesrine napsal ve vězení. Ve filmu ale sám s úsměvem přiznává, že diváci zkrátka chtějí akci a on chce popularitu, takže "podle skutečnosti" může být lehce zkreslující. Nicméně zásadní scény i postavy jsou zachyceny velmi věrně (viz. fotografie na Wikipedii, heslo "Jacques Mesrine").

Je tedy Veřený nepřítel č. 1 geniální film se vším všudy? Vyrovná se klasikám žánru, jako je Kmotr, Zjizvená tvář nebo Tenkrát v Americe? Ne, ale je těmto filmům blíže než jsem čekal. Nemá vysloveně žádné chyby, jen prostě nezapůsobí takovou silou. Don Corleone se zkrátka o křeslo bosse zatím bát nemusí, francouzští gangsteři musí totiž na úroveň italské mafie teprve dorůst, stejně jako francouzští filmaři na úroveň FF Coppoly.

Hodnocení: 8/10

Šťastný nový rok!

2008-12-31T12:52:00.004+01:00

Co přinese rok 2009?

První a nejpodstatnější událostí bude uvedení nového alba od U2. Novinka má mít název "No Line on the Horizon" a vyjít by měla 2. března. Následovat bude turné a doufejme, že konečně i koncert v ČR.

Dále půjde do prodeje nové BMW řady 7 a BMW Z4. Sedmičku můžeme občas potkat v ulicích Prahy již teď, na Z4 si ještě pár měsíců počkáme.

Do kin dorazí nový snímek od Darrena Aronofskyho! Jmenuje se The Wrestler, hlavní roli hraje Mickey Rourke a přestože jde o poměrně klišovitý příběh, v Aronofskyho provedení to bude nepochybně jednou z událostí roku.

A na závěr... začne platit OpenCard a s ní ztratíme zase další kousek svobody. Navíc komunisté budou (schovaní za Paroubkem) ukusovat další chutné kousky moci. Takže..

Hezký nový rok!

Pražské kavárny VI: káva jako v nebi?

2008-12-26T23:08:00.004+01:00

Vánoce jsou za námi a já se hlásím z další kavárny. Snad ani není lepší čas na kávu (čokoládu) než právě v těchto mrazivých a volných dnech. Pokud je mezi vámi někdo, kdo se ještě nepřejedl cukrovím a může se tedy hýbat, doporučuji dopolední vycházku do města se zastávkou u novin, horké čokolády a hezkého výhledu na zimní Prahu plnou mrznoucích turistů!

Právě takové dopoledne si můžete udělat nejen ve vyhlášených kavárnách jako je Slavia, ale - a teď možná pár fajnšmekrů odradím - i ve "fastfood kavárně" Coffee Heaven. Sám jsem na tyto podniky koukal trochu s opovržením a dlouho mi trvalo, než jsem jim dal šanci. Ale čekalo mne docela přijemné překvapení!

Doporučuji Coffee Heaven na Můstku, hned za obchodním domem New Yorker. Nachází se v krásném historickém domě, který je mimochodem na seznamu UNESCO. Kavárna v něm byla vybudována s citem, rozhodně architektuře nijak neškodí a naopak hezky využívá jejích prvků. Interiér kombinuje úžasné malované stropy, velmi pohodlná křesla s moderním, ale poměrně nenápadným barem. Na zdech visí zajímavé a do firemních barev laděné obrazy. Obsluha je velmi slušná a příjemná, což mohlo být ale štěstí - v Coffee Heaven na Floře jsem viděl mnohem fastfoodovější chování, které dokáže návštěvu docela znepříjemnit (pořvávání podobné typu "klobááása, pro koho byla ta klobááása?!" se do kavárny vážně nehodí :)). Samozřejmě je ale třeba počítat s tím, že si svoji nálož kávy a dortů musíte do pohodlného křesla, nebo raději na stolek před něj, dopravit sami.

Nabídka čokolády je docela pestrá. Můžete si vybrat ze tří velikostí nápoje a několika příchutí. Cena se může zdát vysoká (od 59Kč do 99Kč), je ale pravda, že i nejmenší nabízená je nesrovnatelně větší než v klasických kavárnách. Je ale otázkou nakolik je to výhoda - já si bohatě vystačím s malým šálkem, po kterém už upřednostním vodu. Té vám ale Coffee Heaven také dopřeje velké množství, respektive libovolné množství, a to dokonce zadarmo. To je určitě velký plus, který po vypití 0,5l čokolády využije asi každý.

Co se čokolády samotné týče, cena je na ní nakonec asi to nejpříjemnější. Chuťově rozhodně není špatná, ale chybí mi ta příjemná hustota. Ten pocit, že obrátíte hrnek "vzhůru nohama" a nic z něj přitom nevyteče. Ta síla, kterou musíte vynaložit na pohnutí lžičkou, stejně jako to, že lžičku můžete v čokoládě nechat stát. Nic z toho se vám v Coffee Heaven rozhodně nestane, čokoláda působí podobně jako v automatu u benzínky. K tomuto dojmu přispívají i papírové kelímky, ve kterých je prodávaná.

Naopak mandlový dort můžu velmi doporučit. Připomíná mi Vánoční nákupy, IKEA restauraci s výhledem na parkoviště a IKEA papírové tašky plné těch malých plyšáků za 9Kč. Chutná (a vlastně i vypadá) totiž stejně jako právě ten v IKEI, je akorát o 30Kč dražší. Ale stejně výborný.

Coffee Heaven má velkou výhodu, že v něm můžete strávit klidně celý den. Půl litru čokolády, pohodlný ušák a obsluha, která se vás neptá, co si ještě dáte. Příjemné prostředí, hezký výhled z téměř opuštěného prvního patra... Vemte si noviny, iPod nebo jinou společnici a myslím, že jim tu nepovedenou čokoládu rádi odpustíte!

Šťastné a veselé!

2008-12-24T11:41:00.003+01:00

Hezké Vánoce, hodně pohody, cukroví a hodně dárků přeju všem mým věrným čtenářům! A těm ostatním přeju, aby se mými věrnými čtenáři stali a já jim mohl příští rok popřát k Vánocům také ;)

K mému přání se (na požádání, samozřejmě) přidal i Bono a spol., takže vám společně přínášíme (téměř) exkluzivní Vánoční písničku! http://www.youtube.com/watch?v=4jgswWMlUN8

Tak št'astné a veselé!!

Btw, na fotce vidíte Vánoční strom před Rockefeller Center v New Yorku. Rockefellerovi ho rozsvítil sám americký prezident.. na čemž můžeme jasně vidět, kdo doopravdy vládne USA! :)

Hudební TIP: Big Blue Ball

2008-12-20T22:32:00.003+01:00

Také už témeř 7 let marně čekáte na nové album Petera Gabriela? Už se zdálo, že na stará kolena zlenivěl a namísto skládání a nahrávání si užívá důchodu někde na anglickém venkově. Omyl! Přestože nového alba jsme se stále nedočkali, Peter celou dobu pracoval a teď si můžeme poslechnout velmi zajímavý výsledek.

Big Blue Ball je album, na kterém se pracovalo přes 15 let (resp. Gabriel se prý vyjádřil ve smyslu, že se na něm pracovalo roky 3, poté se nahrávky ztratily a zbytek let se je snažili najít :) Jenže nahrávání z toho zabralo pouze týden, kdy 24hodin denně tvůrci seděli ve studiu. Album tedy hledali opravdu dlouho... ). U jeho tvorby se sešlo mnoho umělců vydávajících pod Real World, včetně hvězd jako je Sinéad O'Connor, Natacha Atlas, Manu Katché, Papa Wemba a dalšich. Z toho si můžete udělat obrázek, jak album zní - najdete na něm 11 skladeb od interpretů z celého světa, především ale z Afriky nebo Asie. Několik skladeb je přímo od Gabriela, znalci jistě ocení, že se na albu podíleli i Gabrielovi oblíbení spolupracovníci jako Richard Evans nebo fantastický jazzový bubeník Manu Katché. Potěší i účast členů Afro Celt Sound System.

Výběr je opravdu pestrý a album jen tak neomrzí, i když některé skladby asi klidně z playlistu vyřadíte. Nejlepší kousky jsou (překvapivě) ty s účastí Petera samotného. Velmi dobrá je i Natacha Atlas a její Habibe a třešničkou na dortu (nebo spíše cédéčku) je poté závěrečná Big Blue Ball od trojice Peter Gabriel, Manu Katché a Karl Wallinger. Velmi zajímavý je i podcast, ve kterém tvůrci mluví o průběhu společného nahrávání.

Big Blue Ball sice nové album nenahradí, ale rozhodně zpříjemní naše čekání. A navíc slyšet zase po letech Gabrielův hlas je prostě super :) Doporučuji! 7/10

http://www.myspace.com/bigblueballmusic

Krátké tipy II.

2008-12-15T19:57:00.003+01:00

Každé pondělí teď běží na ČT2 dokument o zajímavých záhadách ohledně Hitlerova Německa. Dnes je nazvaný Hitlerova hora a pojednává o jeho letním sídle v Alpách, které je podkopáno kilometry podzemních chodeb a bunkrů. Nezapomeňte, každé pondělí 20.00 ČT2!

ČEZ neustále zdražuje elektřinu a zvyšuje své zisky. Občas ale překročí hranici, jako například zdražením z důvodu, že spotřebováváme příliš málo energie. Šetření se tedy tentokrát příliš nevyplatilo. Nelíbí se vám to? 21.12 v 18.00 vypněte na půl hodiny všechny spotřebiče a ukažte ČEZ prostředníček! Možná na to ale nakonec sami doplatíte, viz http://ekonomika.idnes.cz/spam-vyzyvajici-k-bojkotu-cez-si-vybral-spatny-cil-f8c-/ekonomika.asp?c=A080125_120225_ekonomika_maf

Služba (RED)Wire byla konečně spuštěna! Můžete si ji na tři týdny zdarma vyzkoušet na www.redwire.com. (RED)Wire vám za 4 eura měsíčně nabízí exkluzivní songy od skvělých interpretů jako U2 nebo Bob Dylan. Vybrané peníze přitom posílá na boj proti AIDS v Africe.

Horká čokoláda z horka domova

2008-12-15T18:38:00.002+01:00

Máte rádi horkou čokoládu, ale neradi chodíte pryč od vašeho počítače? Máte na ni sice chuť, ale nemáte chuť trmácet se nikam MHD mezi ošklivýma smrdícíma a otravnýma lidma a pak přijít do kavárny, kde jsou taky? Udělejte si čokoládu doma :)

Rovnou nazačátek říkám, že samozřejmě nikdy tak dobrá nebude a nakonec stejně budete občas muset někam vyrazit. Ale když je opravdu zima, opravdu ošklivo a máte opravdu chuť, není nic lepšího než si během tří minut udělat čokoládu, lehnout si do postele a pustit třeba nového Woody Allena.

Horkou čokoládu v prášku koupíte prakticky v jakémkoli supermarketu, já zatím vyzkoušel od firmy Emco (35Kč). Ze sáčku jich uděláte opravdu hodně, do jednoho šálku doporučuji tak 4-5 lžiček (podle chuti). Oproti návodu na sáčku ještě přidávám cukr, se kterým se držím pravidla "když máš pocit, že už je ho moc a nebude se to dát pít, přidej ještě dvě lžičky" - je ho potřeba opravdu hodně, jinak je chuť zahořklá a vypití celého šálku je až nemožné. Jakmile si ale najdete správný poměr, příjemně vás tato čokoláda překvapí.

Špatné zprávy z Malé Strany

2008-12-12T10:12:00.002+01:00

Ve článku o kampani (RED) jsem psal, že si můžete u Starbucks koupit (RED) kávu, ze které jde malá částka na boj proti AIDS v Africe. Pokládal jem za samozřejmé, že i češi budou mít zájem na této akci, ale bohužel to tak zřejmě není a na můj dotaz, jestli můžeme (RED) kávu koupit i v ČR, bylo odpovězeno sice mile, ale negativně. Celou odpověď si můžete přečíst:

Dobrý den,děkujeme za Váš dotaz.

Kampaň "RED", o které jste četl na mezinárodních stránkách wwww.starbucks.com, se kaváren Starbucks v České republice netýká.

Máme svůj vlastní program, který je zaměřen na místní komunity. Spolupracujeme se Základní školou na Uhelném trhu na Praze 1, pořádáme také semináře o kávě nejen pro komunity, které žijí v okolí kaváren, ale také pro tělesně a sluchově postižené. Nyní ve všech kavárnách probíhá akce, při které sbíráme hračky a knihy pro Dětský domov v Dolních Počernicích (pro více informací sledujete naše webové stránky www.starbuckscoffee.cz).

U nás tedy stále zůstává jedinou možností nákupu (RED) produktů pouze Converse (..no a ještě eBay). Akce u Starbucks by měla být dostupná v sousedním Německu nebo třeba Anglii, jenže kdybychom vyrazili kvůli šálku kávy, výfukovýma plynama bychom spíše více organismů zabili než jednou kávou zachránili ;)

(ne)filmánie

2008-12-10T21:45:00.005+01:00

V českých multikinech běží odedneška akce, během které je vstupné na všechny filmy sníženo pouze na 50Kč. Bohužel tato akce přišla zrovna ve chvíli, kdy program zrovna nepotěší (pokud nejste zrovna nadržená 15ti letá holka, která ráda americkou přeslazenou demenci). Woody Allen opustil kina před pár týdny, Aronofsky dorazí až v dubnu...

Přesto ale není návštěva kina za tyto peníze a v tyto nepříjemné předvánoční dny uplně špatný nápad a při troše dobré vůle se dají najít i filmy, které možná zaujmou a nebo alespoň filmy, na které rychle zapomenete.

Tady je pár tipů:

Veřejný nepřítel č.1 - francouzská gangsterka, 84%

Kdopak by se vlka bál - poměrně zajímavé české drama, 79%

James Bond: Quantum of Solace - ne uplně špatný agent 007, 73%

Labyrint lží - Ridley Scott ukazuje, jak to chodí v CIA, 79%

Původně jsem chtěl ještě zařadit Den, kdy se zastavila země (70%), ale dnes jsem film viděl a docela mě zklamal. Nepříliš povedená, hodně naivní a klišé plná napodobenina Války Světů.

Hezkou zábavu ;)

Krátké tipy

2008-12-10T20:03:00.006+01:00

Jsou to asi tři dny, kdy mi kamarád řekl o službě Twitter, která umožňuje blogování s maximálním počtem 140 znaků. Říkal jsem si, co je to za nesmysl? Krátké zprávy můžu psát i tady, proč bych se měl omezovat? Navíc co zajímavého můžu říci ve 140ti znacích? Přišlo mi to jako nesmyslně přebytečná služba.

Jenže od té doby mi to vrtá hlavou a napadá mě asi tisíc námětů, které by se do tohoto omezeného prostoru vešly :) Samozřejmě se mi ale nechce přiznat, že je Twitter věc šikovná, a tak předtím, než si to přecijen (možná) připustím, zkusím nějaké krátké tipy přihodit i sem.

I. První věcí, na kterou bych rád upozornil, je petice proti komunismu. Vyšla v souvislosti s Paroubkovým "kamarádíčkováním se" s KSČM, které už zašlo zkrátka příliš daleko. Petici najdete zde: http://www.viteznyunor.cz/

II. Druhý tip je z trochu jiného soudku. Vyšlo speciální číslo časopisu National Geographic s tématikou vesmíru.. a je naprosto boží! Až na dvě drobnosti: pouze v angličtině a za 299Kč. Obsahuje ale exkluzivní krátký článek od Raye Bradburyho. Píše o svém vztahu k Marsu a o vzniku Marťanské kroniky. Stojí za přečtení! Alespoň v Tescu u stojanu ;)

III. A poslední krátký tip je spíše taková reklama vycházející z mého momentálního nadšení nad smetanou od Tatabojs a Ahn Tria. Poslouchám ji dnes celý den a je to paráda.. bude recenze!

Některé věci stojí více, než si uvědomujeme

2008-12-10T16:54:00.003+01:00

Blíží se Vánoce a většina z vás asi touto dobou právě nakupuje dárky (pokud je už nemáte dávno nakoupené, já jsem v tomhle většinou trochu pozadu). A je tedy nejvyšší čas zamyslet se nad tím, kdo doopravdy platí za věci, které nakupujeme.

Asi všichni bychom rádi nakupovali co nejlevněji (někteří by nejraději uplně zadarmo, proč vůbec někomu něco platit, že?). A máme k tomu čím dál více příležitostí. Jenže je na čase si uvědomit, že levné zboží neznamená jenom ušetření vašich peněz.

Aby lidé více nakupovali, je nutné tlačit ceny dolu. Jak? Snižováním nákladů na výrobu. Jak? Najmutím levné pracovní síly, ošizením kvality. Tedy přesunutím výroby na východ. Tam, kde lidé pracují za méně než jeden dolar ZA DEN. Kde pracují ve 12ti a více hodinových směnnách a přesto nemají co jíst.

Kdo jiný by byl schopen vyrobit boty, které se na druhém konci světa prodají za 300Kč? Odečtěte si náklady na dopravu, odečtěte si zisk obchodníka, zisk firmy.. kde je možné ušetřit? Nejlépe na tom, kdo si to nechá líbit, resp. kdo nemá na výběr. Tedy na výrobci - chudém číňanovi, který musí živit rodinu a je rád, že sežene alespoň ten dolar. Kdybychom mu dali dolarů alespoň dvacet, nenutili ho pracovat 12 hodin vkuse a v nelidských podmínkách, možná by ono zboží bylo kvalitnější, ale méně by vydělali obchodníci a více zaplatili zákazníci. O kolik je jednodušší a pohodlnější nechat číňana a jeho rodinu hladovět, zatímco my takto "výhodnou koupí" ušetříme na vydatnou večeři v restauraci, že?

Rozdíl v životních podmínkách na západě a východě je prostě neuvěřitelný. Až budete nakupovat, vzpomeňte si na to. Vzpomeňte si, kolik by vašich pár korun navíc znamenalo pro číňanovu rodinu. Pro vás je to jedna vstupenka do kina, pro ně jídlo na týden pro celou rodinu.

Bohužel - kopovat si dražší věci samožřejmě není o moc lepší, peníze pravděpodobně skončí poněkud jinde než by měly (například v reklamě). Jaká je tedy alternativa? Jmenuje se Fair Trade. Produkty označené touto značkou koupíte již na mnoha místech, například v prodejnách Marks & Spencer. Výrobci se zavazují, že všem "dělníkům", kteří u nich pracují, budou dávat alespoň vládou určený minimální plat, budou dodržovat 8mi hodinovou pracovní dobu a lidské podmínky. Bohužel ještě nejsme tak daleko, aby to brali jako samozřejmost, kterou si musí strhnout ze svého zisku, jak je to běžné na západě - u Fair Trade produktů většinou platíte peníze navíc vy.

Ale někdo to udělat musí. A přestože neradi utrácíme, snažíme se šetřit a přitom máme neustále pocit nedostatku, doopravdy těchto pár korun sotva budeme postrádat. Odpustťe si také jednu flašku Havany, dejte si místo ní Fair Trade víno a nenechte ostatní lidi zbytečně hladovět!

Pokud se vám stále nechce, Thom Yorke má ještě jeden poslední pokus, jak vás přesvědčit: http://www.youtube.com/watch?v=cdrCalO5BDs&feature=related

Více info + Fair Trade shop : http://www.fairove.cz/

Máte vkus?

2008-12-04T00:48:00.009+01:00

Asi málokdo neví, že se svět momentálně nachází ve finanční krizi. O ničem jiném se teď vlastně nemluví. Je to ale opravdu jediná krize, se kterou se potýkáme? Ne. Ale abych vás přiliš nevyděsil - krize, o které chci mluvit, pravděpodobně většině z vás vadit nebude. Vlastně je docela pravděpodobné, že jste ji způsobili!

Těch krizí je samozřejmě mnoho, ať už co se týče chudoby, AIDS, hladomoru nebo hrozících válek. Krize, o které píšu, není až takhle podstatná, nicméně svědčí o něčem poměrně nepříjemném - o kulturním úpadku.

Nebudu vás napínat, mluvím o krizi designové a "vkusné". Jak jsem na to přišel?

Nejvíce se projevila v posledních měsících a to v odvětví, kde se krutě podepsala i krize finanční, totiž v automobilech. Chcete důkaz? Podívejte se na obrázky... a pomodlete se za Henryho Forda, protože pokud z nebe spatří novou Fiestu ve verzi sedan, nejspíše spadne zpátky na Zem. A možná i na vás.

Fiesta samozřejmě není jediná, mohl bych pokračovat: nový Mustang, Lexus Rx, Porsche Panama, nový Prius, Peugeot 107.. prakticky by se dalo říci, že letos v Paříži nebylo představeno snad ani jedno hezké auto. A mimo automobilové odvětví? Stačí se podívat na mobilní telefony. Kde jsou doby nápaditých tvarů Sony CMD-J5, nebo třeba RAZRu? Dnes jsou pouze vykrádány a ještě zjednodušovány minulé modely.

A úplně jiné odvětví? Myslímže aktuální program kin mluví za vše, o hudebních hitparádách nemluvě. Možná trochu přeháním, ale když jsem viděl nový Mustang, na který svět s takovým napětím čekal a poté se dočkal pouze drobného "zhnusení" toho současného, vážně mě to vytočilo. Navíc jsem dostal strach, jestli se neřítíme do dalších osmdesátek - období totálního nevkusu a kulturního úpadku.

A proč za to můžete vy? Obchodníci pravděpodobně nejsou uplně blbí a zkrátka dělají, co si trh žádá. Když chcete růžovou košili a máte peníze, dostanete ji. Když chcete zlaté kliky na dveře - proč ne?

Jenže jak si teď mám jít koupit novou mikinu?

Btw, pokud chcete tip, jak zaručeně vydělat: založte si firmu na výrobu tygrovaných potahů na sedačky. Jestli se 80' vrátí, budete v balíku. A budete si moci nakoupit tunu zlatých prstenů, abyste to mohli dát dostatečně najevo ;)

Pražské kavárny V: Hon na Myšáka

2008-12-03T23:43:00.004+01:00

Vánoce se blíží a s nimi i čas na návštěvu další kavárny. A kam jinam se vydat, než do proslulé a znovu otevřené cukrárny Myšák! Vlastně předpokládám, že jste na tento článek s napětím čekali, protože o Myšákovi se teď hodně mluví a přece by se tam nikdo z vás nevydal bez mého doporučení, že? Pojďme se tedy podívat Myšákovi na zoubek!

Tak především je důležité říci, že hlavní kouzlo cukrárny Myšák je právě v jejím znovuotevření, historii a s tím související atmosféře. Přirovnal bych asi ke Slavii. Víte, že tohle je něco jiného, něco "spešl". Přemýšlíte, jaká významná osobnost českých dějin zde seděla před vámi a jaký zákusek si vychutnávala. Už to je příjemný zážitek, který vám Myšák zprostředkuje díky snaživým majitelům. Ti se snažili interiér zrekonstruovat přesně podle prvorepublikové kavárny, kterou si možná ještě pamatují vaše babičky. Dokonce podali inzeráty, kde sháněli původní vybavení a fotografie, podle kterých pak poskládali podobu kavárny jako nekompletní puzzle. Chybějící nábytek nebo třeba zrcadla nechali vyrobit ve velmi podobném stylu. Dvoupatrový nteriér je tedy na jedničku!

Velmi příjemné je i umístění v nádherném domě od Josefa Gočára ve Vodičkově ulici, překvapivě hned vedle galerie Myšák, s níž je dům propojen. Vzhledem k velké propagaci této cukrárny je teď stále plně obsazena a je tedy docela těžké najít ten správný čas pro návštěvu, nicméně rozhodně doporučuji dopoledne (i když ještě více doporučuji počkat, až tento "boom" trochu opadne). Nabídka je velmi pestrá a zajímavá. Myšák v minulosti proslul svými zákusky a poháry a právě na ně se soustředí i Myšák nový. Cukráři vyrábí prakticky vše přímo na místě a můžete je tedy pozorovat při práci. Ceny dortů jsou relativně rozumné, pochutnáte si již od 35Kč, i když vzhledem k chybějícím cenovkách je pravděpodobnější, že se vám výběr prodraží. Opět ale musím vytknout ceny nápojů, kde Myšák stanovil nový rekord. Matonka za 45Kč je už opravdu, ale opravdu moc! Ani milovníci Havany nebudou mít z cen radost (80Kč). Naopak sachr za 70Kč je cenově přijatelný a chuťově vynikající (i když zápas se "Slávistickým" jasně prohraje).

Celkový dojem kazí ještě pár drobností, ale věřím, že Myšák je rychle vychytá (i když to zní paradoxně). Za velkou chybu považuji webové stránky, ze kterých se sotva dozvíte otevírací dobu. Nemohu říct, že by mne Myšák vysloveně nadchnul, možná jsem od něj očekával trochu více, ale za návštěvu v každém případě stojí. A doporučuji po horké čokoládě zavítat i do sousedního obchodu s designovým nábytkem Bo.Concept, kde vás možná překvapí nejen nábytek připomínající tolik oblíbený socialistický smysl pro detail a "design" celkově, ale také jeho ceny připomínající tolik oblíbené Fabie.

Předčasné Vánoce

2008-11-30T22:18:00.006+01:00

Fanoušci U2 mají v poslední době slušně nabitý kalendář. V tomto roce se totiž U2 dali do remasterování svých starých alb, natočili 3D film, vydali dvě koncertní DVD a ještě téměř dokončili další řadové album, které vyjde v únoru.

Bono a spol. vědí, že tak dlouhé čekání už by zvládli jen ty nejotrlejší fanoušci a fanynky. A právě protože hlavně tvrďáckých fanynek není zase tolik a byla by škoda o ty ostatní přijít, ve volných chvilkách U2 upravili a remasterovali své staré nahrávky. A jejich pokus, kterým nás chtěli ještě nějaký ten měsíc zabavit, rozhodně vyšel!

...a to hned na šesti CD. Už před několika měsíci vyšla "updateovaná" verze alba Joshua Tree, kterou tedy do této šestice nepočítám, a kterou nyní doplnila alba Boy, October a War. Každé na dvou CD, kdy první obsahuje pouze upravené a zvukově vyčištěné skladby z původních alb a druhé obsahuje live verze, single mixy a především nikdy nezveřejněné singly.

Právě ty nás zaručeně dokážou zabavit. U2 se zřejmě drží pravidla, že si vždy nechají nějaký extra dobrý kousek pěkně pro sebe, aby tím mohli po letech překvapit na B straně. Takhle přišla na svět jedna z nejlepších písniček vůbec (Wave of Sorrow) - napsaná roku 1987 pro Joshua Tree, vydaná až 2008 v remasteru, nebo teď "nová" fantastická skladba z roku 1983 a alba War (Angels to Tide to the Ground). A to zdaleka není vše. Všechny tři čerstvě remasterovaná alba, stejně jako již dříve omlazené Joshua Tree, zkrátka obsahují velmi štědrou nabídku neohraných vánočních dárků!

Jen se nenechte zastrašit několika příšernými remixy skladby New Years Day, které dokáží zkazit nejen Nový rok. Naopak velmi potěší vydařené CD obaly, mnoho fotek a extra materiálů. Co se týče remasterovaných a vyčištěných skladeb a jejich kvality, není co vytknout, i když to samozřejmě oceníte asi jen se slušným vybavením.

TIP! komplet remasterovaná alba si můžete poslechnout na www.imeem.com, kde sice nepoznáte zrovna kvalitu zvuku, ale když už nic jiného, tak si zde můžete alespoň zkazit překvapení z nových singlů :)

Zachraňte život šálkem kávy!

2008-11-29T14:51:00.009+01:00

Zkuste na chvilku zapomenout na svoje problémy a jděte na kávu, poslechněte si písničku nebo se běžte projít. Dnes to totiž pomůže nejen vám, ale i nemocným AIDS v Africe!

Mezitím co se koukáte na televizi, pijete pivo, chodíte do školy nebo do práce, večeříte v restauraci, spíte do dvanácti, učíte se, povídate si, kouříte, uklízíte, smějete se, odpočíváte.. v každý tento okamžik několik lidí v Africe zemře na AIDS. A naprosto zbytečně. Máme všechny potřebné zdroje, máme vědomosti, máme peníze - máme vše abychom jim mohli pomoci, abychom mohli jejich utrpení zastavit. Je to jednodušší než se může zdát. Žijeme ve 21 století, v době rozmachu vědy a technologií, proč je tedy nevyužít? Proč je nevyužít tak, abychom pomohli lidem, kteří to doopravdy potřebují?

Ne proto, abychom si zjednodušili život, vydělali více peněz než doopravdy potřebujeme, užili si více zábavy než vůbec můžeme vstřebat, ale pro pomoc lidem, kteří žijí za necelý dolar denně, tvrdě dřou, aby je poté západní firmy "oškubaly", žijí v nelidských podmínkách bez pitné vody, elektrické energie a bez dostupnosti potřebných léků a dokonce i potravin. Pro pomoc lidem, jejichž děti umírají každým dnem na hlad a nemoci, které už desítky let umíme vyléčit.

Dnes máme všichni šanci pomoci. Každý z vás, z pohodlí svého pokoje, z kavárny nebo z mobilního telefonu. Kdykoli - stačí chtít. Stačí si uvědomit, že něco není v pořádku.

Kampaň s názvem (RED) je akce právě pro vás. Pro všechny lidi z vyspělého západního světa, kteří chtějí pomoci. Do kampaně (RED) je zapojeno mnoho výrobců, prodejců a firem, které nabízejí své produkty ve speciálních (RED) edicích, ze kterých posílají sice malý, ale přesto nezanedbatelný příspěvek právě do Afriky, do kolébky civilizace, která ale v dnešních dnech znamená spíše bídu, hlad, utrpení a smrt. Každým (RED) produktem, který si zakoupíte, pomůžete zachránit životy. Záleží na každém centu, na každé koruně - stejně jako na vašem hlase a ochotě pomoci.

(RED) produkty jsou velmi zajímavé i po designové stránce, což může být další argument, proč tento projekt podpořit. Zapojeny jsou firmy jako Apple, Motorola, Converse, Edun, Armani, Gap a desítky dalších. Od elektroniky, přes oblečení až po potraviny. Nyní můžete pomoci dokonce i koupí kávy v řetězci Starbucks nebo koupí písniček přes iTunes. A ceny (RED) produktů jsou přitom jen o trochu větší než u produktů běžných. Jste ochotni připlatit několik málo procent a pomoci lidem, kteří to opravdu potřebují? I když vezmeme v úvahu, že tyto firmy pošlou ze svého zisku třeba i jen mizivé 1% a zachrání tím třeba i jen 50 dětí, které by jinak umřely.. nestojí to za to?

http://www.joinred.com

http://www.redwire.com

https://www.starbucks.com

10 alb, která musíte slyšet

2008-11-25T23:49:00.004+01:00

Přestože se můj hudební vkus stále vyvíjí, nacházím nové a opouštím staré interprety, existují alba, ke kterým se budu vždy vracet. Alba, která navždy změnila můj pohled na hudbu, stejně jako ovlivnila celou generaci nebo alespoň vývoj žánru. Alba, která prostě musíte slyšet!

1. U2 - The Joshua Tree

Snad ani není třeba odůvodňovat. Album, kterým U2 dobyli Ameriku, znamenalo v jejich tvorbě velký průlom. Produkoval ho skvělý Brian Eno, který dokázal U2 pomoci k dnes již jejich klasickému zvuku. Skladby jako Where the Streets Have No Name nebo With or Without You se staly legendami (a také mými nejoblíbenějšími). Následující album Achtung Baby byl opět obrovský zlom, se kterým se U2 rozhodli opustit styl, který nastolili v Joshua Tree - rock šmrncutý country a Springsteenem, přesto jasně "jůtůčkovský". Styl, který jim přinesl největší slávu, nahradil elektroničtější a modernější zvuk... a přišel možná největší hit One.

2. Peter Gabriel - IV

Čtvrté sólové album zakladatele a bývalého zpěváka Genesis se nese ve stejném stylu jako jeho předchůdci, ale dovádí ho k dokonalosti. Osm skladeb, z nichž každá vás dostane svojí promyšleností a atmosférou. Gabrielův zpěv nahání husí kůži, stejně jako fascinuje svojí vyjímečností. Toto bezejmenné album (IV je pouze označení pořadí) neobsahuje snad žádný hit typu Sledgehammer (z následujícího alba So), možná proto je veřejností trochu nedoceněné. Nicméně Peterovi fanoušci, stejně jako já, rozhodně nedají dopustit na geniální skladby jako San Jacinto, Wallflower nebo Lay your Hands On me... album pro fajnšmekry!

3. Kate Bush - Aerial

Album Aerial znamenal návrat Kate Bush po dlouhých osmi letech mimo hudební branži. A návrat to byl vskutku vydařený! Dvoudiskové album neobsahuje ani jednu nepovedenou píseň, až je zatěžko vyjmenovat ty nejlepší. Celé se nese v možná ne uplně Bushovské náladě (v porovnání třeba se slavným Hounds of Love je o hodně pomalejší), ale o to více si ho užijete. Až zasněný a krásný hlas Kate Bush se ukáže v mnoha podobách. Album, které se vyplatí poslouchat velmi pozorně! Poslechnutí skladeb jako Sunset nebo King of the Mountain vás okamžitě přesvědčí, že se čekání vyplatilo, a že tahle hvězda ještě určitě nepohasla.

4. Radiohead - In Rainbows

Jednoznačně nejlepší deska od britských Radiohead přišla až loni. Jestli jsem jim kdykoli vytýkal až příliš experimentální zvuk, až příliš intelektuální aranžmá a až příliš elektroniky, tak mě zřejmě vyslyšeli. In Rainbows je geniální. Nese si všechny typické rysy Radiohead, Thomův hlas se dostává do toho nejlepšího co jsme kdy mohli slyšet a jedna skladba za druhou vám dokáže, že celá dnešní záplava kytarovek má ještě hodně co dohánět - nešahá Radiohead ani po kotníky. Úvodní 15 Step je nejtypičtější skladbou, kterou bychom dokázali zařadit k posledím deskám Radiohead a odnáší si z nich pouze to nejlepší. Doplňuje to jejich novým stylem. Thom je smutný jako dřív, ale ne tak samotářsky, ne tak introvertně. Už nezpívá jen pro sebe. Dokáže teď rozesmutnit i vás. 15 Step vás načne a závěrečná dvojka Jigsaw Falling Into Place a Videotape vás dorazí. Ale ten pocit se vám stejně bude líbit!

5. Sigur Ros - ( )

Islandští Sigur Ros hrajou... jaký styl vlastně hrajou? Těžko říct. Možná má nějaký Islandský název, ale česky se to popsat rozhodně nedá. Album ( ) je na hudební scéně opravdu vyjímečným kouskem. Nejen, že naprosto nezapadá do dnešního mainstreamu, a přitom si dokázalo získat miliony fanoušků. Ono je navíc nazpívané v jazyku, který vůbec neexistuje, a "Sigůři" si ho pro toto album vymysleli. Netušíte, o čem skladby jsou (ani nemají názvy), ale přesto je prožíváte naprosto soustředěně bez jediného slova, jako byste věděli naprosto přesně a jakoby se vás to týkalo. Na tohle album určitě nezapomenete a to především díky první skladbě!

6. King Crimson - In the Court of the Crimson King

První album těchto dnes již classicrokových dědů přineslo něco dosud nevídaného. Stačil mi jeden poslech a měl jsem jasno - U2 jsou sice nejlepší skupina, ale King Crimson nejsou jen skupina. King Crimson jsou někde uplně jinde než ostatní! Tohle je "nadhudba". Jednoznačným vrcholem alba je skladba Epitaph. Neuvěřitelně napsaná hudba, dokonalý zpěv a mrazivá atmosféra. Tuto skladbu překoná už jenom jejich nejslavnější Starless (album Red). Jinak se k ní za 40 let existence nikdo nepřiblížil. Následující Moonchild vás opět dostane do reality, když závěrečná skladba opět vezme za své a donutí vás nechat se unášet neskutečně promyšleným světem King Crimson. Znovu a znovu! Zajímavostí je, že album má pouze 5 skladeb, ale přesto téměř 45 minut.

7. Joy Division - Unknown Pleasures

Příběh Joy Division je velmi zajímavý i bez jejich hudby, ale ještě hlubší význam dostane právě skrze jejich skladby. Když trochu přeženu, zpěvák Ian Curtis byl nepochopený genius, kterého společnost dohnala až k sebevraždě. Ještě předtím ale dokázal své pocity a problémy přenést na tisíce posluchačů, položit základy postpunku, nové vlny a ještě překopat základy rocku. Nebýt Joy Division, možná dnes kapely jako Depeche Mode hrají dechovku. Nebýt Joy Division, máme uplně jinou představu o tom, co znamená "fakt tu muziku prožívat". Temné kytary, výrazná basa a až vynervovaný Ianův hlas vám navodí depresi, ale zároveň dodá pocit, že v tom nejste sami. Joy Division spolu hráli velmi krátce a neexistuje jediná živá nahrávka, kromě pár vystoupení v televizi. Takže se vykašlete na oplakávání Nirvany, pokud svět přišel o nějaký poklad, byli to Joy Division!

8. Tatabojs - Nanoalbum

Dlouho jsem přemýšlel, jestli sem můžu vůbec zařadit nějaké české album. Jestli vůbec existuje české album, které by opravdu stálo zato slyšet. Takové, na které nezapomenete. Ale objevil jsem ho! Ať už jsou vám kluci z Hanspaulky sympatičtí nebo ne, Nanoalbum za poslech prostě stojí. A to jedině jako celek. Album totiž vypráví příběh a vypráví ho velmi originálně (jak už mají Tatabojs ve zvyku). Jednotlivé skladby možná nenadchnou po hudební stránce, možná ani po textové, ale vcelku vás album neuvěřitelně vtáhne. Poslechnete si ho podruhé a najednou pochopíte tisíce fantastických obratů a narážek v každém slově textu. Pochopíte, že tohle album se nesnaží jen zabít nudu, ale že vážně má co říct. Pan Tečka vás zaručeně dostane a mockrát si na něj vzpomenete. V mnoha situacích ho pochopíte. A vždycky si ho rádi znovu poslechnete.

9. Dresden Dolls - Yes Virginia

Ano, dokonce i dnes vzniká originální muzika. Dokonce i dnes existují skupiny, které se snaží obejvit nové cesty a nové směry. A některým se to i daří! Dresden Dolls možná časem omrzí, ale než se tak stane, dopřejí vám hezkou dávku příjemných večerů. Jejich směs punku, rocku, jazzu a kdo ví čeho ještě má prostě svoje kouzlo. Kouzlo zakouřeného baru, uchraptělé a uřvané zpěvačky a polonahého bubeníka. Že to zní divně? Je to divné! Ale sakra dobré. Bostonská dvojka Dresden Dolls si vystačí kouzle s klavírem a bicíma, ale rozhodně vám nic jiného chybět nebude. Zahrají jak "punkově" úderné hity, tak pianové balady. Zkrátka rozhýbou i rozbrečí :) A vždy originálně, stylově a elegantně.

10. Portishead - Dummy

Další váhání přišlo s čerstvě obnovenou kapelou Portishead. Její návrat je totiž fantastický, album Third patří k tomu nejlepšímu, co můžete dnes slyšet. V mnoha věcech Dummy překonává, ale celkově u mne nakonec zvítězil tento dnes již poměrně starý zakladatel triphopu. Především proto, že na Dummy není skladba, kterou byste si nechtěli poslechnout. Third je mnohem rozsáhlejší, experimentálnější a jakoby ještě neměl uplně jasno, kterým směrem se Portishead teď vydají. V době Dummy ale jasno měli a skladby jako Sour Times nebo Its a Fire dokazují, že šli správně. Asi nejlepší album k večernímu povídání u horké čokolády, ale zároveň jedno z nejlepších alb pro soustředěný poslech na sluchátkách. Dejte Beth Gibbons a jejím parťákům šanci i pokud tomuto stylu zrovna nefandíte - překvapí vás!

Neříkám, že toto jsou nejlepší alba všech dob - určitě jsem na mnoho skvělých alb zapomněl. Berte ale tento článek jako doporučení desítky z mnoha kvalitních alb, které možná neznáte. Dejte jim šanci, ať už posloucháte cokoli, protože vás možná opravdu překvapí. I legendy jako Bob Dylan, Johnny Cash nebo Peter Gabriel mají dnes co nabídnout a ve většině případech je toho mnohem více, než dnešní mladé a především komerční kapely! Uvědomte si, že to byli oni, kdo utvářeli hudbu jak ji dnes znáte. A i když třeba jmenovaní Dylan a Cash v mém výběru chybí (snad se na ně dostane v nějakém příštím článku), patří stále mezi to nejlepší, co můžete dnes slyšet.

Sranda musí bejt i kdyby Klause věšeli!

2008-11-25T00:07:00.004+01:00

Právě jsem objevil až neuvěřitelou zprávu - po téměř deseti letech konečně vychází Česká Soda na DVD! Konečně se našel někdo dost odvážný na vydání tohoto geniálního televizního seriálu.

Česká Soda se za necelé 4 roky svojí existence nezastavila před ničím. Trio Čtvrtníček, Šteindler a Vávra dokázali inteligentním způsobem zesměšnit opravdu každého, ale jejich "oblíbenci" vždy byli především tehdejší politické "špičky", od Klause přes Zemana až po Grebeníčka. Právě scénky s nimi, ale i mnohé další, se staly dnes již naprosto legendárními. A to i přesto, že za dlouhých 10 let, které uplynuly od vysílání posledního dílu, nikdy Česká Soda nevyšla a bylo možné ji vidět jen velmi vzácně.

Přitom jde o možná nejlepší českou seriálovou produkci minimálně za posledních 30 let. Sloučit tolik inteligentního humoru, zábavných a nápaditých scének, současných událostí, drzé kritiky společnosti i dětinských fórů do několika málo dvacetiminutových dílu prostě nikdo jiný než Sklepáci nedokáže a pro ty, kteří jednou kouzlu České Sody propadnou, jsou novější pořady typu Tele Tele jen naprosto primitivním brakem.

A upřímně, kdyby se tvůrčí skupina Čtvrtníček, Šteindler a Vávra dali opět dohromady a natočili pár dílů ze současné politické scény, nasmáli bychom se ještě mnohem více. Bylo by to ale dnes ještě možné? Je demokracie a svoboda projevu ještě stále tam, kde byla v době Sody, nebo by rada pro televizní vysílání musela kvůli tomuto pořadu najmout nové zaměstnance? Prošly by ještě dnes vtipy o Václavu Klausovi a jeho blechách? A měli bychom vůbec ještě o takhle kritický humor zájem?

1. DVD vychází 1. prosince, další budou následovat.

Tak alles gute!

Mimochodem, jak dopadlo toto slavné trio dnes? David Vávra je architektem a uvádí svůj velmi zajímavý pořad Šumná města, Čtvrtníček hraje v Divadle Na Zábradlí a uvádí Kinobox. A Šteindler hraje v idiotských seriálech :(

Czech Press Photo neurazí ani nenadchne

2008-11-19T14:18:00.005+01:00

Do konce ledna je už tradičně ve Staroměstské radnici k vidění výstava Czech Press Photo. A jak se letošní ročník vydařil?

Hned první co vás zarazí nejspíše ještě před návštěvou výstavy, jsou naprosto hrozné www stránky czechpressphoto.cz. Ty tvrdší z vás, které tyto stránky nepoloží nebo alespoň neodradí, se možná i po chvilce hledání dovědí, že výstava je otevřena denně od 9 do 18 hodin.

Za vstupné 50Kč uvidíte obrovské množství fotografií. Pořadatele nás mají prokouknuté skrz naskrz a tak se snažili nabídnout "hodně muziky za málo peněz", což ve výsledku dopadlo tak, že sice podívání se na jednu fotku vás vyjde asi na 0,05Kč ("to je tak výhodné, že tam prostě musíte!"), ale bohužel pouze tak pětina fotek za podívání opravdu stojí.

Je zde totiž problém v názoru, že na CZECH Press Photo by měly být fotky z ČECH. To je samozřejmě pravda, nicméně je to přesně ten důvod tolika nezajímavých snímků - ať jste sebelepší novinář a fotograf, v Praze neuděláte tak působivé snímky jako v Iráku. Z babičky na zahrádce nikoho nepoleje takové horko, jako z 15ti letých beznohých dětí hrajících fotbal. Naštěstí je Czech Press Photo i o českých fotografech, nikoli jen o českých událostech, a je to jedině dobře - alespoň některé fotky mají pak co říci.

Díky tomu, ale i díky pár vyjímkám z našich krajů, se návštěva CPP nakonec přecijen vyplatí. I zde jsou fotky, na které jen tak nezapomenete, popisky a příběhy, které vám vyrazí dech a donutí alespoň přemýšlet, jestli byste si přecijen neměli odpustit ten cheesburger a poslat pár korun měsíčně někomu, kdo je opravdu potřebuje. Na World Press Photo ještě nemáme, ale pomoci můžeme taky. Škoda, že tento cíl nenapadl pořadatele, a tak většina z nás vezme návštěvu CPP jen jako připomenutí si událostí tohoto roku, nebo prostě jen výstavu hezkých fotek.

Za pozornost stojí autoři: Jan Šibík, Joe Klamar, Michal Novotný

Více info: http://czechpressphoto.cz/

Pražské kavárny IV: snídaně u Paula

2008-11-18T16:42:00.003+01:00

Aby to nevypadalo, že se snad flákám namísto abych chodil po kavárnách, připravil jsem pro vás reportáž z dalšího "podniku", který stojí za návštěvu.

Ale ještě než se začnete oblékat do společenského oblečení a než se vám začnou sbíhat sliny nad představou dalšího šálku vynikající horké čokolády, mám jednu novinku. Rozhodl jsem se totiž pro malou změnu ve formě tohoto blogu - rád bych psal více článků. Ale neradujte se předčasně, některé budou podstatně kratší. Uvidíme, jestli tato změna prospěje i vám, nebo jenom mně :)

Další kavárna, kterou jsem navštívil, je trochu netypická a to hned v několika ohledech. Zaprvé je to takový mix mezi kavárnou a pekárnou a za druhé se nachází uvnitř obchodního centra. Zvláště to druhé může od návštěvy "pekárnokavárny" Paul mnoho lidí odradit. Ale rozhodně doporučuji dát Paulovi šanci, snaží se totiž z tohoto prostředí vytěžit co nejvíce a zaručuji vám, že pokud budete chtít, po prvním doušku kávy (nebo čokolády) okamžitě zapomenete, že doopravdy nejste ve Francii, není teplé letní ráno, nepřijeli jste na kole ze svého domku na pobřeží, ale že jste v podzemním patře obchodního centra Flora a že je venku pod nulou a vás tedy čeká krutá cesta domu.

Jak už jsem psal, Paul bydlí v nejspodnějším patře Flory, hned u eskalátorů. Právě díky nim dokáže nabídnout příjemné prostředí jak nám, kteří raději klasickou kavárnu s tichou hudbou, tak i těm, kteří raději s doutníkem pozorují blondýny nakupující oblečení ve slevě. Můžete si totiž sednout buď přímo pod eskalátory, nebo do hezky vybaveného zapadlého rohu. Atmosféra u Paula je tedy poměrně vyjímečná. Interiér tohoto kavárenského koutku je docela hezky zařízený, i když na můj vkus jsou stoly pro příliš mnoho lidí (kavárny jsou přecijen nejlepší ve dvou nebo v jednom s novinami). Možná proto působí trochu prázdně. I tak ale sotva uvěříte, že jste v moderní budově nákupního centra.

Nabídka Paula je taky docela vyjímečná. Pořadí slov "pekárnokavárna" ji vystihuje docela přesně - výběr pečiva, moučníků, dortů a baget je mnohem zajímavější než výběr pití a to samé platí i o chuti. Doporučený výběr: horká čokoláda, croissant a nepopsatelně dobrý čokoládový mls. S touto svačinkou se vejdete do 100Kč, ale spravit žízeň si budete muset nejspíš na záchodě - opět stejná výtka jako v Louvru, totiž nehorázně předražená voda a veškeré chlazené pití.

Co se čokolády týče, není ničím překvapivá. Poctivě hustá, klasicky malý hrnek, chuť která neurazí, ale pamatovat si ji nejspíš nebudete. Snadno ji totiž přebije naprosto dokonalý a překvapivě levný croissant. Už kvůli němu se cesta na Floru vyplatí! O čokoládové pochoutce nemluvě, i když u ní musíte spoléhat na štěstí a doufat, že dostanete ještě hezky teplou.

Strýček Paul prostě péct umí. Jako správný francouz si také potrpí na pěkné mladé slečny, kterým se zřejmě umí bohatě odměnit a ony tedy dělají vše proto, abychom se k Paulovi rádi vraceli. A když už není čas s ním chvilku posedět u kávy, při každé cestě okolo bychom ho měli alespoň pozdravit a za odměnu si odnést křupavou bagetu v papírovém sáčku!

Jelikož je strýček Paul už velmi starý, nemá zřejmě dost sil na vytvoření www stránek, budete se tedy muset spokojit s anglickou verzí na adrese http://www.paul-cz.com/ .

Ověřuj a prověřuj

2008-11-04T20:28:00.002+01:00

Věříte zprávám v televizi nebo v novinách? Přemýšleli jste někdy nad tím, jak takové zprávy vznikají a kolik během tohoto procesu vznikne nepřesností a omylů? Dovolte mi přiblížit vám tento problém na konkrétní události a konkrétní televizi. Pro ty z vás, kteří na moji první otázku odpověděli ne, bude tento článek možná trochu znepokojivý.. ostatní asi jen zakroutí hlavou. Všechny by vás to ale mělo odradit od sledování Televizních novin na Nově...

Narážím na zprávu, která se objevila ve vysílání dnes. Můžete si její znění i záznam prohlédnout na http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/reziser-hororu-vrazdil-podle-vlastniho-scenare.html

Ne, že bych se na Novu díval, na tuto zprávu jsem byl upozorněn jako fanoušek Dextera.

Ve zkratce Nova uvedla, že kanadský hororový režisér spáchal vraždu podle scénáře ke svému filmu, který právě dotočil. Prý se na internetu vydával za dívku, vylákal na rande do garáže (???) nějakého člověka, tam ho poté zabil a jeho přátelům poslal mail, že je v Kostarice.

Vezmeme článek hezky popořadě. Jméno "režiséra hororů" je Mark Twitchell. Když si ho vyhledáte na imdb.com, zjistíte, že tento režisér hororů nejenže nenatočil žádný horor, ale nenatočil ještě vůbec nic - pouze má rozpracovaný svůj první projekt pod jménem Star Wars: Secrets of the Rebellion. Amatérský snímek od fanoušků SW.

Mark Twitchell tedy není hororový režisér, ale amatérský filmař. Jak mohl tedy někoho zabít v garáži podle scénáře svého filmu, který právě natočil a to ještě na stejném místě jako v onom filmu, když natočil pouze SW remake? Na jiných zdrojích dokonce píší i název tohoto údajného filmu, Mark Twitchell o něm ale zřejmě vůbec neví, neboť na žádné z jeho stánek ani profilů o tomto filmu není ani zmínka!

Další nepřesností je, že tělo oběti se nenašlo. Johnny Attinger je pohřešovaný, nikoli zavražděný. Nazačátku zpávy je tato skutečnost zmíněna, proč tedy dále mluví o vraždě? Nenašlo se nic, co by jí nasvědčovalo.

Ve video záznamu na tn.cz si všimněte několika věcí. Zaprvé je celý drze převzatý od televize Global - bez jediné zmínky o tom. Není to náhodou porušení autorských práv? Logo televize je vidět na prvním záběru, dále je uříznuté. Originál můžete vidět na youtube, zde je pouze vystřiženo pár pro novácké překladatele příliš složitých scén a namluven český komentář. Dále je ve videu ukázka ze seriálu Dexter prezentována jakoby šlo o zmiňovaný Twitchellův film - bez jakékoli zmínky o ilustračních záběrech, pouze s popiskem Dexter. A opět uříznutým popiskem z televize Global. A poté si všimněte naprosto stupidní věty jakéhosi policejního psychologa, pokud řekl opravdu jen toto, Nově se omlouvám, není nejblbější na světě. Zajímalo by mně, jak na tohle přišel ze zprávy o pohřešovaném člověku a podezřelém režisérovi. Také by mně zajímalo co o něm dál řekl, protože tahle věta zní tak odborně, že se vážně nedivím, že s takovýma lidma je úspěšnost české policie taková jaká je.

Nebudu hledat ve zprávě další a další nepřesnosti, nemá to smysl. Zato TV Nova by měla začít hledat lepší zdroje, redaktory, kteří jsou schopnější v angličtině než ve lhaní a někoho, kdo zprávu ověří než ji pustí do světa. To by smysl rozhodně mělo.

Neříkám, že nepřesnosti v této zprávě jsou pro nás nějak zásadní. Stejně jako neříkám, že všechno je chyba TV Nova, zpráva je přecijen převzatá z jiných zdrojů. Chci ale na tomto příkladě ukázat, že ne všechno co slyšíte ve zprávách je pravda - spíše naopak. Kolik nepřesností a nesmyslů je v takhle stupidní a nepodstatné zprávě... a kolik jich tedy asi bude ve zprávách o válce v Iráku, Amerických volbách, všech minulých katastofách a ostatním podstatnějších zprávách. Navíc když si uvědomíte, že se zprávy na sebe vážou, čerpají z už možná nepravdivých zdrojů a slouží jako zdroj pro další související události? Vychází mi jediné - žijeme ve lži.

Film Zeitgeist má zkátka krutou pravdu.

Dopřejte si atmosféru Paříže v centru Prahy!

2008-11-03T21:14:00.002+01:00

Čas nezadržitelně běží a mě nezbývá, než vám konečně přinést reportáž z další kavárny. Dnes jsem měl několik anonymních telefonátů, resp. nepřijatých hovorů. Přemýšlel jsem, o co asi tak může jít, a napadla mě jediná věc - právě vy, nedočkaví čtenáři, čekající s padesátikorunou v kapse na další tip na vynikající horkou čokoládu... ale čekání je u konce a rozhodně se vyplatilo!

Zřejmě každý z vás už slyšel o pařížském Louvreu. Troufám si ale tvrdit, že zdaleka ne každý zná i ten pražský. Možná dokonce ani nevíte, že máme taky jeden. Sice trochu menší, možná trochu méně zajímavý z kulturního a historického hlediska, ale za návštěvu rozhodně stojí!

Kavárnu Louvre najdete na Národní Třídě, hned nad proslaveným a oblíbeným Rock Café. Národní Třída je vůbec takové kavárenské centrum Prahy - Slavia, Národní kavárna, právě Rock Café, Louvre a mnoho dalších. Málokterá ale stojí za takovou námahu do schodů, jako právě Louvre. Jelikož jsem teď možná pár potencionálních zákazníků odradil, je čas popsat moji návštěvu a vše napravit.

Louvre je kavárna, jak se dá předpokládat, ve velkém stylu. Po vystoupání do prvního patra přijdete k fontánce a rozcestníku do kavárny, na billiard a do moc hezkého restauračního salonku. Nás samozřejmě zajímá kavárna. Dáme se tedy napravo a přijdeme na místo, kde se naše cesty možná rozdělí - poctivě oddělený kuřácký a nekuřácký prostor. Kuřácký vypadá podstatně lépe a navíc obsahuje i bar, takže se po chvilce rozhodování asi většina z vás smíří s rakovinou plic a opět o něco bližší smrtí a usadí se u okna v hlavní kavárenské místnosti. Atmosféra je zde naprosto dokonalá - velký ruch typický pro Paříž a Francii samotnou, číšníci v oblecích běhající s podnosama plnýma dobrot, cinkání nádobí, vůně kávy a dortů. Plno lidí povídajících si u sklenky vína, čtoucích noviny nebo pomalu popíjejících kávu.

Celý interiér se nese v bílo oranžové barvě. Vysoké stropy, velká okna s výhledem do rušné Národní, krásné zavěšené lustry a typicky kavárenské stolečky. Zde moje první výtka - ke stolu pro pět se vejdou zhruba tři lidé, ale pouze dvoje nohy, což nevychází zrovna optimálně.

Objednal jsem si samozřejmě horkou čokoládu - přecijen to byla i pracovní návštěva kavárny s jistými závazky vůči vám čtenářům :) 46Kč zní jako dobrá cena. Hrneček je malý, že se do něj sotva vejde lžička, nicméně vzhledem k velikosti stolů to nemusíme nutně brát jako pokus o ulehčení našim peněženkám, ale třeba jako službu pro naše pohodlí. S prvním ochutnáním ale mizí veškeré negativní dojmy. Ideální hustota, ideální teplota, krásná barva i vůně a skvělá chuť. Přesto se možná objevilo malé zklamání, protože o Louvre se říká, že mají nejlepší čokoládu v Praze.. rozhodně je skvělá, ale nejlepší? Čekám od svého poslání ještě trochu více. Ještě tomu něco chybí, stále si dokážu představit lepší. Už kvůli té velikosti.

Tradičně chybí ubrousek, což už se pomalu učím kavárnám odpouštět. Co ale Café Louvre rozhodně neodpustím, je cena minerálky. 36Kč? To snad nemůžou myslet vážně. Na Paříž by se slušela voda zadarmo, ne o deset korun levnější než čokoláda. Tohle se prostě nedělá - ceny jídel mohou být vyšší, ceny kávy, čokolády i alkoholu samozřejmě také. Přecijen jsme v centru Prahy v luxusní kavárně. Což je ale přesně ten důvod, proč má být voda zadarmo. Služby v Praze jsou bohužel stále pozadu.

Louvre na mně ale celkově zapůsobil velmi příjemně, stejně jako obsluha. Ještě bych vytknul nabídku novin, nevím totiž, jestli se do podobného podniku zrovna hodí Blesk a Šíp. Ale konečně, za ty schody to opravdu stojí!

Doporučuji vyzkoušet i nabídku čajů. Sám jsem neochutnal, ale Tomáš i Terka si pochvalují, veškeré případné stížnosti tedy směřujte přímo na ně :)

www.cafelouvre.cz

Kupte si svého voliče!

2008-10-26T14:09:00.002+01:00

Krajské volby jsou už nějakých těch pár dní za námi, ale mě se stále ještě drží vztek a i když jsem napsání tohoto článku dlouho odkládal, mám pocit, že je můj vztek ještě pořád aktuální. A bude aktuální až do voleb příštích a co je horší, pravděpodobně i přespříštích a přespřespříštích a možná mě už nikdy nepustí. Pokusím se teď přenést trochu tohoto vzteku i na vás, abych se cítil o něco lépe a abych věděl, že v tom nejsem sám :)

O politiku se nezajímám, respektive jsem to dávno vzdal, nebudu se tedy rozohňovat nad předvolebníma slibama a nadějnou buducností v čele kdo ví s kým. Neuznávám ODS ani ČSSD a je mi jasné, že dobrý výsledek voleb je stejně nemožný, jako například spočítání všech vykřičníků v jednom vydání Blesku. Ale i přesto mě naštvaly. Jenže ne tak uplně kvůli politikům samotným, jako kvůli nám voličům.

ČSSD volby vyhrála tak, že si nechala vypracovat průzkumy veřejného mínění a poté slíbila přesně to, co si v nich přečetla. To zní možná hezky, kdyby to ale měla opravdu v plánu splnit, a navíc kdyby to nebyly totální kraviny. Tak například bod číslo jedna, na kterém stála celá sociální kampaň - zrušíme poplatky ve zdravotnictví.

Řekněte mi jediný rozumný důvod, proč by se za zdravotnictví nemělo platit. Jako v každém jiném oboru i na chod zdravotnictví jsou potřeba obrovské částky. Platy doktorů, provoz nemocnic, provoz ambulance, lékařské vybavení a tisíce dalších položek. Kde má stát tyto peníze vzít? Žijeme přeci, alespoň někteří, v kapitalismu - za služby se platí. Platíte za jízdenku MHD, platíte za opravu televize, platíte za teplou vodu, platíte za jídlo. Platíte za všechno, ať už jde o věci k životu nutné nebo věci, které prostě chcete. V čem je zdravotnictví jiné? Myslíte, že každý má nárok na bezplatné ošetření? Proč tedy každý nemá nárok na bezplatnou stravu nebo bezplatné topení, když to potřebuje nebo prostě chce? Peníze jsou ve zdravotnictví zkrátka potřeba jako kdekoli jinde a výdaje se samozřejmě zvyšují jako kdekoli jinde. Paroubek a spol sice tvrdí, že poplatky zruší, ale - zaprvé je to krok zpátky, celý pokus o reformu tím padne zpět tam, kde byl před několika lety, a zadruhé, myslíte si, že když ČSSD řekne, peníze najednou nějak vystačí? Samozřejmě, že ne. Nebudete platit 30Kč za návštěvu u lékaře (kam chodíte jednou za dva měsíce), ale budete platit o několik set korun měsíčně více na pojištění, ať už k lékaři jdete nebo ne. Opravdu je to tak lepší?

Podobné důvody trapného vítězství ČSSD bych mohl jmenovat ještě několik hodin. Referendum o radaru (opravdu nechápu proč má támhle každý traktorista Josef, bývalý nadšený člen JZD, dnes rozhodovat o státní bezpečnosti!), vyšší daně pro bohaté a mnoho dalšího.

Bohužel, můžeme si za to sami. Příliš jsme si zvykli na levici, komunismus a sociální demokracii. Proč bychom měli platit něco, co platit nemusíme. Proč bychom měli pracovat víc než támhleten kravaťák. Proč by soused měl mít lepší auto než já. Proč? Protože je lepší, pracovitější, chytřejší a úspěšnější! Měli bychom přestat hledat chyby v systému a začít je hledat v sobě. ČSSD vyhrála pouze a jenom díky našemu veřejnému mínění, naší lenosti a neochotě, naší důvěřivosti a zapomětlivosti. Jaktože, proboha, u nás dostali komunisti více hlasů (respektive procent) než v Rusku, bolševické kolébce??

Vysvětlení je poměrně jednoduché a dá se hezky přiblížit na příkladu, který jsem zaslechl nedávno u nás ve škole. Jakási studentka si spolužákovi postěžovala, že její bratranec vystudoval učňák, montuje hromosvody a má za to 35.000Kč měsíčně, zatímco ona, vysokoškolačka, pak bude vydělávát sotva 10tisíc. A nedojde jí, že ona se o 5 let déle fláká na škole, kam chodí 3x týdně na jednu hodinu na půl ucha poslouchat a on mezitím pracuje, zdokonaluje se a především dělá něco o co je zájem a co jsou mu lidé ochotni zaplatit. Je snad flákájící se vysokoškolačka něco víc než člověk, který dokáže něco, o co mají lidé zájem? Nechápu, jaktože i mladí lidé jsou tak postihnutí zvykem dostávat peníze pouze zato, že do práce chodí a že chodili do školy a ne za to, že opravdu pracují! O lidech starších nemluvě. Ano, budeme volit komunisty, protože jsme se měli dobře, nemuseli jsme nic dělat a koho zajímá, kolik lidí kvuli tomu muselo zemřít, kolik lidí jsme museli udat a kolik informací nám zcenzurovali. Hlavně ať nemusíme makat!

Zkrátka a dobře, neříkám, že ODS je dobrou volbou. Všichni víme, že Topolánek je kretén a nikoho lepšího nemají. Ale cokoli a kdokoli je lepší než KSČSSD!

Čímž se dostáváme k prvnímu porušení předvolebních slibů - Paroubek se právě před několika dny spojil s komunisty. Upřímnou soustrast. Nám všem.

AKTUALIZOVÁNO:

Jen tak mimochodem, kolik hlasů myslíte, že by v ČR dostal dikátor, který by všem svým voličům dal sud piva zdarma? :) V Rakousku něco podobného málem vyšlo Haiderovi. Je ošklivé to říci, ale možná děkujme soudruhům z VW, že někde udělali bezpečnostná chybu...

U2 naživo a ve 3D

2008-10-21T16:52:00.004+02:00

Po několika dlouhých měsících koncertování po celém světě k nám konečně dorazila irská rocková skupina U2 se svým Vertigo Tour, které začalo původně už roku 2005. Jak se dříve jejich management vymlouval, že v ČR nejsou vhodné prostory, tak letos na podzim je konečně objevil, a U2 mohou tedy uspořádat hned několik koncertů, dokonce několik koncertů denně. Oním prostorem je, možná trochu překvapivě, pražské kino IMAX!

První dávka vystoupení byla naplánována na 16. října a já samozřejmě nemohl chybět (musel jsem přeci napsat článek... ). Jak už jste jistě pochopili, U2 3D není jen "obyčejný" koncert - na ten si ještě počkáme. U2 3D je ale v mnoha ohledech ještě zajímavější. Ale postupně...

S nápadem natočit 3D záznam z koncertu přišel sám Bono, a to už před několika lety právě během Vertigo Tour. Kapele se nápad zalíbil a rozhodli se ho realizovat společně s týmem, který už důvěrně znají - například z natáčení klipu One. Původní myšlenka, tedy ukázat koncert U2 zblízka tak, jak ho jinde vidět nemůžete, umožnit divákům zažít pocit, kdy stojíte vedle Bona na podiu před téměř sto tisíci fanoušky, nebo sledovat Edgeovi šikovné prsty ze vzdálenosti několika centimetrů, se povedla zpracovat na jedničku. Jde o něco naprosto nevídaného. Při sledování koncertu naživo jste jen namáčknuti spolu s ostatními diváky desítky metrů před podiem, a pokud máte štěstí a jste na stadionu už dva dny před koncertem, možná i kluky z U2 uvidíte na vlastní oči. Kdežto v U2 3D budete přímo s nimi na podiu, téměř si na ně šáhnete a budete mít pocit, že hrají pouze pro vás, že ostatní diváci jsou pouze kulisa pro váš maximální zážitek.

Zkrátka prvních pár minut je naprostý šok, kdy máte chuť vstát z křesla, začít skákat a užít si koncert jako každý jiný. Když si uvědomíte, že jste v kině, a že už tak dost otravně podupáváte a tleskáte po každé písničce, a že byste asi měli sedět s rukama v klíně, dostaví se možná mírné zklamání. Naštěstí tvůrci mají dost rozumu, aby vám tento pocit bohatě vynahradili hned v příštím okamžiku. Třeba záběrem, kde k vám Bono natáhne ruku až vám téměř vypíchne oko, nebo Edgeovým sólem z 10ti centimetrů, které vam zase vyrazí dech. Bohužel těchto úžasných záběrů během filmu ubývá, až se postupně promění v téměř klasický DVD záznam velmi povedeného koncertu. samozřejmě na pořádně velkém plátně. V několika momentech máte pocit, že se opět začne 3D plně využívat (například v The Fly, kde k vám lítají části textu), ale to jsou spíše vyjímečné a krátké případy. Režie jakoby ztrácela dech. To se ale rozhodně nedá říct o U2, kteří ke konci hrají ty největší hity a to v těch nejlepších verzích. Závěrečná akustická Yahweh je toho důkazem. Celý koncert je plný velmi zvláštních střihových prolínaček, až bych řekl, že jích je moc. Stříhá se často a rychle, nechybí detaily na kapelu i diváky, spíše chybí celkové pohledy na zaplněnou halu.

U2 3D ale mají pouhých 85minut, což je o to větší škoda, když bylo údajně natočeno téměř sto hodin materiálu. Pro živý záznam samozřejmě nemohly být použity klasické IMAX kamery, protože ty mají neuvěřitelnou spotřebu filmového materiálu, který se každých pár minut musí měnit. Byly tedy využity "obyčejné" FULL HD kamery. Ty mají sice nižší obrazovou kvalitu, ale rozdíl je tak malý, že by ho nepoznali ani studenti SPŠST Panská, možná ani Skřičkovy děti.

Co se týče set listu, tady asi není co vytknout, tedy kromě již zmiňované délky. Dojde na všechny důležité hity jako One, Where the Streets Have No Name, New Years Day nebo Sunday Bloody Sunday a Vertigo. Možná mohla zaznít i City of Blinding Lights, možná mohla zaznít Miracle Drug nebo Out of Control... možná prostě mohl být koncert 3x tak dlouhý. Divákům by to rozhodně nevadilo! Trochu mi chyběly i Bonovy slavné proslovy před One, jeden ze zásadních momentů každého koncertu U2.

V každém případě jsou U2 3D naprosto revolučním filmem, který se zapíše do historie stejně jako U2 samotní. Ať už jste jejich fanouškem nebo ne, každý z IMAXu odejde nadšený a plný zážitků. A skoro každý bude mít chuť se tam okamžitě po skončení vrátit. Pokud jde o mně, já se tam vrátím ještě několikrát! Jde někdo se mnou? :)

Podzimní MIX

2008-10-14T00:57:00.013+02:00

Podzim je jedno z mých čtyř nejoblíbenějších ročních období. Nehodí se totiž vlastně na nic - nemůžete trávit dny venku na výletech nebo u vody, protože je moc zima, nemůžete lyžovat, protože je moc teplo.. tedy ideální čas na poflakování se po městě, u počítače, po kavárnách, na squashi nebo třeba čas pro "domácí párty". Napadá mně jen velmi málo věcí, které by se vyrovnaly dobrému koktejlu na balkoně s výhledem na zamlžená světla Prahy, za tichých a pomalých tónů Sigúr Rós nebo Twine...
S výběrem partnerů, času, místa nebo oblečení na vaší domácí párty vám bohužel neporadím. K tomu správnému zážitku a požitku je ale potřeba také dobré pití. Je tedy nejvyšší čas přečíst si článek o těch nejlepších a nejvybranějších koktejlech!

Začal bych asi klasikou, kterou všichni znáte, kterou všichni už mockát pili, a přesto se k ní stále vracejí. Stále má totiž co nabídnout a čím překvapit. Řeč je o Cuba Libre, starém kubánském nápoji. Vznikl okolo roku 1900 na Kubě, kde američtí vojáci připíjeli, tehdy ještě místním rumem Bacardi a Coca Colou, na svobodnou Kubu. Po mnoha letech se tento výtečný koktejl dostal do Evropy, kde nyní patří k nejoblíbenějším. Nadšenci vedou mnohé spory, jestli do něj má patřit rum Havana nebo Bacardi, stejně tak se dnes míchá se světlým i tmavým rumem. Složení je velmi jednoduché: do třetinky nalejeme panák Havany/Bacardi, nasypeme hodně ledu, 1/2 limetky a zalejeme Coca Colou. Často se ještě přidává třtinový cukr. Kde ochutnat nejlepší Cuba Libre? Osobně doporučuji Bukowski Bar v Bořivojově ulici (80Kč), pro fajnšmekry určitě tento koktejl stojí za ochutnání v hotelu Four Seasons.

Další klasikou je Piňa Coláda. Slavný karibský nápoj, často zmiňovaný ve filmech. Každý o něm slyšel, málokdo ho pil, málokde je k sehnání dobrý a za dobré peníze. Přesto jde o jeden z nejatraktivnějších a mých nejoblíbenějších koktejlů. Složení je velmi jednoduché: 4cl Havany/Bacardi, 2cl kokosového krému na zahuštění a ochucení, dolít 6cl ananasového džusu. Doporučuji ochutnat v Shadow Azylu na Újezdě (75Kč).

Velmi zajímavý je míchaný nápoj od firmy Martini. Nemá zřejmě oficiální název, snad tedy bude stačit velmi výstižné "Martini Rosso & Apple Juice". Tento koktejl má naprosto nenapodobitelnou chuť a osobně ho považuju za nejlepší tip právě na zamlžené podzimní večery. Příprava je velmi jednoduchá, neobsahuje vlastně nic víc než 4cl červeného Martini a zbytek jablečného džusu s ledem. Výsledek ale stojí za to! Zajímavou variantou je také bíle Martini (Bianco) s pomerančovým džusem, které má naopak poměrně "letní" chuť.

No a takovou třešničkou na dortu by měl být koktejl El Presidente. Už název jasně říká, že nejde o pití pro každého :) Pro správné vychutnání je potřeba opravdu vyjímečná atmosféra (doporučuji tajně namíchat při nepovedené Silvestrovské párty, zavřít se se sklenkou na balkóně, pozorovat ohňostroj a nenechat se rušit dorážející, nudnou a všemu se smějící společností, pomalu upíjet a přemýšlet, jaké to je být prezidentem nějaké exotické země... ). I tento nápoj má poměrně jednoduché složení, nicméně existuje mnoho variant. Ta původní, vzniklá roku 1920 kde jinde než v Havaně, obsahuje bílý rum Havana Club, Martini Rosso, Martini Dry, grenadinu a bývá ozdobena třešní. Pro méně důležité příležitosti ale postačí pouze Havana, Martini Rosso a třešňový džus.

Jak jsem už měl tu čest zjistit, dobré pití automaticky nezajistí dobrou párty. Doporučuji tedy především velmi pečlivě si projít seznam hostů a předem vyloučit rozporuplné osoby, které představují pro tento večer jakoukoli hrozbu, ať již svým neovladatelným smíchem, špatnými vtipy nebo třeba spotřebou jídla a pití. Neobejdete se ani bez čerstvé pizzy nebo křupavých francouzských baget. Pokud se i přes sebevětší opatrnost nějaký vetřelec na vaši párty přecijen nedostatečně zabezpečeným vchodem nepozorovaně dostane, nezbývá než namíchat El Presidente a v klidu si vychutnat pocit moci, zatímco onoho vetřelce jiný host nenápadně a opatrně vede domu pod nějakou pečlivě naplánovanou a nacvičenou záminkou :)

Hezkou zábavu!

AKTUALIZOVÁNO: Moje věrná čtenářka a obdivovatelka Nikolka by ráda dodala, že nebýt jí a její léty prověřené francouzštiny, koktejl namíchaný z Martini a pomerančového džusu jsem málem namíchal z něčeho uplně jiného. A především - málem jsem přidal špatné množsví kostek ledu! Kapitánce Nikolce tímto veřejně děkuju za záchranu ;)

Pražské kavárny II: Out Café Chocolate

2008-10-05T21:13:00.004+02:00

Snažil jsem se, ale nakonec jsem neúprosně se blížícímu konci prázdnin stejně neutekl. Poslední týden byl za mnou ještě rychleji než poslední měsíc (překvapivě), a stále se mi nepodařilo najít onu slíbenou nejlepší horkou čokoládu v Praze. Ale samozřejmě jsem se neflákal! Pilně jsem obcházel kavárny a něco se přecijen našlo...

Out Café Chocolate mě zaujala už slovem čokoláda v názvu - to je to místo, které hledám! A nejen kvůli názvu. Pravděpodobně největší plus této kavárny je její umístění v Korunním Dvoře, milionářské rezidenci kousek od Paláce Flora. Out Café se nachází přímo ve středovém "parku", obklopena luxusními byty, uprostřed komplexu bývalého pivovaru. Příjemné a klidné prostředí s dobrým spojením, bohužel s komplikovaným parkováním, ale to už je dnes pražský standart.

Na webových stránkách kavárny mě naprosto uchvátily fotky velmi povedeného interiéru. Působí moderně studeným, ale přesto příjemným a přátelským dojmem, všechny prvky jsou velmi vkusně vybrány, až s německou přesností rozmístěny a uklizeny, vše naprosto čisté a připravené. Potěší každý detail, ať už kovové schůdky do hořejšího "půlposchodí", pěkně řešený kovový bar, originální prstencové osvětlení měnící se ve stylově vybraných barvách, LCD monitory zobrazující u stolků různé fotografie, až po potichu hrající hudbu (měl jsem štěstí, zrovna kavárnu navštívil Bono a spol. s albem Pop). Dobrý dojem vzbudí i moderní nádobí, které ke vzhledu celé kavárny přesně padne. Na webových stránkách ale působí Out Café ještě mnohem lépe a útulněji, především jsem zde tak trochu postrádal soukromí (už kvůli uklízečce, která uprostřed normální otevírací doby vytírala okolo našeho stolu...)

Vzhledem k názvu podniku jsem očekával dlouhý seznam nabízených příchutí čokolády, ale čekalo mě trochu nepochopitelné překvapení - celý tento nevídaný seznam, na kterém je celá tato kavárna založena, čítal přesně dva druhy horkých čokolád - klasickou a s příchutí chilli. Objednal jsem si tu s chilli. Že to zní zvláštně? Nemusíte se bát, nejste sami, kdo se diví - po objednání se na mně obsluhující slovenka podívala dost nedůvěřivě a zeptala se, jestli si ji opravdu chci dát, jestli jsem si tím jist. No, risknul jsem to a rozhodně nelituji! Cena 75Kč je sice značně přemrštěná, ale přecijen jsme v luxusní čtvrti, v luxusní kavárně, u vedlejšího stolu sedí Marek Vašut a jasně je vidět, že sem nikdo nechodí na pivo a klobásu. Čokoláda byla každopádně výborná, lehce nahořklá chuť chilli do krásně horké čokolády dodala něco nečekaného, zvláštního a dost příjemného. Klasická horká čokoláda za stejnou cenu je vysloveně promrhaná šance zažít něco speciálního :) Nicméně bych očekával, že k pěknému a vážně malému hrníčku dostanu alespoň ubrousek, mít v tu chvíli na sobě oblek, dostal bych se do velmi nepříjemné situace. Většinu z nás ale samozřejmě zachrání tričko.

Z nabídky zákusků, dortů ani baget jsem si bohužel vůbec nemohl vybrat, takže pro mě tímto návštěva Out Café musela skončit. Výsledný dojem? Lehké zklamání. Místní chilli čokoládu jsem ale rozhodně neměl naposledy!

WWW stránky kavárny: http://outcafe.cz/

Tonight's the night!

2008-09-28T23:30:00.003+02:00

28. září je pro vás všechny určitě velmi důležitý den... nebo by alespoň měl být. A jestli nepovažujete státní svátek za dostatečný důvod k oslavám, mám pro vás důvod mnohem zajímavější - právě dnes totiž vychází NOVÝ DEXTER!

Doufám, že už ho všichni znáte, takže jen v rychlosti - americký seriál vysílaný stanicí Showtime od roku 2006, dosud byly natočeny dvě série po 12ti dílech a nyní přichází série třetí. Hlavní postava, Dexter, je sympatický chlapík s docela zajímavou prací a ještě zajímavějším koníčkem. Soudní znalec na krev a zároveň masový vrah. O co v příběhu jde je tedy celkem jasné...

Když jsem před dvěma lety viděl první díl, uplně mě nadchnul a okamžitě jsem si Dextera zamiloval. Seriál je především naprosto originální (založen na knížce Jeffa Lindasayho, takže je originální spíše předloha), skvěle natočený, napínavý a zábavný. Přesto je ale nejzajímavější právě postava Dextera, kterou hraje Michael C. Hall, do té doby pro mně naprosto neznámý herec. Jenže právě díky němu je tento seriál tak vyjímečný. Nedokážu si představit, že by někdo dokázal hlavní postavu ztvárnit lépe - jeho vnitřní dialogy, myšlenky, mrazivý klid a touha po zabíjení vám zaručeně naženou husí kůži. Navíc se přistihnete, že máte s Dexterem mnoho společného, často přemýšlíte podobně a najednou znejistíte - je to normální? Cítí to tak všichni, nebo jenom vy? Co když v sobě taky máte něco z masového vraha...? Ale zároveň Dextera prostě musíte mít rádi, jinak to nejde.

Nejen Michael si ale zaslouží uznání, seriál je totiž skvěle udělaný snad po všech stránkách. Hudba naprosto fantastická, atmosféra, Miami, barevné košile s palmama, snad každá postava je sympatická a parádně napsaná, přestože se vše točí pouze kolem Dextera, který se postupně během seriálu vyvíjí, stejně jako jeho potřeba vraždit. A navíc, za zmínku stojí i reklamní kampaň televize Showtime probíhající před každou sezónou v USA, jako například obarvení vody v kašnách na krvavě rudou a další :)

Je mnoho skvělých seriálů, hlavně z poslední doby. Každý z nich vás dokáže vtáhnout do děje, zarazit do křesla a nedovolí vám vstát dokud neuvidíte všechny díly, a i poté jen sedíte a čekáte týden na další a další. Ale vyvolat pocity jako Dexter nejspíš žádný jiný seriál nedokáže. Přestože první díl třetí série byl pro mne zatím asi nejslabší, už se neuvěřitelně těším na další!

A další a další a další.

Reflexy Jana Šibíka

2008-09-27T01:34:00.000+02:00

Existuje v ČR nějaký seriózní časopis? Takový, ve kterém najdete něco zajímavého každý měsíc, ať už se zajímáte o cokoli? Takový, který se nezabývá "hvězdama" typu Leoš Mareš, receptama na hubnutí, křížovkama ani novinkama ve světě počítačů? Neříkám, že je Reflex jediný, ale rozhodně je jeden z mála. Nicméně oproti ostatním jemu podobným, má Reflex jeden velký triumf - fotografa Jana Šibíka.

Právě jeho reportáže jsou ten pravý důvod, proč každý měsíc vybrat naspořených 35Kč a běžet do trafiky. Naštěstí, protože i někdo jako je Šibík musí zřejmě občas odpočívat, nejsou zdaleka v každém čísle, a díky tomu se dá celkem snadno ušetřit i na nějaké to jídlo.

V čem je ale zrovna tento fotoreporér tak vyjímečný? Nemá cenu se dlouze rozepisovat, nejlepší a nejvýstižnější důvod uvidíte přímo na fotkách - atmosféra, síla, jakou zapůsobí, vypjaté momenty a schopnost vtáhnout diváky do situace, o které mají jen nepatrnou představu. Přesně takhle na vás zapůsobí jeho reportáže z Iráku, Afghanistánu, Ukrajiny a dalších rizikových oblastí. Ale nejen to!

Dnes už snad každý přiznává, že americké invaze všude po blízkém východě je jedna velká chyba. Každý už ví, jak velký počet životů to stálo, kolik peněz to stálo a jak zbytečné to bylo. Přesněji řečeno - každý si myslí, že to ví. Je celkem samozřejmé, že s obětmi soucítíme, ale stejně tak je samozřejmé, že ne dost. Přecijen je rozdíl číst počet obětí a počítat počet obětí... Myslím, že pro co nejlepší pochopení situace v každé z těchto "vyhrocených" oblastí je důležité, abychom viděli a věděli co nejvíc. Právě proto oceňuju Šibíka, který nejenže svým fotografickým uměním ukazuje syrovou a opravdovou situaci (a ne usměvavé americké vojáky ukazující M4 a palec nahoru), dokáže v nás vyvolat opravdový soucit a opravdový pocit odpovědnosti a chuti nějak pomoct, ale zároveň se snaží podat i co nejvíce informací o těchto situacích, a co především - sám se snaží do pomoci všelijak zapojit.

Za vše mluví jeho akce na pomoc Ukrajinských pacientům postiženým AIDS. Uspořádal sbírku, vybral poměrně vysokou částku a sám určil, kam, na co a komu peníze půjdou. Obzvlášť v těchto zemích Východní Evropy je velmi důležité vědět, jak to zde chodí - korupce je uplně všude, vybrat peníze od hodných babiček a dát je v obálce hodnému pánovi z nadace prostě nestačí, protože ho pak druhý den potkáte v novém Porscheti, zatímce zbytečně umře několik dalších pacientů (jen tak mimochodem, jak to asi funguje v českých sbírkách?).

Přesně takhle by podle mého měla vypadat práce reportéra - úžasné fotky, mnoho informací a snaha udělat vše proto, aby lidé pochopili... Ostatně, obyvatelé těchto krizových oblastí na novináře právě proto spoléhají. Jestli jim někdo může přinést naději, jsou to právě oni a jejich zdrcující reportáže, které snad jednou dokážou vyburcovat západní svět k něčemu jinému, než je opětovné bombardování a drancování. Snad jednou vyvolají opravdovou chuť pomoct a s pomocí přetrvat i potom, co se přestane bojovat na nejsledovanějších frontách, ale lidé budou dál umírat hlady ve zničených městech...

Doufám, že takových Šibíků je na světě víc, a že jich bude jedině přibývat. A ráno si jdu koupit nové číslo s reportáží o američanech v Iráku...

A uplně mimochodem, když už jsme u těch fotografií, tak z trochu jiného soudku - doporučuji výstavu v Jižních zahradách Pražského Hradu - Chocholovy fotky rozhodně stojí za vyšlápnutí toho kopce, a navíc se nabízí určitě vítaná možnost vidět tisíce německých turistů... :))

Pražské kavárny I: Slavia

2008-09-26T01:03:00.000+02:00

Série článků Pražské kavárny vám bude (víceméně) pravidelně přinášet tipy, kam v Praze vyrazit na kafe, přečíst si noviny nebo popovídat s přáteli. Nechci se soustředit pouze a jenom na kavárny - i když budou mít určitě hlavní podíl, ukážu vám i své oblíbené bary, kluby nebo restaurace. Zbývá mi posledních 10 dní volna, obětuji je tedy svým věrným čtenářům a objevím pro ně nejlepší horkou čokoládu v Praze! ;)

Kde začít hledat dobrou čokoládu a příjemné prostředí? Celkem snadná otázka - Praha je naštěstí město právě zažívající něco jako "caffé boom". Nové kavárny vznikají na každém kroku, dostávájí se dokonce i do obchodních center. Nicméně naštěstí jsou zde stále klasická a léty prověřená místa - jako například slavná kavárna Slavia.

Interiér je zařízený ve stylu první republiky, na zdech visí fotografie slavných hostů. Pod velkými okny, ze kterých můžete vidět Národní Divadlo nebo Vltavu, se krčí malé stolečky a židle s područkami, naproti nim několik kožených pohovek. Ty samé stolečky jsou i uprostřed veliké místnosti, v její pravé vyvýšené části stojí bar a mnoho dalších stolů. Místnost je ve tvaru L, nejznámější je asi část s pohledem právě na Vltavu, která je vlastně za rohem od baru. V jiném rohu stojí piano, ke kterému se ještě dostanu. Interiér je prostě nádherný a vyjímečný. Ihned po vstupu na vás zapůsobí atmosféra proslavené kavárny, která zažila všechny důležité události v naší historii, od stavby Národního Divadla, přes revoluci až po povodně roku 2004. Byla by spíše náhoda, kdybyste zde nepotkali nějakou významnou osobnost. Opravdu se vyplatí prohlédnout si kavárnu celou a všimnout si každého detailu - je to něco uplně jiného, než kdekoli jinde.

Jednou z nejzajímavějších částí jsou překvapivě záchody (bohužel zatím jsem si prohlédl pouze pánské, ale zájem o architekturu je určitě dobrá záminka, proč si příště "splést" dveře... ). Už kruhová vstupní hala k nim je uplně nádherná.

Zvláštní zmínku si určitě zaslouží i příjemná obsluha, ještě více bych ale pochválil pianistu, který kavárně dodával snad více atmosféry než její vlastní historie. Hrál téměř po celou dobu mé návštěvy, hrál skvěle vybranou hudbu a nejvíce potěšil při odchodu, kdy zazněla slavná As Time Goes By z filmu Casablanca - co víc si přát!

Abych se ale vůbec dostal ke slíbené horké čokoládě - objednal jsem si pomerančovou za přijatelných 60Kč a byl jsem více než spokojen. Vrstva vyjímečně dobré šlehačky, čokoláda bohužel ne uplně horká, zato výborná, s poměrně velkými kusy pomeranče. Sachrův dort si zaslouží ještě větší pochvalu, hlavně kvůli vzhledu (rozhodně stojí za vyzkoušení!).

Bohužel, jinak skvělý zážitek mi zkazily dvě party idiotských mladých německých turistů. Nejenže se jich do kavárny nahrnulo asi padesát, ale ještě přesunuli polovinu stolů, a jak už mají Němci ve zvyku, pořvávali na sebe tak, že nebylo slyšet vlastního slova, objednali si zhruba dva sudy piva a zapálili dvacet krabiček cigaret. Fakt síla.

I přesto, že jsem se málem udusil, ohluchl a ještě se téměř stal vrahem všeho blonďatýho a teplýho, můžu Slavii jedině doporučit, nejlépe ale v dopoledních hodinách, kdy při troše štěstí narazíte spíše na Václava Havla čtoucího noviny u ranní kávy...

Více info, adresa, jídelní lístek atd: http://www.cafeslavia.cz/

Image je nanic, běž radši na pivo!

2008-09-21T18:52:00.000+02:00

Nenechte se zmást nadpisem! Tento článek není o oblékání, kouření doutníků, hraní golfu nebo poslouchání kytarovek. Ani není o žádném novém nápoji od Coca Coly.

K jeho napsání mě vedla včerejčí návštěva MadBaru - poměrně stylové kavárny na pražském Újezdě. Celá je zařízena v celkem pečlivém stylu, s příjemnou obsluhou a velmi povedeným jídelním lístkem. Na jeho zadní straně je copyright grafického studia, které ho má na svědomí, a pod ním kontaktní email. A právě ten mě zarazil - nejen, že grafické studio zde nepíše raději adresu své www stránky, ale především nechápu, že má email na freemailovém serveru centrum.cz! Možná vám budu (opět) připadat jako snob, ale v tu chvíli u mně dojem z jejich profesionality klesnul někam zhruba k 15ti letým klukům, kteří si doma z nudy hrají v Corelu a chtějí si tím vydělat na cigarety.

Přivedlo mě to zpět k mojí časté myšlence, jak je image v dnešní době důležitá.. nejen co se týče grafických studií (kde by měla být skoro na prvním místě), ale vlastně u firem jakéhokoli zaměření, stejně jako u každého obyčejného člověka. Možná to zní povrchně, ale upřímně - dnes hraje velkou roli první dojem. Lidé nemají čas ani chuť porovnávat 10 podobně vybavených mobilních telefonů podle všech funkcí, vyberou si prostě ten, který se jim líbí. Nevybírají si víno podle popisu k jakému jídlu se hodí, ale vyberou si to s hezkou etiketou. A stejně tak si na baru nepřisednou k holce, která si zrovna čte jejich oblíbenou knihu, ale k té, která nejlépe vypadá.

Pro úspěch firmy nebo jejího zboží je image jedna z klíčových věcí. Nejde ale pouze o pěkné logo nebo pěknou etiketu vína. Neméně důležité je například chování obsluhy, nabídka kávy, umístění prodejny, otevírací doba, dostupnost informací o produktech, dostatek povedených reklamních materiálů a mnoho dalšího. V čem byl kdysi úspěch Coca Coly? Právě v geniálním designu skleněných lahví, nádhernému logu a originální reklamě. Ne, že by nebyla výrazně chuťově lepší než Pepsi, ale to není důvod, proč si jí většina lidí koupí raději - často rozdíl ani nepoznají. Bohužel hodně menších firem stále důležitost jednotné podnikové image (tzv corporate identity) hodně podceňuje.

Bylo by hezké, kdyby byl tento názor způsoben tím, že lidé jsou zvyklí zvyšovat svůj úspěch zvyšováním svého pracovního úsilí a ne reklamou. Bohužel pravda je spíše v tom, že lidé jsou neochotní investovat trochu více peněz s vidinou mnohem lepšího výsledku. Každá firma, každá restaurace, hotel, nebo prodejna, by měla mít corporate identity co nejlépe zpracované, stejně jako by měl její zástupce mít slušné vystupování i oblečení. Říkejte mi klidně snob, ale už nikdy nepůjdu do restaurace, kde se mě obsluha zeptá "co chcete?" a po objednání pití po mně nejdříve hodí mokrým pivním táckem a poté na něj flákne špinavou skleničku. A přitom stačí tak málo. Je mi uplně jedno, jestli se jedná o vesnickou pivnici nebo HILTON - jsou zásady, které se mají dodržovat všude.

Důležitost image u firem je pro mně nediskutovatelná a samozřejmá věc. Bohužel hodně proniká i mezi lidi samotné. I zde se hraje na první dojem - většina lidí si na vás udělá názor během prvních pár minut a jen těžce jim ho poté vyvracíte. Je jednoduché říct, že HIP HOPeři jsou trapní, EMO děti jsou trapné, kravaťáci jsou trapní.. takhle jednoduché to v životě ale není - to pouze v byznysu :) Image v tomto případě má být o vyjádření názoru nebo postoje, nikoli o nalákání co nejvíce lidí!

Život i smrt Johnnyho Cashe v jediném songu - HURT

2008-09-10T21:33:00.001+02:00

Johnnyho Cashe jsem měl rád vždycky. I když country nemusím, vždy se mi líbily jeho hity jako Walk the Line nebo Ring of Fire, ale vůbec by mně nenapadlo, že je Johnny schopen napsat nejdojemnější a nejsmutnější písničku co jsem kdy slyšel. Nicméně když se dovíte něco o jeho životě, začíná to vše dávat smysl...

Skladba Hurt ale původně vůbec není Cashova. Napsal ji Trent Reznor z Nine Inch Nails a původně je o životě feťáka. Jeho verze ale žádný zázračný úspěch neměla a málem by upadla v zapomnění, kdyby nepřišel Cash. Psal se rok 2003 a Johnny chystal album cover verzí, když jeho manažer přišel za Nine Inch Nails s prosbou o přezpívání. Nejdříve se trochu zdráhali, Trent měl strach, jak jeho song vyzní od countryové legendy, nicméně svolili. Johnny samozřejmě pojal skladbu po svém - kytara, piano a jeho úžasně smutný zpěv. A když ji Trent Raznor slyšel a především viděl klip, byl naprosto ohromen.

Hurt je vyjímečná v tom, že Cashovi neuvěřitelně sedla. Přesně zapadla do jeho osobního příběhu, přesne sedla do období jeho života, ve kterém vyšla, a díky tomu je jeho projev v ní tak strhující a smutný. Vše je nejlíp vidět v klipu - 70ti letý Cash sám působí uplně dojatě, odevzdaně, vzpomínkově.. jakoby věděl, že to má být poslední song který kdy nazpíval. A taky že ano, v září 2003 umírá. Krátce po natočení umírá jeho manželka a dlouholetá láska June Carter, 5 měsíců po ní i on. Cashův dům, ve kterém se klip natáčel, vyhořel. Everyone I know goes away in the end. Naprosto dokonalá tečka a ohlédnutí za Cashovým životem. Naprosto dokonalý song. Nejsmutnější song... a jeden z nejlepších vůbec.

Klip můžete vidět zde: http://www.youtube.com/watch?v=SmVAWKfJ4Go

Leonard Cohen konečně v Praze? Ano i ne :(

2008-09-09T18:05:00.001+02:00

Po 15ti leté pauze se vydal kanadský písničkář Leonard Cohen opět na turné a tentokrát se dočká i Praha.

Datum je 27.9. a místo radši nechtějte vědět - oproti původně plánovanému Pražskému Hradu je to celkem zklamání, vystoupí totiž v bývalé T-Mobile aréně (dnes HC Sparta). Ta asi těžko může nabídnout takovou atmosféru, která by zrovna na koncert tohoto třiasedmdesátiletého zpěváka byla vhodná. Nicméně jsem na youtube narazil na několik záznamů z jeho letošních koncertů, které dávají tušit, že kdekoli a kdykoli pujde vždy o skvělý žážitek.

Setlist je letos docela zvláštní, Cohen totiž vydal poslední album v roce 2004 také po dlouhé pauze (mezitím byl 5 let u budhistů), takže naštěstí dojde i na mnoho starých hitů v novém podání, protože Cohenův hlas i styl se za ty léta velmi změnil. Těšit se můžete např na Bird on the Wire, Suzzane, Dance me to the end of love, nebo na slavnou Hallelujah.

Háček je v tom, že většina levnějších lístků je dávno vyprodaná a zbývají VIP vstupenky za nehorázné ceny od 4.500Kč + nějaké levnější zbytky na těch nejhorších místech. Opravdu jsem nečekal, že bude o tento koncert takový zájem i přes odložení a přes cenu nejlevnějšího lístku 1.100kč.. pořadatelé nejspíš taky ne, jinak by se snad našly mnohem lepší prostory :P Jako nejlepší možnost tedy vidim o deset dní později koncert v Mnichově. Kdo pojede? ;)

Kačerovská záhada

2008-09-02T18:33:00.000+02:00

VLEVO je doopravdy o téměř 4m výš než VPRAVO

Auto zde jasně jede z kopce... nebo ne?

Oblast II.

Oblast I.

Mapa Kačerova, nedaleko Rychnova nad Kněžnou

Je to už docela dávno, co jsem slyšel docela zajímavý příběh. Řidič jakéhosi auta jel za jiným autem z kopce nedaleko Moravské Třebové, když náhle auto před ním zastavilo. Druhé auto tedy zastavilo za ním a než se řidič odhodlal první auto objet, zděšeně si všiml, že přestože má zařazený neutral, jeho auto začalo samo couvat zpět do kopce!

Postupně jsem takovýchto příběhů objevil desítky, stejně jako článků o těchto kopcích pojednávajících. Představa nenastartovaného auta couvajícího do kopce, lahve vody kutalející se do kopce nebo samotné vody tekoucí do kopce mně nadchla, ale až teď, po několika letech, jsem se konečně k jednomu takovému kopci dostal.

O co jde? Představte si poměrně mírný kopec, kde ale jasně vidíte, kterým směrem stoupá. Většinou jde o silnice vedoucí přes pole nebo louky. Jasně vidíte, že jdete do kopce, ale i tak jasně cítíte, jakobyste šli z kopce. Ten pocit se těžko popisuje. Jakoby zde neplatily fyzikální zákony, jakoby gravitace byla obráceně, jakoby vás něco nahoru vysloveně táhlo. Jedete autem směrem dolu na neutral, ale auto nepochopitelně zpomaluje až uplně zastaví a začne samo couvat zpět do kopce... dole je nahoře a nahoře je dole... neuvěřitelný zážitek :)

Přes všechna odborná vysvětlení, která jsem četl, pro mně tyto kopce stejně zustávají záhadou. Odborníci provedli tisíce měření (těchto kopců je po světě hodně, v ČR se ví o šesti) a nabízí se jediné vysvětlení - optický klam. Tyto záhadné kopce (tzv VORTEXY) se nacházejí prakticky vždy v místech, kde se jejich sklon těžko porovnává s okolím, a odborníci tedy tvrdí, že si pouze myslíme, že auto couvá do kopce, pouze nemáme s čím v okolí sklon porovnat a dostaneme tedy mylný pocit, který konec kopce je výš. Vždy mi toto vysvětlení přišlo přitažené za vlasy, a po navštívení vortexu v Kačerově už jsem úplně zmatený.

Tento kopec se nachází v Orlických horách, nedaleko Rychnova nad Kněžnou. Je zde malá obec Kačerov, podivně roztáhlá vesnička. Přímo při vjezdu do ní směrem od Uhřínova je křižovatka. Z ní vede malá rozbitá silnice nalevo, směr Prorubky. Nikde zde není žádná cedule naznačující něco o této záhadě, musel jsem tedy zkoušet ono místo najít. Výsledek? Na této silnici, než dojedete na zdárný vrchol kopce, jsou dvě místa s "obrácenou gravitací". První začíná jen pár desítek metrů za křižovatkou. Zastavil jsem zde, vypnul motor a nechal odbržděno. Auto se opravdu pomalu rozjelo směrem nahoru a doopravdy, jednaapůltunové Mondeo Combi se čtyřmi lidmi vyjelo tento kopec na neutral rychlostí až 8kmh! V jednom místě začalo opět zpomalovat, až zastavilo. Kopec pořád stoupal, zde ale končí první obrácená část a druhá začíná opět o nějakých 50 - 100m dál. Zde auto opět samo vyjelo na vrchol. Na něm jsme zastavili. Silnice zde pokračuje směrem z už normálního kopce. Zkoušel jsem to mockrát, koukal jsem na silnici z obou stran z velké dálky - a prostě nevěřím, že jde o optický klam. Ale vysvětlit to samozřejmě nedokážu ;) Navíc je zde celkem jasně znatelný vrchol, ze kterého na druhou stranu silnice normálně klesá. Nicméně této "optické teorii" nahrává i naše měření pomocí GPS. Nadmořská výška na "vrcholu" je opravdu menší, než na zmíněné křižovatce uplně pod kopcem - a rozdílem čtyř výškových metrů, což není uplně málo.

Záhada vortexů tedy zůstává neobjasněna, ale rozhodně bych rád navštívil další a opět zažil tenhle zvláštní pocit. Na fotkách můžete vidět kopec u Kačerova a sami můžete hádat, kde je nahoře a kde dole :) Pokusil jsem se i vyznačit co nejpřesněji obě oblasti. Nicméně doporučuji místo navštívit a vše zkusit na vlastní kůži. Škoda, že je zde silnice v takovém stavu a nelze tedy pozorovat tekoucí vodu nebo jiné. Časem umístím sem na blog ještě odkaz na videa, která jsme na místě natočili (na nich je vše přecejen lépe vidět než na fotkách). Jinak více informací o vortexech najdete na http://www.kpufo.cz/oblasti/ano/vortex/index.htm , spolu se seznamem dalších známých vortexů v ČR i ve světě.

Kdyby každý žil stejným životním stylem jako lidé v Západním světě, potřebovali bychom dvě další planety, aby nás uživily

2008-08-24T01:07:00.000+02:00

20% světové populace nemá přístup k pitné vodě, 25% nemá elektřinu a téměř 50% lidí žije za necelé dva dolary na den. Více jak 800 milionů lidí trpí hladem, každou sekundu několik lidí zemře na AIDS. Každou sekundu také vymře několik živočišných druhů, včetně druhů, které lidé ještě ani neobjevili. Pouze 7% vody na planetě je pitných, z toho 70% je nedostupně pod zemským povrchem. Pouze 3,5% Evropských zemědělců používá přírodní hnojiva.

Tyto a mnoho dalších faktů si můžete přečíst na výstavě ALIVE v Praze, na Náměstí Republiky. Přestože jde především o výstavu fotografií, mě osobně daleko více zaujaly právě šokující komentáře a články k nim (několikrát jsem se přistihl, že jsem se na fotografii ani nepodíval a rovnou četl komentář). Po přečtení některých jsem měl opravdu špatný pocit, že se na Zemi blíží ekologická katastrofa a já se vubec nesnažim udělat svoji část práce pro to, abychom ji společně zastavili...
Každý si řekne (viz diskuse na www stránkých výstavy), že je to strašné, šokující, zdrcující atd, ale že s tím on sám nemůže nic dělat, že to musí "někdo s mocí". Nesmysl. Je to věc nás všech, každý z nás pro to musí něco udělat, nemůžeme spoléhat na to, že vláda dá peníze na ekologický provoz Pražského Hradu a my budeme potom moci dále svítit přes den a plýtvat vodou, a přitom Země bude vzkvétat :P
Dalším typickým argumentem je, že je to sice všechno pravda, ale že alternativní zdroje jsou nereálné, BIO potraviny jsou moc drahé, přírodní hnojiva jsou moc smradlavé a kdo ví co si ještě nevymyslíme. Opět nesmysl - američany vyvinutý a velmi oblíbený typ ekologického domu stojí pouze o 6% více než obyčejný, jinak uplně stejný dům. Rozdíl je v tom, že je napájen solárními panely, recykluje vodu a používá ji několikrát, celý používá úspornou elektroniku, úsporné vodovodní kohoutky atd. Během několika málo let se majitelům rozdíl v investici vrátí, navíc je dům naprosto ekologicky šetrný. Co se týče BIO potravin, podívejte se sami, jak je rozdíl v ceně minimální, a jak je rozdíl např v chovu zvířat nebo používání přírodních hnojiv obrovský. Dále např Brazílie čerpá více jak 50% elektrické energie z alternativních zdrojů, a Německo se rozhodlo vydat zákaz používání jaderné energie a věnuje peníze na výzkum jiných, šetrnějších možností... nic není nemožné.

Zkrátka po shlédnutí výstavy jsem se rozhodl alespoň se pokusit žít trochu ekologičtěji, podporovat projekty jako FAIR TRADE, BIO potraviny z Českých zdrojů atd. Doufám, že mi to vydrží, a hlavně doufám, že mají podobné akce smysl i u ostatních lidí. Přestože jsem fanda do vesmíru, musím souhlasit s Bono Voxem a jeho slavnou větou "Now we are asking all the presidents to put mankind back on Earth." :)

Více info: http://www.zemekrasnaneznama.cz , http://www.goodplanet.org/

Sigur Rós zasněžili hokejovou Spartu

2008-08-20T00:34:00.000+02:00

Včera jsem četl článek o pondělním koncertu REM, kde ho nazvali událostí roku, a nezbývá mi než dnes napsat o ještě větší události. REM jsou v ČR poměrně často, rozhodl jsem se tedy radši pro Islandskou kapelu Sigur Rós, která přijela teprve podruhé (poprvé to bylo před téměř osmi lety v Akropoli). Předpokládám, že už je všichni slyšeli, rovnou tedy k dnešnímu koncertu.

Jako už tradičně vlastně každý koncert začal v uplně jiný čas, než je napsáno na vstupence. Takže po hodině čekání jsme byli vpuštěni dovnitř, kde teprve probíhala příprava podia, a čekalo se tedy skoro další hodinu. Atmosféru možná trochu kazily věčné zvukové zkoušky.

Nicméně hned s prvními tóny byla atmosféra už naprosto dokonalá. Parádní zvuk. O tom, jak vypadá při tomto turné podium, už jsem slyšel mnoho. V prvních momentech celkem zklamání (zvláštní jsou vlastně jen jakési svítící koule zavěšené za skupinou), ale během koncertu jsem názor změnil - žádné přehnané efekty, pouze úžasná hudba doplněná příjemnými světly. Došlo prakticky na všechny zásadní skladby, kromě zrovna té pro mně nejlepší (Untitled 1 z alba ( ), resp. Vaka), což je vlastně jediná věc, kterou mohu tomuto koncertu vytknout. Během skladby Hoppipolla bylo dopředu vpuštěno asi sto fotografů a já mezi diváky konečně pochopil, proč je vždy tak brzy opět vyženou. Jako fotograf už si na to NIKDY stěžovat nebudu :)

Vzhledem k tomu, že na Islandu jsou zvyklí na poněkud jiné počasí než máme v srpnu zde, rozhodli se nám Sigur Rós ukázat, jak má vypadat léto, a během několika písniček zasypali celé publikum papírovým sněhem (ještě teď ho nacházim všude kde by mě nikdy nenapadlo, že se může dostat ;)). Poté odešli, ale nedočkavé publikum je nenechalo ani vydechnout, a tak se hned po několika vteřinách vrátili a to snad v ještě lepší formě se skladbou Untitled 8. Dokonalé vyvrcholení už tak skvělého večera a pro mně nezapomenutelný zážitek a nová nejoblíbenější písnička! Došlo samozřejmě i na nové album, to mě ale zdaleka tolik nevzalo.

Každopádně - jednoznačně nejlepší koncert co jsem viděl za poslední čtyři roky, tj od května 2004 a koncertu Petera Gabriela. A příští prázdniny jedu na Island :)

Btw, cestou zpět jsem se konečne stavil na Náměstí Republiky a podíval se na výstavu fotek - doporučuju! Více zítra..

Zavolejte si ze sprchy!

2008-08-12T19:41:00.000+02:00

Představte si, že jste japonský turista. Přečtete si na internetu, že "ve východní Evropě je takovej malej divnej stát, kde je takový strašně pěkný starobylý město se sto věžema, ještě více bezdomovcema, a že si máte dát pozor na místní, který jsou divný a kradou." Rozhodnete se toto slibně vypadající místo navštívit. Přijedete do Prahy a první památka, kterou zřejmě chcete vidět bude Karlův most. Blížíte se užasle k němu, ale rázem dostanete šok, protože ho vidíte barevně blikat. Wtf? Ne, po chvíli zjistíte, že to je pouze neskutečně blbě umístěný neskutečně blbý klub Karlovy Lázně. Podivíte se, jak může být něco takového v těsné blízkosti Karlova mostu a řeknete si, že ty češi budou asi opravdu zvláštní národ (nejspíše to tedy zjistíte ještě dříve v MHD, ale o tom zas jindy ;) ). Jdete dál a najednou, odbočíte na Kampu a přichází další šok - telefonní budka, uvnitř které roste strom! Buď jsou češi opravdu divní, nebo české pivo opravdu silné. Po pár metrech narazíte na telefonní budku plnou hnoje.. tady už i otrlejší turisté asi volají na infolinku, kdy letí první let domů.. A pražané si poté několik měsíců lámou hlavu, proč přijelo o třetinu méně turistů... ;)

Ne, tohle asi není dobré vysvětlení, ale o tom jsem psát ani nechtěl. Nápad uspořádat na Kampě výstavu umělecky přetvořených telefonních budek (tzv Artbudek) je geniální. Autoři si musí neuvěřitelně užívat podobné představy o nic netušících šokovaných turistech. Bohužel mě dost zklamalo, když jsem budky obdivoval a všiml si okolo procházejících lidí, kteří projevovali absolutní nezájem! Chápu, že se zkušený a letitý pražák nepodiví, když vidí v telefonní budce hnůj.. ale snad každý už by se měl zastavit u telefonní budky poloviční šířky :) Možná jsem měl pouze smůlu a všichni okolo procházející byli obyvatelé kampy (nebo přilehlého parku), takže Artbudky důvěrně znali. A nebo to možná přeci byli turisté, a nakonec jsou divní oni a ne my ;)

Tak jako tak - výstava Artbudek stojí rozhodně za návštěvu, některé kousky jsou geniální. Za pozornost určite stojí i to, že výtěžek z jejich následného prodeje jde na podporu linky bezpečí.

Více info na http://www.artphone.cz/

(ne)máme rádi chobotnice

2008-08-05T01:06:00.000+02:00

Asi určitě už jste všichni slyšeli o Kaplického návrhu na novou knihovnu. Fascinuje mě už tím, jaké vyvolala rozpory. U takové stavby těžko řeknete, že "ujde". Buď je úžasná, nebo hnusná. V každém případě je tahle stavba pro Prahu obrovsky důležitá a rozhodně by měla být postavena. Proč? Stačí se porozhlédnout okolo - Praha má velké množství historických památek od gotiky až po.. komunismus. Poslední zajímavé stavby zde pocházejí někdy z první republiky, co se týče moderní architektury, máme Tančící dům a tím to končí. Co tedy Praha bude moci nabídnout turistům v budoucnu? Nejlepším řešením jsou vždy rozporuplné stavby, právě ty (a památky) dokáží přilákat zvědavé lidi z celého světa, které Praha nutně potřebuje. Historické centrum je stále ještě na mnoha místech v dost zanedbaném stavu a investice do nových turistických lokalit může přinést mnoho peněz na jeho opravu. Navíc knihovna jako centrum vzdělání v moderní architektonicky zajímavé budově je velmi dobrá volba. Takže, ať už je budova jakkoli ošklivá, přinese Praze jedině prospěch. Místo na Letné mi přijde naprosto ideální, blízko od centra a přitom ne v těsné blízkosti historických památek. A že nezapadne do prostředí? Pražský hrad asi také příliš nezapadl mezi dřevěné chatrče, ze kterých se Praha v jeho době skládala, a dnes asi nikdo nenamítne, že by tu být neměl. Obrovské kostely a chrámy uprostřed měst tam také stály už v době, kdy okolo byly jen chalupy.
Proč tedy Chobotnice postavena nebude? Protože podle našeho ministra kultury knihovna vůbec nemá na Letné smlouvu o pozemku, na kterém by mohla stát. Soutěž o návrh knihovny byla tedy vyhlášena, přestože knihovna nemá dodnes kde stát. Nic netušící architekt Kaplický navrhl možná svoje životní dílo a ono nemůže být postaveno kvuli absolutní neschopnosti městské knihovny a našich orgánů. Být na architektově místě, zuřim vzteky (což on nejspíš také dělá). Jenže s tím prostě nic nezmůže, žaloba v tomto případě nemá šanci na úspěch a i kdyby soud vyhrál, budova jednodušše nemůže být postavena, když není kde.
Takže výsledek? Praha přijde o jedinou zajímavou budovu za posledních téměř 100 let, o spoustu turistů (a jejich peněz), kvalitního architekta a ještě si udělá světovou ostudu. A knihovna? Postaví si obyčejný sklad někde na kraji Prahy.
A mimochodem, dalším důvodem, proč prý nemůže být Kaplického Chobotnice postavena je překročení limitu 1,9miliardy na její výstavbu. Opravdu žijeme ve světě vědy, když stát není ochoten zasponzorovat městskou knihovnu, a místo toho plánuje výstavbu stadionů na olympiádu za několikanásobně více peněz?

Rudá voda

2008-08-04T00:02:00.000+02:00

Vědci z NASA před pár dny oznámili světu, že na Marsu objevili vodu, resp. led. Jde o vrstvu ledu nacházející se cca 5cm pod povrchem planety, tedy vlastně pod vrstvou prachu, kterou zkoumala vyslaná sonda Phoenix a konečně se jí podařilo nabrat vzorek.

Vědci vyznávají podle mně tak trochu nesmyslnou teorii, že veškerý život ve vesmíru je podobný tomu Zemskému, tzn potřebuje vodu, stálou teplotu nad nulou atd. Pokud mají pravdu, tento objev může znamenat, že na Marsu je nebo alespoň někdy byl život. Inteligentní? Těžko říct. Nevidím důvod, proč by se na jiných planetách nemohl vyvinout inteligentní život nezávislý na vodě, slunečním světle nebo "pokojové teplotě". Je těžké představit si něco pro nás tak neznámého, jako je odlišná forma života. Ale podívejme se i na Zemi. Každý druh se zde dokáže přizpůsobit prostředí, ve kterém žije. Například některé druhy novozélandských ptáků neumí lítat, protože to nikdy nepotřebovali, neměli nepřítele, před kterým by museli utéct.. Stejně tak lední medvědi vydrží půlroku bez potravy, protože na arktidě vždy půlroku pro ně žádná potrava není. Proč by nemohl na jiné planetě vzniknout život nezávislý na vodě, když na té planetě voda není? Příroda si prostě najde cestu. Mimochodem i na Zemi existují organismy, které dokáží žít několik let ve stavu, kdy nepřijímají potravu, a mohou být i v dosti extrémních teplotách. Nejde sice o inteligentní život, ale na Marsu také nejde o extrémní teploty - pohybují se tam okolo nuly.

Tak jako tak - nález vody na Marsu je obrovský úspěch, který může znamenat pro lidstvo opravdu mnoho. Nejen, že nám dává naději objevit na Marsu život nebo alespoň jeho pozůstatky. Znamená také to, že se na Mars vydají další a další výpravy a můžeme čekat další objevy. Vědci z NASA momentálně zkoumají nabraný vzorek a možná přímo v něm naleznou nějaké organismy, možná zjistí, že má tento led na lidi léčebné účinky, nebo možná zjistí, že tento led je v určité období tekoutou vodou a tím i ideálním místem pro vznik života pozemského typu. Může jít o jeden z největších poznatků, co z vesmíru zatím máme. Mars má lidem hodně co nabídnut.

Nedokážu pochopit, jak může být výzkum vesmíru v 21. století tak podceňovaný. Málokdo ví, že to byla právě NASA, kdo přinesla světu léky na stovky nemocí. Přinesla i desítky vynálezů, které používáme každý den. A přitom její největší úspěch ve vesmíru bylo přistání na Měsící před více jak třiceti lety. Proč? Nemá dostatek peněz. Proč si americká vláda plně neuvědomuje její důležitost, jako si ji uvědomoval Kennedy? Proč místo ní financuje nesmyslnou a vykonsturovanou válku proti terorismu? Jak proboha může Obama chtít omezit vesmírný program? Zná snad jiné odvětví vědy, které může nabídnout něco srovnatelného? Můžete namítnout, že peníze by měly jít raději na boj proti nemocem nebo proti chudobě. Ale zde opět připomínám - byla to NASA, kdo přišel s léky na do té doby neléčitelné nemoci, nebo s mnohými lékařskými postupy. Bez vědy nemoci ani chudobu nikdy nevymítíme. A znova - která věda může nabídnout víc než vesmírný výzkum?
Nebo je to s výzkumem vesmíru uplně jinak, je mnohem dál, než si my běžní smrtelníci myslíme, a některé ze známých konspiračních teorií o americké smlouvě s mimozemšťany je pravdivá? Pak by asi opravdu nebylo třeba přidělovat sem další a další peníze...

hello world

2008-05-31T14:00:00.000+02:00

check.. check.. check.. oujea, funguje to .) usoudil sem, ze uz ma dneska blog fakt kazdej, a ze to neni zas tak spatny, a ze to za pokus asi stoji.. hlavne ted, kdyz mam ctyri mesice cas na psani nesmyslu :)) takze.. mate se na co tesit!!!